Sdílení elektřiny: nová překážka od zákonodárců?

Mimo mediálně výrazně sledovanou diskusi o budoucí podpoře solárních elektráren z let 2009 a 2010 a zavedení regulací pro provoz bateriových úložišť a agregátorů, se v návrhu novely energetického zákona Lex OZE III nachází změna, která doposud získala jen malou pozornost, avšak v budoucnu může představovat překážku pro rozšíření sdílení elektřiny.

Novela zákona, kterou Senát vrátil k přepracování do Poslanecké sněmovny kvůli obavě z arbitráží při krácení provozní podpory pro obnovitelné zdroje, stanoví, že všechny solární elektrárny (bez ohledu na jejich velikost) musí požádat o licenci u ERU, pokud sdílí svou elektřinu za úplatu, tedy ji posílají dalším zákazníkům. Toto neplatí při prodeji přebytečné elektřiny obchodníkovi s elektřinou. Dosavadní obecná výjimka z povinnosti mít licenci do 50 kWp je nahrazena výjimkou do 100 kWp, avšak výslovně se nevztahuje na případ sdílení elektřiny za úplatu.

Doposud byl provoz solární elektrárny do 50 kWp možný bez licence. To bez ohledu na to, co se s elektřinou děje. Zákon konkrétně říkal následující:

§ 3 (3) … Licence se dále bez ohledu na povahu činnosti vyžaduje na výrobu elektřiny ve výrobnách elektřiny s instalovaným výkonem nad 50 kW, ….

Nyní má být tento § 3 komplexně změněn. Nový text bude znít následovně:

§ 3 (4) Licence se neuděluje na

e) výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem do 100 kW včetně, s výjimkou případů podle odstavce 3 písm. b) nebo e), pokud je výroba určena k odběru v předávacím místě výrobny nebo k bezúplatnému sdílení elektřiny.

Tato změna byla zavedena v rámci pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně. Původní návrh zákona vlády pouze zvyšoval hranici z 50 kWp na 100 kWp. V rámci parlamentní debaty byl nejprve podán návrh na změnu, který v zásadě zrušil licenční povinnost alespoň do spodní hranice 10 kWp bez ohledu na to, zda sdílení elektřiny probíhá za úplatu nebo bezúplatně. Teprve v poslední verzi tato spodní hranice také zmizela.

Pokud bude nakonec změna přijata tak, jak byla popsána, bude to mít dopady, které by mohly negativně ovlivnit rozšíření sdílení elektřiny. Znamená to, že pokud by nevyužitá elektřina nebyla prodána obchodníkovi s elektřinou (s rizikem, že v době záporných cen elektřiny by z toho vznikl záporný výnos), ale byla by bez ohledu na cenu (nad 0 Kč) například předána sousedům nebo veřejným institucím v rámci sdílení elektřiny, musel by každý provozovatel, byť i malé solární elektrárny, na ERÚ požádat o licenci.

To by znamenalo nejen pro ERÚ dosud neplánovanou administrativní zátěž, ale také by případně stovky či tisíce soukromých osob, které v dobré víře investovaly do solárních elektráren na vlastních střechách, nyní musely projít procesem vydání licence. To je však čistě administrativní úkon bez hlubšího smyslu, protože pro malé instalace dosud nebyly (a i nadále nemají být) požadovány žádné odborné znalosti ani finanční předpoklady (na rozdíl od velkých zařízení).

Důležité je však, že bez takovéto „prázdné“ licence by sdílení elektřiny za úplatu porušovalo zákon a mohlo by být potrestáno pokutou až do výše 100 000 Kč. Nabízí se tedy otázka, jaký byl důvodu této změny a zda přináší zlepšení právního stavu, nebo zda pouze staví další překážku účasti na sdílení elektřiny.