Dávám přednost charakteru před dovednostmi

V PwC vede úspěšný cloudový tým působící v mnoha zemích, nejsvobodněji se ale cítí na motorce, se kterou už po Evropě nebo za oceánem najezdil statisíce kilometrů. Václav Urban je muž mnoha tváří a jedno je jisté od začátku: nudit se s ním v kanceláři ani na cestách rozhodně nebudete.

Kariéru jste začínal v zemědělském výzkumu, založil vlastní byznys a působil v řadě mezinárodních korporací. Co stálo za vaším rozhodnutím jít pracovat do PwC?

Po covidu přišla touha dát si rok pauzu a cestoval jsem. Pak mě oslovili kolegové z PwC a nabídli mi pozici. Tahle firma pro mě – hlavně v porovnání s jinými velkými korporacemi svázanými pravidly – byla ikonou. Je v ní totiž mnohem víc prostoru pro entrepreneurship a zaměstnanec tu rozhodně není jen číslo nebo plnič zadání.

Náš cloudový tým pak pomáhá řadě zemí v Evropě nebo na Středním východě a teď si domlouváme i spolupráci se Spojenými státy. Právě fakt, že se většina našeho byznysu nachází v zahraničí, je dalším hlavním důvodem, proč jsem do PwC nastoupil.

S kým z dalších zemí spolupracujete nejvíc?

Dominantně teď dodáváme na Střední východ, hlavně do Spojených arabských emirátů a do Saúdské Arábie nebo do Ománu. Snažíme se rozvíjet spolupráci s naší sesterskou firmou v Dubaji a klienta společně získat, vyhrát a dodat mu službu.

Není to jednoduché, arabská mentalita je typická tím, že neradi říkají „ne“ a často „ano“. Je důležité dávat pozor a neskočit zbytečně do něčeho, co se pak nestihne dodat za slíbené peníze. Ale to je riziko podnikání. Jinak je to celé ohromně zajímavé a baví nás to.

Jak tedy vaše práce vypadá a kdo jsou vaši typičtí klienti?

Soustředíme se na cloudové transformace. Ty nejsou jen o přesunu aplikací do cloudu, ale často jde o jejich přepsání, aby využily výhody nového řešení – vyšší dostupnost, bezpečnost a disaster recovery. To firmám umožňuje rychleji reagovat na poptávku a využívat data v reálném čase.

Cloud otevírá cestu k umělé inteligenci, ale taky přináší nové bezpečnostní výzvy, na které musíme reagovat. Typickým klientem je mezinárodní firma. Zajímavé je, že třeba v Saúdské Arábii jde hlavně o ministerstva nebo různé vládní agentury. To je pro mě nový svět, protože v Česku veřejnou sféru vůbec neděláme.

Je právě kontakt s jinými kulturami na vaší práci nejpřitažlivější?

Je to tak. Samotná dimenze mezinárodního obchodu a setkání s různými národnostmi mě určitě taky naplňují. Nejvíc mě ale baví stavět věci od nuly – budovat týmy, nastavovat směr, investovat čas i energii do něčeho, co má dlouhodobý smysl.

V PwC jsme zakládali tým s vědomím, že na začátku bude potřeba velká investice. Ta se ale vrátí. Klíčem je vybrat správné lidi – nejen odborně, ale i lidsky. Dávám přednost charakteru před dovednostmi, protože technologie musí někdo umět taky vysvětlit. 

Cestování ale milujete i nad rámec práce, jste nadšený motorkář. Kdy vás tohle chytlo?

Tenhle koníček mě nejvíc chytl ve chvíli, kdy jsem začal častěji pracovně cestovat a k tomu si přidával pár dní volna na poznávání.

Motorky jsou mou součástí už víc než dvě dekády a staly se mou vášní. Jezdím již deset let na Indiánovi, což je stroj, který měl i můj děda, takže s ním mám spojeno hodně vzpomínek.

Jednu motorku mám i v Americe, kde žije dcera, abych ji nemusel pořád převážet tam a zpátky. Díky tomu i tam jezdím často, mám najeto statisíce kilometrů a procestováno asi 45 amerických států.

Jak vaše cesty vypadají a kam se chystáte příště?

Už jezdím s partnerkou. Letos plánujeme projet asi 10 tisíc kilometrů za čtyři týdny. Vyrážíme ze San Francisca, potkáme se s kamarády v Oregonu a v Kanadě na velkých srazech s několika stovkami motorek. Takové akce jsou často spojené s charitativními aukcemi a countrybály, takže je to i o skvělé komunitě.

Všechno plánujeme spíš na poslední chvíli. Letenky a motorku máme pevně, ale ubytování řešíme někdy i hodinu před západem slunce, když už víme, kam dojedeme. Samozřejmě že občas člověka zaskočí třeba technický problém, jednou mi například odešlo ložisko u kola v národním parku bez signálu, ale vždycky se to nějak vyřeší.

Proč je pro vás tenhle svět důležitý?

Je to úplně jiný svět oproti digitálnímu virtuálnímu prostoru, ve kterém všichni žijeme. Je to drsná realita – horko, mráz, déšť, sníh – a člověk musí na všechno reagovat. Pro mě je to opravdové dobrodružství, které mě strašně baví. Kolem toho pak všechno, co zažiju, taky fotím, píšu o tom a obecně sdílím zážitky, což lidi zajímá, protože takhle mohou sledovat dobrodružství, které třeba sami nikdy nepodniknou.

Navíc v rámci motorkářské komunity potkávám spoustu zajímavých lidí, ze kterých se postupně stali kamarádi a kteří třeba i jen kvůli mně jezdí do Česka. Všechny tyhle příběhy a setkání jsou pro mě nakonec to nejcennější.