Studie PwC: Snižování uhlíkové stopy dál zpomalilo, Česko dekarbonizovalo nadprůměrně rychle

Celosvětové tempo snižování uhlíkové stopy v roce 2023 zpomalilo na 1 %. Pokud se tempo snižování emisí skleníkových plynů nezrychlí, cíle omezení oteplení na 1,5 °C do roku 2050 nebudou splněny. V České republice tempo snižování dosáhlo 8,7 % a bylo jedno z nejrychlejších na světě. Za celosvětově pomalým tempem dekarbonizace stála především rostoucí spotřeba elektřiny z neobnovitelných zdrojů, vyplývá ze studie PwC Net Zero Economy Index.

• V roce 2023 dosáhlo globální tempo dekarbonizace jen 1 %. Aby se splnil závazek oteplení o max. 1,5 °C do roku 2050, musela by požadovaná roční míra dekarbonizace přesáhnout 20 %
• V ČR tempo dosáhlo nadprůměrných 8,7 %, pokles byl jeden z největších v EU i ve světě
• Nadprůměrně v ČR klesla také energetická náročnost, o 6,8 % oproti světovému průměru 0,9 %
• Mezi největší znečišťovatele nadále patří Indie a Čína, obě země svou uhlíkovou stopu dále navýšily

„Světová ekonomika se stále více vzdaluje od svého závazku snížit tempo oteplování planety. Cíl dosáhnout oteplení o maximálně 1,5 stupně do roku 2050 je v tuto chvíli nereálný, neboť tempo snižování uhlíkové stopy by muselo být dvacetkrát rychlejší než v roce 2023. I pro dosažení nejnižší ambice Pařížské dohody – maximálního oteplení o 2 stupně – by roční míra dekarbonizace musela klesat o téměř 7 procent ročně, tedy sedmkrát rychleji,“ varuje Jan Brázda, partner a Sustainability Leader PwC Česká republika.

Míra dekarbonizace a vývoj energetické náročnosti v roce 2023:

Pomalé celosvětové tempo dekarbonizace bylo způsobeno především prudkým nárůstem spotřeby elektřiny, což vedlo ke zvýšení využívání fosilních paliv. Vyšší spotřebu elektřiny způsobil silný hospodářský růst, vlny veder a paradoxně i větší používání ekologických spotřebičů, jako jsou např. tepelná čerpadla nebo elektromobily. 

Tempo dekarbonizace potřebné pro oteplení o 1,5 a 2 °C:

Rok 2023 přinesl jeden z nejpomalejších poklesů uhlíkové stopy za více než 10 let, tempo dekarbonizace kleslo jen o 1 %. Podle nejnovějších propočtů by nyní musela dekarbonizace probíhat tempem 20,4 % ročně (loni ještě stačilo 17,2 %), a to navzdory rychlému růstu kapacit obnovitelné energie, který v roce 2023 dosáhl 14 %.

V České republice bylo tempo snižování uhlíkové stopy jedno z nejrychlejších ve světě, dosáhlo 8,7 %. Pro srovnání, mezi nejvyspělejšími zeměmi světa sdruženými v G7 dosáhlo tempo jen 5 %, stejně jako v USA. V EU pak dosáhlo tempo dekarbonizace 7 %. Problém tak zůstává u největších znečišťovatelů, jako jsou Čína nebo Indie, kde uhlíková stopa dále rostla.

„Ani v případě České republiky ale není dvakrát důvod k jásotu, za nadprůměrným poklesem uhlíkové stopy totiž stojí především ochlazení ekonomického růstu a slabší poptávka po energiích v důsledku jejich vysokých cen. Teprve další v pořadí je uvědomění firem, že musí snižovat svou ekologickou zátěž, byť tlak na investice tímto směrem poroste s rozšířením povinnosti nefinančního reportingu. Firmy tak budou muset vyžadovat snižování ekologické stopy nejen u sebe, ale i u svých obchodních partnerů,“ předpokládá Jan Brázda.

Poptávka po energiích v roce 2023 vzrostla o 2,5 % a během následujících let se očekává nárůst poptávky po elektřině o minimálně 4 %, což bude nejrychlejší tempo za posledních 20 let. Nedostatečné snižování emisí je i důsledkem hospodářského růstu, kdy svět stále nedokáže nahradit svou spotřebu energií ekologickými zdroji. Pařížská dohoda mimo jiné formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu a úsilí o to, aby nárůst globální teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí. V rámci Pařížské dohody se ČR jako člen EU přihlásila s ostatními členskými státy společně snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990.