Petr Chadima:
Petr Chadima přišel do PwC s jasnou vizí – postavit něco, co tady do té doby chybělo. Začínali ve třech, dnes má tým Technology Consultingu přes 150 lidí a dál roste. Oblast, která tehdy v PwC prakticky neexistovala, se stala klíčovou součástí firmy. Jaké byly začátky, co ho žene dopředu a proč věří, že dobrý tým je základ úspěchu?
Jak se buduje technologická firma téměř od nuly?
Do PwC jsme přišli s týmem z Accenture v roce 2015. Tehdy tady Technology Consulting prakticky neexistoval. Nabídka služeb byla hodně úzká a PwC nebylo vnímané jako technologická firma. Naší ambicí bylo to změnit. Nešlo ale jen o to „začít dělat business“. Museli jsme si postupně přizpůsobit celou organizaci tak, aby nám umožnila růst, aby šlo nabírat lidi, které opravdu potřebujeme, a zároveň jim nabídnout smysluplnou práci i rozvoj. Naší výhodou bylo, že na začátku naší práci v PwC nikdo pořádně nerozuměl, a tak nám do toho nikdo nemluvil. Měli jsme volné ruce a mohli to celé postavit tak, jak jsme věřili, že to bude fungovat. A ono to funguje.
Byla pro tebe cesta v Technology Consultingu vždy jasnou volbou?
Upřímně, nebyla. Do Consultingu jsem se dostal v roce 2005, nastoupil jsem do Accenture rovnou po dostudování stavárny, takže zkušenosti nula. Projít Assessment centrem bylo náročné, ale po jeho zvládnutí přišlo jasné rozhodnutí. Tohle za pokus stojí.
Začátek byl drsný. První projekt a já neměl tušení, co je banka nebo datový sklad, na kterém jsem měl pracovat. Každý den jsem si psal, čemu nerozumím, a večer si sedl se zkušenějším kolegou, který byl ochotný mi pomoci se rychle posunout. Muselo to jít rychle, protože jsme hned od začátku pracovali na výstupech pro klienta.
O čem je Technologický Consulting v PwC?
I když tomu říkáme Technology Consulting, realita je, že se blížíme spíše k Transformation Consultingu, který kombinuje jak technologickou, tak businessovou část. Ve chvíli, kdy klient prochází nějakou zásadní změnou, například výměnou Core systému, nebo pokud se jedná o spojení dvou velkých firem – třeba bank, vždy to má dopad v obou oblastech. My zde vstupujeme jako partner, který klienta provede celým tímto procesem a změnami. Zajistíme technologickou transformaci a zároveň připravujeme klientův tým na to, aby byl schopen tuto změnu úspěšně zvládnout a dokázal se na ni adaptovat.
„Na lidi jsme nároční, ale není to jen o dokonalém CV. Důležitější je přístup: schopnost zvládat změny a chuť se učit, ať už se jedná o juniora po škole, nebo ostříleného seniora.“
Co vidíš u klientů jako největší pain?
Jedna věc je adopce nových technologií – třeba AI. Nestačí jen vybrat nástroj a nasadit ho. Musí se řešit právní rámec, změna procesů, edukace lidí... Ale hlavně jim musíte ukázat, že to dává smysl. Bez důvěry a pochopení to prostě nefunguje.
Druhá velká výzva je schopnost reagovat na změny a být agilní. Firmy musí mít dlouhodobou technologickou a businessovou vizi, kterou ale pořád udržují, protože v dnešní turbulentní době nelze stavět na tom, co se vydefinovalo před pěti lety. Je potřeba ji průběžně ladit a zároveň dobře odkomunikovat napříč firmou.
A pak je tu klasika: „Nějak to zvládneme sami,“ jenže u velkých změn to není tak jednoduché. A přesně tam pak přicházíme my – abychom to „nějak“ proměnili v promyšlený a udržitelný postup.
Je projekt, na který nikdy nezapomeneš?
Pokud bych měl zmínit konkrétní projekt, vzpomenu si rozhodně na Fortunu. Naším úkolem bylo kompletně vyměnit jejich systémové portfolio – sjednotit 11 různých systémů do jednoho a nasadit ho napříč všemi zeměmi, kde Fortuna působí. Velká výzva, ale taky obrovská příležitost.
Ale v obecné rovině nikdy nezapomenu na projekty, které se vůbec nepovedly. A právě to byla největší škola. Můžeš slyšet stokrát, že něco nebude fungovat, ale dokud nenarazíš sám, neuvěříš. Když si tím projdeš, získáš zkušenosti, které ti umožní být příště úspěšný. Tedy pokud si nezvolíš cestu svoje chyby opakovat.
Kam směřujete dál?
Na začátku jsme se soustředili na budování silného postavení na českém trhu. Naším cílem bylo ukázat, že PwC dokáže svým klientům pomoci i s velkými transformacemi. Dnes působíme napříč regionem střední a východní Evropy, zároveň čím dál víc spolupracujeme se západními kancelářemi. Nejvýrazněji s německým PwC – společně stavíme velké týmy, které pracují na klíčových projektech pro německé klienty.
Jak se snažíte držet krok s nejnovějšími technologiemi?
Jedna věc jsou školení – těch máme díky PwC spoustu, zejména na soft skills. My k tomu přidáváme vlastní technický základ: jednotnou metodiku, sdílené know-how a důraz na to, proč věci děláme, ne jen jak. Klíčovou roli u nás hrají i komunity – interní zájmové skupiny, které fungují jako prostor, kde se lidi můžou rozvíjet i mimo to, co zrovna řeší na projektu. Máme jich osm, od nových technologií až po data. Ať už se jedná o spolupráci se startupy, interní nástroje, nebo nové frameworky, nejde jen o další teoretické školení – řeší se konkrétní výzvy a technologie se rovnou zkouší a testují v praxi. My jako partneři komunitám nemluvíme do toho, co mají dělat a jak mají fungovat. Díky tomu, že si vše organizují sami, jsou motivovaní a vidí v tom smysl.
„Můžeš slyšet stokrát, že něco nebude fungovat, ale dokud nenarazíš sám, neuvěříš. Když si tím projdeš, získáš zkušenosti, ti umožní být příště úspěšný.“
Aktuálně máte v týmu 150 lidí. Jakým způsobem ho budujete?
Tým je pro mě hlavní důvod, proč tu jsem. Je výjimečný – lidsky i profesně – a stavíme ho vědomě. Chceme v něm lidi, se kterými si rozumíme a zvládneme spolu fungovat i pod tlakem. Jsme nároční, ale není to jen o dokonalém CV. Důležitější je přístup: schopnost zvládat změny a chuť se učit, ať už se jedná o juniora po škole, nebo ostříleného seniora. A protože většinu času trávíme v klientských nebo projektových týmech, dáváme si záležet i na tom, aby se celý tým potkával i mimo projekty – ať už na minigolfu, motokárách, horách, nebo u moře.
Máš nějakou guilty pleasure?
Gaming – hlavně tedy během covidu. Ale co mě fakt chytlo, je práce se dřevem. Baví mě něco vlastnoručně vytvořit. Je to trochu terapie, trochu radost z tvorby.
Co ti pomáhá držet si zdravý odstup od práce?
Ráno si dávám krátkou procházku, abych si pročistil hlavu a nastartoval den. Sem tam si zacvičím, ale hlavní obranný štít je pro mě humor. Snažím se věci brát s nadhledem a moc se nestresovat. Jasně, ne vždycky to jde, ale když je prostor si z toho udělat trochu srandu a situaci odlehčit, udělám to. A stejnou atmosféru se snažíme budovat i v našem týmu.