Hlavní je umět převzít zodpovědnost

V PwC začínal jako stážista, místo rutinních úkolů se ale pustil do komplexnějších oblastí a brzy ho čekal kariérní skok. Dnes je Jakub Hudrlík senior audit analytikem ve finančním sektoru a pomalu plánuje další růst. Jak se mu raketový start povedl? A jak se dá náročné povolání skloubit s každodenním sportováním?

V PwC děláš audit finančního sektoru. Měl jsi k tomuhle oboru vždycky blízko?

V podstatě ano. Studoval jsem bakaláře i inženýra na Škodovce. Mým zaměřením bylo finanční řízení podniku a potom mezinárodní finance. V rámci předmětů jsem měl účetnictví a dost semestrálek orientovaných na finanční výkazy a přílohy. Právě účetnictví mě postupně začalo zajímat čím dál víc. Pak jsem zkusil štěstí v PwC a brzy tam nastoupil jako stážista, nakonec po dobu dva a půl roku.

Ty jsi šel ze stážisty rovnou na senior audit analytika. Jak se ti ten jeden kariérní stupeň povedlo přeskočit?

Musím přiznat, že práce pro stážisty mě moc nebavila, takže jsem ji rychle dokončil a začal se věnovat komplexnějším záležitostem. Když mi senioři něco svěřili, šlo mi o to úkol dodělat jako celek a hlavně všechno plně pochopit. Nenahrazovat jen čísla ze starého roku novými. Snažil jsem se taky hodně koukat pod ruce lidem, kteří se mnou nastoupili jako auditoři na plný úvazek, projektovat nové znalosti do svých úkolů a vytvořit tak přidanou hodnotu. Díky tomu pro mě potom nebyl problém radit i jiným kolegům na full-time a držet s nimi krok.

Je tohle cesta, jak v PwC uspět?

Určitě. Nejdůležitější je skutečně převzít zodpovědnost za oblast, kterou děláte. My máme například bookingy na klienta většinou týden. Je proto velký rozdíl mezi člověkem, který přijde v pondělí a v pátek odejde, nebo tím, který se mnou v pátek probere chybějící věci. V tu chvíli si dohodneme, co si převezmu já a co dokončí příští týden sám. Takhle pokryje celou oblast a dotáhne svěřený úkol do konce. Když pak někdo řeší třeba audit provozních nákladů firem, měl by to brát tak, že nejde jen o faktury a částky. Měl by pochopit, co pro klienta provozní náklady znamenají a jak je účtuje. Zkrátka opět všechno dodělat a odevzdat tak, aby další v pořadí nemuseli trávit zbytečný čas navíc. 

Jak je pro tebe v PwC důležitý kolektiv? 

Kolektiv je jedna z priorit. U nás se hodně dbá, aby se pravidelně utužoval. Často chodíme po práci na pivko a máme taky afterworky, aby se setkávaly týmy jednotlivých klientů. Zajdeme na fotbálek, různé akce a grilovačky, takže spolu trávíme i dost volného času.

Jak vidíš svou budoucnost v PwC? Chceš dál růst raketovou rychlostí, nebo jsi spokojený na svém místě? 

Na současné pozici se chci naučit co nejvíc, abych měl šanci dělat brzy manažera. K tomu je nutné složení zkoušek ACCA, takže je teď potřeba dost se učit. Trvá ale čtyři nebo pět let, než se člověk vůbec stane junior manažerem, což je pozice mezi seniorem a manažerem. Takže vidím spíš potenciál v tom, nabrat co nejvíce znalostí ještě předtím, než dokončím ACCA. Pak už snad bude cesta na manažera o to rychlejší.

Máš vůbec čas i na zábavu?

Jsem velký sportovec a od střední školy hraju rugby. Dřív mi to rodiče totiž nedovolili (smích). Sice ne vrcholově, ale i tak trénuju třikrát týdně. O víkendech máme zápasy a k tomu ještě většinou stíhám zajít do posilovny. Ale i v týdnu se to dá skloubit docela dobře. Hlavně v téhle sezóně, protože pracujeme devět hodin. Když mám trénink, začínám už v sedm, abych mohl skončit mezi čtvrtou a pátou. Hraju patnáctkové i méně známé třináctkové rugby, v něm dokonce nejvyšší ligu a taky za reprezentaci.