Zdanění výnosových úroků z úvěru

Nejvyšší správní soud rozhodl pod sp. zn. 2 Afs 79/2023-62 o zamítnutí kasační stížnosti podané společností proti rozsudku Krajského soudu v Brně.

Finanční správa doměřila společnosti daň za zdaňovací období od 1. dubna 2010 do 31. března 2011. Důvodem bylo nesprávné účtování, které mělo za následek neoprávněné uplatnění některých nákladů, zejména nenárokových odměn zaměstnanců a nedokončené výroby ve formě stavebních prací a dále nezohlednění výnosů z nesplacené půjčky. V tomto článku se budeme věnovat závěrům NSS týkajících nezdaněných úrokových výnosů.

Společnost poskytla úvěr jiné společnosti realizující developerské projekty na Ukrajině, který měl být splatný ke konci roku 2010. Úrok byl sjednán ve výši 10 % p. a. Jelikož měla společnost pochyby o dobytnosti předmětné pohledávky, vytvořila nejprve 50% následně 100% opravnou položku. O výnosových úrocích pak účtovala do data splatnosti úvěru, a to v plné výši. Po datu splatnosti úvěru však přestala o úrocích účtovat, neboť se domnívala, že na ně nemá po splatnosti úvěru nárok a vzniká jí pouze nárok na úrok z prodlení.

Dle judikatury NSS má věřitel nárok na obchodní úrok až do vrácení jistiny (pokud není ujednáno jinak) a to vedle úroku z prodlení, na který má nárok v případě prodlení dlužníka s úhradou dluhu. Úrok z poskytnutého úvěru představuje výnos, neboť je pohledávkou za dlužníkem a společnost si tak nemohla sama rozhodnout, že jí pohledávka z titulu úroku nevznikla, a tedy nemusí účtovat o výnosu. Na celé věci nemění nic ani fakt, že společnost vytvořila účetní opravnou položku, která ovšem není daňově účinná a dokládá pouze subjektivní pohled společnosti na dobytnost pohledávky. Ani námitky společnosti odkazující na interpretaci č I-10 Národní účetní rady nebyly na místě. K tomuto totiž NSS uvádí, že se tato interpretace týká pouze úroků z prodlení nikoliv obchodních úroků. Úroky z prodlení se na rozdíl od úroků obchodních stávají výnosem až v okamžiku, kdy byly uhrazeny.

NSS tedy uzavřel, že měla společnosti účtovat o úrocích až do vrácení jistiny úvěru, neboť se bez ohledu na to, zda jí byly smluvním partnerem tyto úroky placeny či nikoliv, jednalo o daňově účinné výnosy.