Daňová uznatelnost úroků ve spojitosti s akvizicí

Dne 29. listopadu 2023 rozhodl Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 7 Afs 76/2022-33 o zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, na který byla Odvolacím finančním ředitelstvím podána kasační stížnost.

V uvedeném případě společnost vynaložila část finančních prostředků získaných emisí dluhopisů na nákup 100 % akcií jiné společnosti. Následně došlo k prodeji části podniku s převodem tohoto 100% podílu na společnosti. Předmětem sporu mezi správcem daně a daňovým subjektem byla daňová uznatelnost úrokových nákladů souvisejících s příslušnými dluhopisy. Vzhledem k tomu, že podíl na zisku plynoucí z držby akcií představuje příjem osvobozený od daně, nemohou být dle správce daně úroky související s jeho pořízením daňově uznatelné.

NSS uvádí, že pokud poplatník vynakládá určitý náklad s vidinou toho, že z něj bude generovat příjem, který není zahrnován do základu daně (například z důvodu, že je od daně osvobozen), je nutno takový náklad posoudit jako nedaňový. Tento princip vychází z obecné definice, kdy je k daňové uznatelnosti nutné, aby výdaje (náklady) byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení právě zdanitelných příjmů. V případě daňově uznatelných nákladů neplatí, že by odpovídající zdanitelný příjem musel být dosažen v totožném zdaňovacím období jako náklad na něj vynaložený. Analogicky tak v případě nákladů neuznatelných (z důvodu jejich souvislosti s příjmem nezahrnovaným do základu daně) nemůže platit, že nejsou nedaňové, pokud nebyl odpovídající příjem dosažen v totožném zdaňovacím období. Pro posouzení daňové (ne)uznatelnosti vynaložených úrokových nákladů není tedy rozhodující, zda společnosti v posuzované období skutečně plynuly příjmy nezahrnované do základu daně.

NSS však upozorňuje, že závěry o daňové uznatelnosti či neuznatelnosti nákladu nelze činit pouze na základě tvrzení, že akcie jednoznačně generují výnos v podobě dividend, resp. podílu na zisku, který je od daně osvobozen. Je však nutné vždy vycházet z konkrétních okolností a zjistit k jakému účelu sloužil nákup akcií (resp. k dosažení jakého příjmu tento nákup sloužil a následně k posouzení, zda jde případně o příjem nezahrnovaný do základu daně).