Od 1. 1. 2026 je účinný zákon č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří, který řadě zaměstnavatelů ukládá povinnost přispívat vybraným zaměstnancům na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření. Přestože od účinnosti této právní úpravy uplynulo již několik měsíců, řada zaměstnavatelů své povinnosti nadále zanedbává, a je proto vhodné základní pravidla znovu připomenout. Současně se v rámci aplikace uvedené úpravy ukazuje řada výkladových nejasností a praktických obtíží, jimž je vhodné věnovat pozornost.
Co je nového a proč?
Zákon navazuje na důchodovou reformu, která s účinností od 1. 1. 2025 zavedla snížení důchodového věku pro zaměstnance v rizikové práci čtvrté kategorie a zvýšení pojistného pro jejich zaměstnavatele. Vládní návrh právní úpravy původně počítal i se třetí kategorií, avšak v Poslanecké sněmovně byl okruh zúžen pouze na čtvrtou kategorii.
Pro zaměstnance ve třetí kategorii se proto hledalo řešení v rámci III. penzijního pilíře. Dle důvodové zprávy pak cílem nového zákona bylo, aby si tito zaměstnanci nashromáždili dodatečné prostředky pro financování tzv. předdůchodu v letech před dosažením důchodového věku.
Kdy zaměstnancům vzniká nárok
Nárok zaměstnance vzniká za předpokladu splnění několika podmínek. V prvé řadě musí zaměstnanec mít uzavřenou smlouvu o produktu spoření na stáří. Bez této smlouvy by totiž nebylo možné příspěvek poukazovat, neboť by neexistoval účet, na který by mohl být zaslán. Současně, jak již bylo naznačeno výše, se příspěvek vztahuje pouze na dva produkty, a to na penzijní připojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní spoření. Jiné produkty, jako životní pojištění či dlouhodobý investiční produkt (v praxi označovaný jako DIP), se za produkt na stáří ve smyslu zákona nepovažují.
Aby zaměstnanci vznikl nárok na daný příspěvek, musí v příslušném kalendářním měsíci odpracovat alespoň 3 směny rizikové práce. Rizikovou prací se v tomto ohledu rozumí výhradně práce zařazená do třetí kategorie pro faktory vibrace, zátěž chladem, zátěž teplem nebo celková fyzická zátěž při dynamické práci velkými svalovými skupinami. Je-li práce zařazena do třetí kategorie z jiného faktoru (např. hluk) nebo do čtvrté kategorie, nárok nevzniká.
Počet rizikových směn pak nemusí být v pořadí za sebou a v případě, že je riziková směna kratší nebo delší než 8 hodin, započítává se do počtu směn každá započatá hodina délky směny jako jedna osmina směny rizikové práce. To nicméně platí pouze tehdy, pokud směna splní definici „směny rizikové práce“, tedy že v ní je riziková práce vykonávána alespoň po její převážnou část.
Důvodová zpráva pak obsahuje i konkrétní příklady k tomuto „sčítání“. Pokud směna trvá 10 hodin, z nichž byla 7 hodin vykonávána riziková práce, vyhodnotí se celá směna jako směna rizikové práce a do celkového počtu směn rizikové práce se tato směna započítá jako deset osmin. Pokud směna trvala 3,5 hodiny, přičemž po celé 3,5 hodiny byla vykonávána riziková práce, započítá se tato směna do celkového počtu směn rizikové práce jako čtyři osminy směny rizikové práce. V tomto ohledu je tedy vhodné upozornit, že se zohledňuje každá započatá hodina. Pokud by riziková práce byla vykonávána pouze 3 hodiny (nedošlo k započetí výkonu čtvrté pracovní hodiny), pak se tato směna do celkového počtu směn rizikové práce vůbec nezapočítá.
Zákon vlastní definici „směny“ neobsahuje. Z toho by se dalo dovodit, že budeme vycházet z § 78 zákoníku práce. Dle této úpravy je nicméně směnou část týdenní pracovní doby bez práce přesčas. To ale neodpovídá publikovanému výkladu Ministerstva financí, dle něhož se nerozlišuje, zda jde o plánovanou práci nebo o práci přesčas. Rozdíl pak může být zásadní. Dle našeho názoru je namístě (i s ohledem na zásady pracovního práva) hledat alternativu výhodnější pro zaměstnance.
Konečně lze upozornit na to, že daňové osvobození do 50.000 Kč ročně se vztahuje na povinný i dobrovolný příspěvek dohromady, takže povinné plnění čerpá zaměstnancův limit.
Svůj nárok pak musí zaměstnanec uplatnit. Povinnost zaměstnavatele platit povinný příspěvek nevzniká okamžitě. Prvním rozhodným obdobím je až kalendářní měsíc následující po dni, kdy zaměstnanec uplatnil své právo písemným oznámením, přičemž příspěvek je splatný do konce kalendářního měsíce následujícího po skončení rozhodného období.
Povinnosti zaměstnavatele
Zaměstnavatel musí v prvé řadě splnit informační povinnost vůči zaměstnanci, tedy jej písemně informovat o jeho právu na příspěvek a o způsobu jeho uplatnění, a to ještě před zahájením výkonu rizikové práce.
Vedle samotné výplaty příspěvku je pak zaměstnavatel povinen vést evidenci zaměstnanců zahrnující mimo jiné datum uplatnění práva, počet odpracovaných směn, výši a datum jednotlivých plateb apod., a tuto evidenci uchovávat po dobu 10 let. To mimo jiné poskytuje zaměstnavateli právní titul pro zpracování těchto osobních údajů ve smyslu GDPR. Současně je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci jednorázové potvrzení o zaplacení příspěvku, například pro účely čerpání předdůchodu.
Doporučení pro zaměstnavatele
Zaměstnavatelé by měli nejprve identifikovat zaměstnance ve třetí kategorii podle relevantních faktorů a nastavit evidenci směn a hodin rizikové práce, neboť právě ta určuje povahu plnění a výši sazby. Tam, kde se příspěvek poskytuje dobrovolně, lze povinnost považovat za splněnou stávajícím benefitem zcela nebo zčásti; není nutné plnění navyšovat o dalších 4 %. Je však vhodné upravit dokument zakládající benefit tak, aby se v měsíci vzniku zákonného nároku benefit „transformoval“ na povinný příspěvek a u zaměstnanců bez nároku zůstal benefitem. Konečně je vhodné nastavený systém zkonzultovat s odborníky, aby pro zaměstnavatele neplynula žádná regulatorní rizika.
Hledáte experta, který Vám pomůže; chcete poptat naše služby; nebo se zkrátka na něco zeptat? Dejte nám o sobě vědět a my se Vám co nejdříve ozveme zpátky.