Perfektně fungující tým je radost

V PwC působí už bezmála dekádu, o rutině se však v jeho případě mluvit nedá. Jakub Kolář se jako auditor finančních služeb setkává s největšími klienty v sektoru. Rád se ale zaměřuje i na firmy menšího formátu. „U nás jde hlavně o komunikaci, takže i při náboru pro nás má velkou hodnotu. Člověk by taky měl umět pomoct druhým a chtít se neustále učit,“ říká mimo jiné v rozhovoru.

V PwC jsi už téměř devět let. Co tě sem přivedlo?

Máš pravdu. Do PwC jsem nastoupil 1. května 2016 po 10 letech strávených v konkurenční firmě. Díky úspěchu v mezinárodních tendrech sem tehdy přešla řada klientů, a když mě z PwC oslovili s nabídkou, využil jsem toho. Věnuju se tady stejnému oboru jako předtím, tedy auditu a poradenství pro firmy ve finančním sektoru. Primárně řeším pojišťovny, správce majetku, obchodníky s cennými papíry nebo penzijní a investiční fondy.

Přemýšlel jsi během těch skoro dvaceti let v jednom oboru o změně?

Naší výhodou je, že drobné změny se dějí prakticky pořád s tím, jak se obměňuje portfolio klientů. Člověk se často dostane i k nestandardní práci, jako je účetní nebo transakční poradenství, zkrátka k něčemu jinému než jen opakujícím se úkolům, takže touhu po změně nemám.

Když už jsme u klientů, kteří tě typově baví nejvíc?

Pokud jde o velikost, tak asi ti relativně menší. U nich mám totiž blíž k nejvyššímu vedení a akcionářské struktuře, takže lépe vidím dopad své práce. U velkých subjektů tak daleko nedohlédnu, i když obří klienti jsou zase méně náchylní k externím i interním průšvihům.

Zažíváš nějaké trable často?

V určité míře vlastně pořád (smích). Těžké je to hlavně koncem února a března, kdy koliduje většina termínů našich nejvýznamnějších klientů. Možným problémům se samozřejmě snažím předejít, některé se ale objeví až během kompletace produktů a výročních zpráv. V tu chvíli musíme všechny obvolat a konkrétní nedostatky s nimi vyřešit. Nakonec to jako tým naštěstí vždycky zvládneme.

Co je v takových chvílích zásadní?

Velký důraz klademe na lidi, se kterými jsme v kontaktu, aby byli sociálně inteligentní a kompetentní. Naše práce rozhodně není jen o účetnictví, číslech a probírání se dokumenty, ale hlavně o komunikaci, ať už v rámci interních týmů, nebo těch klientských. Kdo toho není schopen, ten v zásadě tohle povolání nemůže dělat dobře a efektivně. Důležitá je pro mě taky týmovost. Když toho máme hodně, tak si v rámci možností navzájem pomůžeme. Úplně stěžejní je však ochota učit se nové věci, protože ty k naší profesi vzhledem k jejímu obsahu neodmyslitelně patří. I když znáte opravdu dobře účetnictví a metodiku, neznáte všechny nuance konkrétního klienta nebo celého odvětví.

Když mluvíš o učení, jak moc se v PwC klade důraz na rozvoj?

Myslím, že na chybějící školení si tady nikdo stěžovat nemůže (smích). Firma totiž nabízí obrovské množství programů, z nichž některé jsou i povinné. Není tajemstvím, že PwC proškoluje veškerý svůj auditní personál účetní certifikací ACCA. Když zkoušky absolvuješ, můžeš pokračovat studiem Komory auditorů ČR, kde získáš další odbornou certifikaci. Jde o základ profesního vybavení u nás. Potom jsou tu další školení nejrůznějších metodik a soft skills, nespočet e-learningových kurzů a podobně. Firma svým lidem poskytuje v rámci rozvoje dostatek prostředků i času.

A jak jsi na tom s časem ty? Zbývá ti nějaký na vyčištění hlavy?

Mě baví spousta věcí, ale moc času na ně nemám. Na prvním místě je samozřejmě rodina a pak mám rád i sport. Dřív nás s tátou a kamarády hodně přitahoval windsurfing. Teď jsem členem družstva fanoušků Bohemians, takže se chodím koukat na fotbal a občas si ho taky zahraju. Kromě toho mám ještě kapelu, která má kořeny už na základce. Jmenujeme se Zpěváčci Sokolov, hrajeme punk rock a vystupujeme párkrát do roka, například na Sedmičce nebo v Modrý Vopici. Posledně jsme na Sedmičce měli sedmdesát platících, tak to už byl docela úspěch (smích).