Pohled SDEU na zneužití osvobození u dividend

V nedávném rozsudku C ‑ 228/24 se Soudní dvůr EU („SDEU“) zabývá otázkou, zda mohou být dividendy vyplácené dceřinou společností mateřské společnosti osvobozeny od korporátní daně, i když je dceřiná společnost považována za umělou konstrukci a to v kontextu směrnice 2011/96 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států.

Konkrétně řešil SDEU spor mezi litevskou mateřskou společností zabývající se vývojem a distribucí elektronických her a litevským správcem daně, kdy podle litevského správce daně, měla mateřská společnost zaplatit korporátní daň ve výši cca 3,2 mil. EUR z titulu dividend, které jí vyplácela její dceřiná společnost (sídlící ve Velké Británii) v letech 2018 a 2019.

Správce daně v tomto případě konstatoval, že dceřiná společnost byla během těchto let „umělou konstrukcí“, protože neměla dostatečné lidské zdroje pro správu velkého objemu distribuovaných her, zákazníků a prodejních kanálů. Jedinou zaměstnankyní byla ředitelka, která zároveň vedla sedm dalších firem. Dceřiná společnost neměla ani vlastní kanceláře ani hmotný majetek ve Velké Británii, navíc na stejné adrese bylo registrováno mnoho dalších podniků (prostřednictvím služby poskytující registrační adresy). Správce daně proto konstatoval, že v uvedeném období byly aktivity v oblasti vývoje a distribuce her fakticky prováděny zaměstnanci mateřské společnosti, kteří měli přístup k platformám pro reklamu a distribuci her, které dceřiná společnost využívala.

Mateřská společnost argumentuje, že dceřiná společnost nebyla umělou konstrukcí, jelikož poskytovala skutečnou hospodářskou výhodu, neboť fungovala jako nezbytný prostředník mezi mateřskou společností a platformami pro inzerci a distribuci her, dokud s nimi nemohla mateřská společnost uzavřít přímé smlouvy. Vzhledem k povaze elektronické distribuce her nepotřebovala dceřiná společnost fyzické prostory ani další zaměstnance kromě ředitelky.

Litevský správce daně přistoupil k předložení celého sporu před SDEU a vznesl následující předběžné otázky:

1. Je v souladu se směrnicí 2011/96, aby členský stát odmítl osvobození od daně z dividend vyplacených mateřské společnosti, pokud je dceřiná společnost v jiném členském státě považována za umělou konstrukci, třebaže není pouze „průtokovou“ společností a zisků vyplácených formou dividend bylo dosaženo v rámci činnosti vykonávané jejím jménem?
2. Je správné, aby členský stát při posuzování, zda je dceřiná společnost umělou konstrukcí, zohledňoval pouze okolnosti v době výplaty dividend, i když byla společnost původně založena z hospodářských důvodů?
3. Může samotné označení dceřiné společnosti jako umělé konstrukce stačit k tomu, aby se dospělo k závěru, že mateřská společnost získala daňovou výhodu, která odporuje účelu směrnice? Hraje nějakou roli skutečnost, že zisky dceřiné společnosti byly zdaněny korporátní daní v jejím členském státě?

K první otázce SDEU zdůrazňuje, že členské státy mohou odmítnout osvobození od daně z dividend, které mateřská společnost obdrží od své dceřiné společnosti v jiném členském státě EU, pokud existují indicie, že tato dceřiná společnost je umělou strukturou vytvořenou primárně za účelem získání daňových výhod. A to i přesto, že dceřiná společnost není průtokovou společností a zisků vyplácených formou dividend bylo dosaženo v rámci činnosti vykonávané jejím jménem, jelikož fakt, zda jde o průtokovou společnost, je pouze jedním z příkladů možného zneužití. Důležité však je, aby byly splněny všechny znaky zakládající zneužití.

Ke druhé otázce se SDEU vyjádřil tak, že při posuzování, zda je dceřiná společnost umělou konstrukcí, nemůže být brána v úvahu pouze situace v době výplaty dividend. Je třeba zohlednit všechny relevantní okolnosti, včetně důvodů založení dceřiné společnosti a její činnosti před datem výplaty dividend.

Závěrem, tedy ke třetí otázce, SDEU uvedl, že pro odepření daňové výhody musí být splněny dvě podmínky: jedná se o operaci, která není skutečná a hlavním důvodem pro ni musí být získání daňové výhody. Kvalifikace dceřiné společnosti jako umělé konstrukce tedy sama o sobě nestačí k tomu, aby bylo mateřské společnosti odepřeno osvobození od korporátní daně. Jedním z relevantních faktorů, který může naopak naznačovat, že hlavním důvodem existence dceřiné společnosti nebylo získání daňové výhody je pak v tomto případě skutečnost, že zisky dosažené dceřinou společností podléhaly ve Velké Británii vyšší daňové sazbě, než je sazba korporátní daně v Litvě. 

A co si tedy od z tohoto případu odnést? Především skutečnost, že SDEU klade důraz na to, že při posuzování, zda v určitém uspořádání dochází ke zneužívání směrnice, musí být zohledněny všechny relevantní okolnosti, a nejen formální struktura dané společnosti.