Patrik Meliš-Čuga
Pro veřejný sektor je klíčové se připravit na implementaci Aktu o umělé inteligenci, což je však spojeno s řadou výzev. Jednou z nich může být potřeba najmout odborníky s rozsáhlými znalostmi o digitálních technologiích a porozuměním umělé inteligence. Tato část naší série se věnuje specifickým vlastnostem Aktu o umělé inteligenci a zkoumá kroky, které může veřejný sektor podniknout k efektivní implementaci.
Veřejný sektor jako subjekt Aktu o umělé inteligenci nese odpovědnost jak za jeho implementaci, tak i dodržování povinností. Aby toho byl schopný, bude nezbytné investovat do správy a dohledu nad umělou inteligencí, což znamená vytváření procesů, rozvíjení kompetencí a budování infrastruktury.
V Aktu je jednou z klíčových povinností kladených na veřejný sektor zřízení regulačních sandboxů (tzv. regulatory sandboxes), neboli pískovišť. Regulační sandboxy jsou řízená prostředí, která mají být základem pro implementaci a úpravy v legislativě. Vytvoří se tak jedinečný prostor, v němž může veřejný sektor úzce spolupracovat s inovátory v oblasti umělé inteligence a dotčenými subjekty. Hlavním cílem je usnadnit praktickou implementaci povinností vyžadovaných Aktem o umělé inteligenci a zároveň nebránit podpoře inovací. Zkušenosti získané v těchto regulačních sandboxech budou hrát zásadní roli při zdokonalování a přizpůsobování implementace Aktu o umělé inteligenci reálným scénářům. Tento inovativní přístup podporuje dynamické učební prostředí a umožňuje spolupráci firem, vývojářů umělé inteligence a regulačních a dalších orgánů, kteří mohou iterativně pracovat na zlepšeních. Zkušenosti získané z těchto sandboxů budou významně přispívat k dalšímu zdokonalování Aktu o umělé inteligenci, zvláště při řešení nových výzev v oblasti správy umělé inteligence.
Veřejný sektor hraje zásadní roli ve vynucování dodržování povinností definovaných Aktem o umělé inteligenci. Regulační orgány mají za úkol zajistit, že systémy umělé inteligence a subjekty zapojené do celého hodnotového řetězce umělé inteligence dodržují povinnosti tohoto aktu. Proto bude nezbytné provádět dohled, kontrolu, poskytovat relevantní pokyny a akreditovat auditorské a certifikační orgány. Tyto orgány budou mít za úkol vyhodnocovat a ověřovat soulad s připravovanými harmonizovanými normami EU.
Jednou z největších výzev pro veřejný sektor, působící jako regulační orgán, je zajištění dostatečných investic do vzdělávání stávajících zaměstnanců a náboru nových odborníků, kteří jsou schopni efektivně dohlížet na systémy umělé inteligence. To znamená nejen pochopení technických nuancí umělé inteligence, ale také sledování změn v oblasti předpisů a rozvoj schopností potřebných pro hodnocení souladu systémů s povinnostmi definovanými v Aktu o umělé inteligenci. Aby veřejný sektor mohl účinně čelit těmto složitým výzvám, je třeba, aby se investice do školení a rozvoje zaměstnanců stala prioritou.
Implementace Aktu o umělé inteligenci představuje důležitý krok v překonávání nových výzev, které umělá inteligence přináší. Zároveň ale také podporuje to, aby se umělá inteligence rozvíjela a využívala zodpovědně a eticky, s důrazem na ochranu lidských práv, zajištění bezpečnosti a podporu celkového blahobytu lidí a společnosti.
Následující kroky by měly veřejnému sektoru pomoci úspěšně se vypořádat s výzvami, které přináší Akt o umělé inteligenci, a tím umožnit veřejnému sektoru efektivně plnit roli regulačního orgánu v oblasti umělé inteligence:
Tento článek je součástí série s názvem „Dopad Aktu o umělé inteligenci na veřejný sektor“. Další poznatky o přístupu k rizikům ve veřejném sektoru podle Aktu o umělé inteligenci naleznete v následujícím článku zde. Mimo jiné se můžete v této části série seznámit s povinnostmi veřejného sektoru jako poskytovatele a zavádějícího subjektu umělé inteligence. Cílem této série není ale poskytnout právní analýzy či výklady.
Hledáte experta, který Vám pomůže; chcete poptat naše služby; nebo se zkrátka na něco zeptat? Dejte nám o sobě vědět a my se Vám co nejdříve ozveme zpátky.