S dobrým týmem zvládnete cokoliv

V technology consultingu PwC působí Irina Stoianova pátým rokem. S kolegy se zaměřuje na finanční instituce a za sebou má také náročný projekt fúze velkých bank. Svou pozici si užívá i proto, že obnáší kreativní řešení problémů, a také díky kolektivu, který ji inspiruje v kariéře i osobním životě. 

Kudy vlastně vedla tvoje cesta do PwC? 

Začátky mám v nebankovním finančním sektoru a pak jsem nastoupila do farmaceutické firmy. Právě tam mi došlo, že bych chtěla rutinní náplň vyměnit za něco kreativnějšího, a začala s consultingem. 

Přímo v PwC byl pro mě hlavní rozdíl v kultuře. Jsou tu lidé, s nimiž nechci jen pracovat, ale trávíme společně i volný čas. Máme podobný mindset – přístup k problémům, optimismus, proaktivitu – a to napříč úrovněmi, od konzultanta až po partnera. 

Co s kolegy nejčastěji děláte? 

Máme poměrně velký tým složený jak z technicky zaměřených kolegů, tak i z těch, kteří mají blíž k management consultingu nebo strategii. Většina našich úkolů je dlouhodobá – běžná délka projektů je zhruba rok. Kratší, jako vyhodnocení digitální vyspělosti, pak trvají spíš pár měsíců. 

Měla jsem také příležitost se zúčastnit velkých integračních projektů, které obnášely  outsourcing dceřiné jednotky do mateřské společnosti nebo datovou migraci při sloučení bank.

Co bylo na takové výzvě nejtěžší? 

Určitě obrácený režim (smích). Nepovažuju se úplně za nočního tvora, spánek je pro mě hodně důležitý. Migrace ale probíhala o víkendu a reálně jsme naspali jen osm hodin za celé dva dny. Kromě toho byla náročná souhra obrovského množství lidí – od IT přes business až po vývojáře a analytiky. 

Všechno muselo být přesně naplánované: v kolik se vypne banka, jak proběhne migrace dat, kdy se znovu spustí systémy. Testovali jsme to celé několikrát dopředu v neprodukčním prostředí, abychom měli jistotu, že to zvládneme bez zádrhelů. A povedlo se, protože s dobrým týmem zvládnete cokoliv.

Jaký by měl být člověk, který chce u vás působit?

Nemusí mít úplně technologické základy, ale je to výhoda. Mnohem víc si však cením toho, jak přistupuje k řešení problémů – když třeba něčemu nerozumí, tak si informace buď dohledá, nebo se proaktivně doptává. Nemáme totiž žádné konkrétní postupy a návody, takže schopnost kritického myšlení a chuť věci zvládnout jsou hodně důležité. 

Určitě si taky vážíme lidí, kteří jsou ochotní spolupracovat a dá se s nimi normálně popovídat. Nedokážu si představit, že bychom mezi sebou měli někoho, komu jde jen o kariérní postup a straní se kolektivu – takový odstup tady mezi sebou nemáme, spíš jsme pro lidskost a otevřenost.

A co tě kromě lidí na tvé práci ještě baví?

Nejvíc asi různorodost. Řeším problémy, které nemají jasně daný postup, a právě v tom je ta zábava – vymyslet, jak k tomu přistoupit, co se doučit. V průběhu se často dějí nové věci, na které je potřeba reagovat a adaptovat se. Když na konci vidím, co všechno vzniklo z často jednoduchého zadání, mám pak dobrý pocit. 

Zároveň vnímám, že u nás hraje velkou roli to, s kým člověk spolupracuje. Samozřejmě ta pyramida potřeb je na začátku kariéry jiná, ale postupem času je to hlavně o lidech. A s dobrým týmem se dá dělat i náročná práce. Když nás naopak něco nebaví, tak ani vysoká odměna nepomůže (smích).

A čím si dobíjíš baterky mimo kancelář?

Pořád nevím, jestli budu introvert, nebo extrovert (smích), takže kombinuju aktivity z obou těchhle světů. Sama si ráda čtu beletrii a koukám na anime, ale díky kolegům v PwC se věnuju i úplně novým věcem – začala jsem například plavat a lyžovat. 

Na první lyžovačce s PwC v Rakousku jsem si zaplatila instruktora a cvičila s ním na dětském plácku. Prý mi to docela šlo (smích), tak v tom chci pokračovat. 

Obecně si vážím toho, že kultura PwC je hodně sportovně založená. Kolegové se věnují crossfitu, triatlonu, běhání nebo třeba cyklistice. Energie, která tady z lidí vyzařuje, se neprojevuje jen v práci, ale právě i mimo ni – a to mi přijde inspirativní.