Jak nová směrnice ovlivní přípravu členských států na nový legislativní standard?

Po sérii zásadních reformních balíčků, které odstartovala 4. směrnice z roku 2015, následovaná přísnější 5. směrnicí, přichází Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1640 ze dne 31. května 2024 o mechanismech, které mají členské státy zavést za účelem předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně směrnice (EU) 2019/1937 a o změně a zrušení směrnice (EU) 2015/849, označována též jako 6. směrnice o boji proti praní peněz (AMLD6), jako další krok ke sjednocení a posílení legislativního rámce v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu.

Cílem této směrnice není pouze zavedení nových pravidel, ale také podpoření efektivní spolupráce mezi členskými státy. Zatímco se předchozí směrnice zaměřovaly na prevenci, AMLD6 klade důraz na vymahatelnost práva a kriminalizaci samotného jednání. Rozšiřuje definici trestných činů, zvyšuje odpovědnost právnických osob a harmonizuje přístup členských států k trestnímu stíhání praní peněz a souvisejících aktivit.  

Narozdíl od 5. směrnice tato směrnice již neupravuje konkrétní pravidla a procesy, které musí vykonávat povinné osoby (nově je tato problematika upravená AML nařízením č. 2024/1624), ale směřuje spíše k vytvoření vhodného prostředí umožňujícího realizaci opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu na národní úrovni.  

AMLD 6 stanovuje pravidla, která je třeba transponovat členskými státy v těchto oblastech:  

1. Opatření použitelná na sektory vystavené riziku praní peněz a financování terorismu na vnitrostátní úrovni; 
2. Požadavky týkající se registrace, identifikace a prověřování vedoucího managementu a skutečných vlastníků povinných osob;  
3. Zřízení a přístup k registrům skutečných majitelů a k registrům bankovních účtů včetně přístupu k informacím o nemovitostech; 
4. Povinnosti a úkoly finančních zpravodajských jednotek (FIU); 
5. Povinnosti a úkoly orgánů podílejících se na dohledu nad povinnými osobami; 
6. Spolupráce mezi příslušnými orgány a spolupráce s orgány, na něž se vztahují jiné právní akty Unie. 

V tomto článku se podíváme na klíčové prvky AMLD6 a její praktické dopady. 

Identifikace exponovaných odvětví  

AMLD6 umožňuje členským státům rozšířit působnost pravidel proti praní peněz a financování terorismu i na odvětví, která nejsou přímo uvedena mezi povinnými osobami.  

Pokud stát zjistí, že určité subjekty v jiných odvětvích čelí obdobným rizikům, může se rozhodnout aplikovat na ně část nebo celé nařízení EU 2024/1624. V takovém případě je stát povinen svůj záměr oznámit Evropské komisi a doplnit jej: 

• odůvodněním, proč je daný sektor vystaven zvýšeným rizikům praní peněz nebo financování terorismu; 
• analýzou dopadu na poskytování služeb na vnitřním trhu;  
• specifikací požadavků, které hodlá uplatnit; 
• návrhem vnitrostátních opatření a jejich případnými aktualizacemi.  

Členské státy mohou odložit přijetí těchto opatření o 6 měsíců ode dne oznámení. Výjimku tvoří případy, kdy je třeba reagovat na bezprostřední hrozbu, kdy může stát postupovat rychleji. Evropská komise spolu s AMLA posoudí, zda je rozšíření pravidel na další odvětví skutečně nutné a zda neomezuje volný pohyb služeb či kapitálu. 

Od července 2028 bude každý rok zveřejňován komisí oficiální seznam těchto odvětví pro celou EU v Úředním věstníku Evropské unie. 

Požadavky pro specifické poskytovatele služeb 

Členské státy Evropské unie musí zajistit, aby určité typy poskytovatelů služeb podléhaly povolení nebo registraci, aby se snížilo riziko praní peněz a financování terorismu. 

• Směnárny a podobné služby: Členské státy mají povinnost zajistit, že směnárny, místa poskytující proplácení šeků a poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy a obchodní společnosti budou řádně povolovány nebo registrovány. 
• Služby hazardních her: Všechny poskytovatele služeb hazardních her musí členské státy regulovat, aby zmírnily potenciální rizika spojená s praním peněz v tomto odvětví. 
• Ostatní povinné osoby: Kromě výše zmíněných subjektů musí členské státy zajistit, že ostatní povinné osoby splňují minimální požadavky na registraci, aby je mohly dohledové orgány snadno identifikovat. 

Tyto požadavky jsou klíčové pro posílení transparentnosti a sledování poskytovatelů služeb, kteří mohou být vystaveni rizikům praní peněz a financování terorismu. Cílem je zajistit jednotná a účinná opatření napříč všemi členskými státy EU. 

Skuteční vlastníci a registry 

Jádrem prevence je vědět, kdo stojí za firmami a právními strukturami. Směrnice harmonizuje pravidla pro evidenci a ověřování údajů o skutečných vlastnících a posiluje kvalitu, spolehlivost a vzájemnou provázanost registrů v EU.  

Členské státy musí zajistit, aby registrace zahrnovala včasné, úplné a ověřené informace a aby byly údaje pravidelně aktualizovány. Zvyšuje se odpovědnost zakládaných entit i zprostředkovatelů za pravdivost dat a zavádí se efektivní sankce za nesoulad. Pravidla vymezují okruh oprávněných osob s přístupem:  

• příslušné orgány a povinné osoby mají mít rychlý a nepřetržitý přístup; a 
• pro další subjekty se stanovují podmínky přístupu s ohledem na ochranu soukromí a bezpečnosti.  

AMLD6 zároveň definuje přístupové mechanismy k souvisejícím evidencím (např. registry bankovních účtů a informace o nemovitostech), aby byl dohled a analýza rizik účinnější. 

Finanční zpravodajské jednotky (FIU) 

Finanční zpravodajské jednotky (FIU) představují klíčový prvek systému boje proti praní peněz a financování terorismu. AMLD6 sjednocuje jejich postavení, pravomoci a minimální standardy fungování napříč EU. Zajišťuje, aby FIU byly nezávislé, odolné vůči vnějším vlivům a disponovaly dostatečnými lidskými i technickými zdroji.  

Směrnice rovněž upřesňuje pravidla pro poskytování informací FIU vyšetřovacím orgánům a orgánům dohledu. Členské státy musí rovněž zajistit, aby finanční zpravodajské jednotky mohly včasně přijmout opatření při podezření na nezákonné toky, např. pozastavením obchodní transakce nebo upozorněním povinných osob na informace relevantní pro provádění kontroly klienta. Pro výkon těchto úkolů musí mít FIU včasný, přímý a nepřetržitý přístup například k1: 

• finančním informacím od povinných osob, včetně informací o převodech peněžních prostředků a o převodech kryptoaktiv; 
• finančním informacím o hypotékách a půjčkách; 
• finančním informacím o cenných papírech; 
• daňovým údajům; 
• informacím z katastrů nemovitostí; 
• registrům skutečných vlastníků;
• centrálním registrům bankovních účtů; či 
• národním registrům motorových vozidel, celním údajům a národním registrům zbraní.  

Co se týká výměny informací, členské státy musí zajistit, aby si finanční zpravodajské jednotky vyměňovaly všechny relevantní informace týkající se praní peněz, souvisejících trestných činů nebo financování terorismu, a to buď z vlastní iniciativy, nebo na žádost. Tato výměna informací by měla zahrnovat fyzické i právnické osoby bez ohledu na typ trestného činu, který by mohl být zapojen, a to i v případě, že tento typ trestného činu není při výměně identifikován. 

FIU má na analytickou práci obecně 10 pracovních dnů. Členské státy mohou stanovit delší lhůtu, pokud jde o vyhledávání, zajišťování, zmrazování či konfiskaci majetku z trestné činnosti. Pokud se podezření týká bankovního, platebního účtu, účtu kryptoaktiv nebo obchodního vztahu, maximální lhůta je 5 pracovních dnů, s možností jejího prodloužení ze stejných důvodů. V obou případech musí být k dispozici vhodná vnitrostátní ochranná opatření. 

Členské státy zajistí, aby finanční zpravodajská jednotka odpověděla na žádost o informace co nejdříve, nejpozději však do pěti pracovních dní, pokud má tyto informace k dispozici. Ve výjimečných případech může být tato doba prodloužena na maximálně deset pracovních dní. Pokud jednotka nemůže požadované informace získat, informuje o tom žadatele. 

Novinkou AMLD6 je také povinnost FIU jmenovat „úředníka pro otázky základních práv“ (Fundamental Rights Officer), který bude pověřen: 

• sledováním a prosazováním dodržování základních práv ze strany FIU; 
• informováním vedení o případném porušování těchto práv; 
• poskytováním poradenství a pokynů FIU ohledně dopadů jejích politik a postupů na základní práva; a 
• kontrolou zákonnosti a etiky činností FIU a vydáváním nezávazných stanovisek. 

Peněžité sankce  

AMLD6 stanovuje podrobnější pravidla pro ukládání peněžitých sankcí. Členské státy musí zajistit, aby sankce byly ukládány povinným osobám, které úmyslně nebo z nedbalosti porušily vážně, opakovaně nebo soustavně pravidla týkající se: 

• vnitřních strategií, postupů a kontrol; 
• hloubkové kontroly klienta; 
• oznamovacích povinností; a 
• uchovávání záznamů. 

Peněžité sankce musí být alespoň dvojnásobek prospěchu z porušení pravidel, pokud je možné ho určit, nebo minimálně 1 000 000 EUR, podle toho, která částka je vyšší. 

Pro úvěrové nebo finanční instituce platí zvláštní pravidla: 

• Právnické osoby: horní hranice peněžité sankce ve výši alespoň 10 000 000 EUR nebo 10 % celkového ročního obratu (podle toho, která částka je vyšší) 
• Fyzické osoby: horní hranice peněžité sankce ve výši alespoň 5 000 000 EUR. 

Nejdůležitější změnou je zvýšení horní hranice sankcí z 5 milionů EUR resp. 5 % celkového ročního obratu na 10 milionů EUR resp. 10 % celkového ročního obratu. Toto může být zásadní změnou v mnoha evropských státech, kde zatím k výraznějším finančním postihům nedocházelo. 

Spolupráce členských států 

AMLD6 zdůrazňuje nutnost efektivní spolupráce FIU nejen mezi členskými státy, ale také s nově vzniklým Evropským orgánem pro boj proti praní peněz (AMLA) a dalšími příslušnými institucemi. Směrnice ukládá FIU povinnost poskytovat povinným osobám pravidelnou zpětnou vazbu s cílem zvýšit kvalitu hlášení a preventivních opatření. Spolupráce mezi FIU v celé EU bude posílena: 

• stanovením lhůt pro odpovědi na žádosti o informace; 
• vytvořením jasného právního rámce pro fungování systému FIU.net, který bude rovněž modernizován, aby bylo zajištěno rychlé šíření přeshraničních zpráv.  

Důraz se klade na intenzivnější výměnu informací mezi vyšetřovacími, dohledovými a soudními orgány v rámci EU. Směrnice zavádí bezpečné komunikační kanály a podporuje vytvoření společných vyšetřovacích týmů. Přeshraniční spolupráce má klíčovou roli v boji proti sofistikovaným schématům, které se často šíří napříč jurisdikcemi. Pro účinný dohled a vyšetřování stanovuje směrnice jednotná pravidla pro přístup oprávněných subjektů k finančním a majetkovým registrům. Členské státy jsou povinny: 

• zřídit centrální mechanismy umožňující identifikaci osob vlastnících či ovládajících bankovní a platební účty včetně klíčových údajů; a  
• zajistit přístup FIU a příslušných orgánů k informacím o vlastnictví nemovitostí. 

Tyto registry mají být propojeny na evropské úrovni prostřednictvím centrální platformy, která umožní rychlý a bezpečný přeshraniční přístup. Využívání údajů musí probíhat výhradně pro účely stanovené právem a za podmínek zajišťujících ochranu soukromí a bezpečnost dat. 

Co z toho plyne 

Nová směrnice přináší pro povinné osoby i státní orgány celou řadu konkrétních změn. Ty se v praxi projeví ve formě přísnější kontroly úplnosti a aktuálnosti údajů, zejména o skutečných majitelích, a také sjednoceným a digitalizovaným systémem hlášení podezřelých transakcí finančním zpravodajským jednotkám. V oblasti přeshraničního podnikání lze očekávat větší konzistenci požadavků i transparentnější dohled, což je pozitivní zpráva pro subjekty, které už dnes nastavují procesy podle nejlepších standardů. Státní správa bude muset posílit kapacity, propojit registry a zajistit rychlou analýzu dat, zatímco dohled se více sjednotí napříč EU díky koordinaci s agenturou AMLA. 

Pro společnost jako celek to znamená vyšší míru transparentnosti tam, kde je to legitimně potřeba. Kdo začne s přípravami včas – inventurou dat, úpravou procesů a školením zaměstnanců – sníží riziko problémů a lépe využijí přínosy jednotnějšího a účinnějšího rámce boje proti praní peněz a financování terorismu. 

Chcete mít jistotu, že vaše společnost splní nové AML povinnosti? Obraťte se na naše odborníky, kteří vám pomohou s analýzou dopadů, nastavením interních procesů a přípravou na nové regulatorní požadavky. 

V případě dotazů nás můžete kdykoliv kontaktovat:

• Petr Kranda, partner PwC, Financial Crime Advisory: petr.kranda@pwc.com

Tento článek je součástí série věnované novému „AML balíčku“ Evropské unie. V jednotlivých částech této série se postupně zaměřujeme na klíčové pilíře nové legislativy: úvod o AML balíčku v článku zde , popis obsahu AML/CFT nařízení (AMLR) v článku zde, až po Nařízení o zřízení Anti-Money Laundering Authority (AMLA) a Nařízení o převodech finančních prostředků (TFR) popsané v článku zde. Cílem těchto článků je poskytnout srozumitelný přehled hlavních změn a praktických doporučení pro povinné osoby, nikoli právní analýzu či výklad jednotlivých ustanovení.