Nikdy nestojíme na místě

Je mu teprve 26 let, v PwC už toho ale stihl dost. Dzmitry Kazak nastoupil do firmy před šesti lety jako stážista při studiu VŠE a dnes už je na postu manažera auditu. Aby toho nebylo málo, vede i místní basketbalový tým a za sebou má i organizaci mezinárodního šampionátu. „Ať dělám cokoli, vždy věnuji čas osobnímu růstu,“ říká.

Jsi jedním z historicky nejmladších manažerů auditu ve firmě. Jaký je tvůj recept na rychlý kariérní vzestup?

Svou roli rozhodně hrálo načasování. Tři roky na stáži mi daly solidní základ, který jsem si ale budoval už na škole. A po nějaké době mě začala provázet pověst spolehlivého člověka hlásícího se o komplikovanější úkoly. V posledním roce stáže jsem dokonce manažersky dotahoval jednu zakázku, což byla příležitost, která můj další posun výrazně urychlila.

Co bys tedy doporučil lidem, kteří by tě chtěli následovat?

V první řadě být vidět a pomáhat, s čím se dá. Třeba i s organizováním akcí, ať už na vysoké škole, nebo tady. Člověk se taky může zapojit do junior leadership programu, který dost pomůže. Já osobně jsem byl vždy hodně proaktivní a říkal jsem, že jestli je to možné, chci zkoušet složitější oblasti práce.

Pomohl ti i přístup zkušenějších kolegů?

Jistě, to je základ. Myslím, že právě na tom v auditu stavíme. Vždy tvrdíme, že nejlepší je mít po ruce kolegy, co se dokážou zeptat na cokoli. Těm pak pomáháme, jak jen to jde. Snažím se o to i já. Momentálně mám pod sebou dva seniory, jednu čerstvou associate na pozici A2 a ještě dva stážisty, kterým dělám koučink i mentoring.

Jak složité pro tebe bylo přejít na manažerskou pozici? 

Řekl bych, že u mě změna nebyla až tak citelná, protože jsem se na ni hodně připravoval. Krok mezi seniorem a manažerem je dost velký, ale mezi nimi je pozice junior nebo asistent manažera, kde už si člověk buduje portfolio na nejjednodušších zakázkách a v týmu má třeba dva nebo tři lidi. Já byl už v této fázi hodně aktivní a portfolio si budoval, loni jsem měl dokonce jako junior manažer nejvíc manažerských zakázek. V nové pozici jsou ale projekty složitější a komplexnější a tým už má minimálně pět lidí.

Většina tvých kolegů si pochvaluje hlavně rozmanitost práce, máš to stejně?

Určitě. Hlavně ve smyslu projektů, kde poznávám, jak business funguje v odlišných oblastech. Teď mám třeba jako klienta největší autobazar v Česku, ale i automotive výrobce nebo obří private equity fond. Rozmanitost vidím taky v týmu, který se mění. Já tak můžu předat své zkušenosti a znalosti různým lidem a naopak sbírat jejich přístupy a myšlenky. Celé je to ohromně dynamické. Nikdy nestojíme na místě a kromě auditní práce máme spoustu dalších aktivit včetně školení mladších kolegů, což mě moc baví.

Stál jsi také u zrodu PwC basketbalového týmu, co tě k tomu vedlo?

Basket je moje dlouhodobá vášeň, hraju ho od dvanácti a pořád je to pro mě nejlepší způsob, jak vypnout hlavu a soustředit se jen na hru. V PwC máme vlastní tým, který vznikl po covidu díky interní podpoře sportovních aktivit. Z původní party, která to tehdy rozjížděla, jsem poslední a aktuálně se starám o nábor nováčků a řízení tréninků i celé skupiny hráčů. Máme kolem třiceti členů a na tréninku nás každý týden bývá zhruba deset až patnáct, což je ideální, aby to mělo tempo i zábavu.

V Praze jsi dokonce pořádal mezinárodní šampionát, byla to pro tebe další výzva?

Je to tak. Existuje totiž mezinárodní PwC basketbalová skupina, do které patří spousta zemí, a každoročně se pro všechny pořádá turnaj. V roce 2024 jsem byl nějakým způsobem trochu blázen (smích) a o pořádání šampionátu u nás se přihlásil. Nakonec jsme ho skutečně dostali za úkol a hodně se to povedlo, všichni byli spokojení. Šlo o dost velkou akci – včetně nás tam bylo jedenáct zemí, takže zorganizovat úspěšně všechno včetně ubytování a dalších věcí kolem bylo vážně náročné. Kdyby ale byla příležitost, šel bych do toho znova, a ve spoustě věcí už mnohem poučenější (smích).

Našel bys mezi hraním basketbalu a svým pracovním nasazením nějaké pojítko?

V mém případě to spolu souvisí hodně. Jako člověk zaměřený na výsledek chci, aby byla výhra důležitá pro celý tým, i když hrajeme jen rekreačně. Stejně to mám v zaměstnání: když máme projekt, rozpočet nebo harmonogram, beru to maximálně vážně a společně jdeme za splněním cíle. Asi i díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. Ať už jde o basketbal, nebo audit, vždy věnuji čas osobnímu růstu a zlepšování.

Takže počítám, že i chvíli po povýšení přemýšlíš, kam se posouvat?

Je to tak. Povýšení byl můj vysněný cíl, kterého jsem dosáhl a potom se zorientoval, o čem moje nová pozice je. Teď stojím nad takovou menší propastí a přemýšlím, co dál. Co můžu v rámci PwC ještě zažít. Napadá mě například cestování, nějaký složitější projekt nebo business development. Každopádně do nového roku mám naordinovanou pauzu, kdy chci všechno vstřebat, sepsat si své možnosti a příležitosti a pak se rozhodnout, co dál.