Věrnostní programy pod lupou SDEU: Sbírané body nejsou vždy poukazem

Soudní dvůr Evropské unie v novém rozsudku upřesnil, jak z pohledu DPH posuzovat věrnostní programy a jak rozlišovat mezi poukazem a slevou. Rozhodnutí SDEU je významné zejména pro retailové firmy nabízející věrnostní programy.

Soudní dvůr Evropské unie vydal rozsudek ve věci C‑436/24, Skatteverket v. Lyko Operations AB, který se zabývá DPH zacházením se zákaznickými věrnostními programy. Předmětem sporu byl režim DPH u bodů, které zákazníci získávali v závislosti na objemu uskutečněných nákupů v rámci věrnostního programu a které mohli následně využít k pořízení určitého sortimentu zboží nízké hodnoty nabízeného společností Lyko. Tyto body však nebylo možné uplatnit samostatně, nýbrž výhradně v kombinaci s dalším nákupem u stejného dodavatele. Klíčovou otázkou proto bylo, zda takové body představují poukaz ve smyslu směrnice o DPH, a pokud ano, jak má být při jejich uplatnění stanoven základ daně.

Generální advokátka se v rámci svého předcházejícího stanoviska vyjadřovala poměrně široce k vymezení pojmu poukaz oproti slevě, rozdílným povinnostem dodavatele zboží, které jsou s těmito nástroji spojeny, a daňovému zacházení s neuplatněnými body. Dále se věnovala i širším otázkám, jako je rozlišení mezi poukazy s "určitou" a "určitelnou" hodnotou neboli skutečností, že peněžní hodnota bodů se projeví až při jejich uplatnění. Tyto zajímavé oblasti však Soudní dvůr ve svém rozsudku nekomentoval, neboť nebyly rozhodné pro posouzení věci. 

Zásadním bodem jak stanoviska generální advokátky, tak i rozsudku Soudního dvora je rozdíl mezi poukazem a slevovým mechanismem. Poukaz je podle směrnice o DPH charakterizován tím, že zakládá samostatný nárok držitele a současně povinnost dodavatele přijmout jej jako protiplnění (nebo jeho část) za dodání zboží či služby. Naproti tomu slevové nástroje takovou povinnost nezakládají. Jejich uplatnění je závislé na uskutečnění dalšího plnění a projeví se tedy pouze pokud zákazník učiní další nákup.

V posuzovaném případu body zákazníkům nezakládaly právo získat zboží samostatně, ale pouze možnost získat zboží "navíc" při dalším nákupu. Dle generální advokátky proto představovaly pouhou slevu na budoucí nákup, nikoli poukaz. Soudní dvůr se s tímto výkladem plně ztotožnil a potvrdil, že věrnostní body v posuzovaném modelu nesplňují jednu ze základních podmínek definice poukazu dle směrnice o DPH. Jelikož nelze věrnostní body v dané situaci považovat za poukaz, Soudní dvůr se již nezabýval druhou otázkou stanovení základu daně. Závěry soudu jsou v souladu s českým zákonem o DPH i s informací GFŘ k uplatňování DPH u poukazů, která obdobně rozlišuje mezi poukazy a slevovými mechanismy v rámci věrnostních programů.

Vzhledem k závěrům rozsudku doporučujeme, aby si společnosti ověřily DPH nastavení u věrnostních programů, zejména u modelů odlišných od skutkového stavu posuzovaného případu. Rádi vám pomůžeme posoudit možné dopady rozsudku na vaši konkrétní situaci. V případě zájmu se prosím obraťte na níže uvedené kontakty.