Každý den se snažím být o trochu lepší

Filip se po několika letech mimo obor vrátil k tomu, co vystudoval. V PwC dnes jako pojistný matematik v auditu nahlíží do fungování pojišťoven i bank. A když si potřebuje vyčistit hlavu, jde běhat – někdy pár kilometrů, jindy maraton. 

Vedla tvoje cesta po škole přímo do PwC?

Přímo rozhodně ne. Studoval jsem finanční inženýrství na VŠE, ale ještě před koncem školy jsem začal pracovat u kamaráda ve firmě a nakonec tam zůstal sedm let. Po té době už byl čas na změnu. Chtěl jsem se vrátit k tomu, co mám vystudované, a zároveň si vyzkoušet prostředí velké firmy.

Kdy sis řekl, že PwC pro tebe může být to správné místo?

Dobrý dojem jsem měl už během výběrového řízení – všechno na sebe hezky navazovalo bez zbytečných průtahů. A když mi z PwC přišla nabídka, tak jsem neváhal a přijal ji.

Jak bys popsal svou pozici a čím se běžně zabýváš?

Nastoupil jsem jako pojistný matematik v rámci auditorského týmu. Nejvíc se věnuju ověřování technických rezerv pojišťoven. To znamená, že pomocí matematických a statistických metod ověřujeme, jestli pojišťovna správně odhadla budoucí pojistná plnění a vytvořila na ně dostatečné rezervy.

Vedle toho pomáhám ještě s klasickým auditem pojišťoven a také jedné banky. Na téhle roli mě baví hlavně to, že se člověk dostane k různým firmám a může poznávat, jak uvnitř fungují. Zároveň potřebuju, aby moje pracovní náplň nebyla rutina. A to se tady daří.

Co ti na té různorodosti sedí nejvíc?

Každá společnost je jiná a každá zakázka má svoje specifika. Člověk se musí rychle zorientovat, domluvit se s klientem a pochopit souvislosti. Není to jen o číslech, ale i o kontextu, komunikaci a schopnosti poskládat si všechno dohromady. Z poslední doby bych zmínil audit Fio banky. Šlo o náročnou zakázku, ale nakonec se všechno díky týmové spolupráci povedlo.

Co je na tvojí roli nejtěžší?

Získat všechny požadované dokumenty. Říkám to trochu s nadsázkou, ale je to důležitá část celého procesu. Jinak jde asi o kombinaci tlaku, tempa, komunikace s klienty a dlouhých hodin v kanceláři, hlavně během busy season. Mimo to mám rodinu, a když se k tomu přidá ještě sport, je někdy náročné všechno stíhat.

Posunulo tě nějak PwC profesně nebo osobně?

Určitě. Každý den se snažím být aspoň o trochu lepší, efektivnější a rychlejší než ten předchozí. Jde mi o postupné zlepšování – když se člověk posouvá po malých krocích, časem je to znát.

Jak důležití jsou pro tebe lidé, které máš v PwC kolem sebe?

Spolupracovat se správnými lidmi je asi to nejdůležitější. Bez toho bychom nebyli tam, kde jsme. V dobrém týmu musí být fair play, vzájemná pomoc, spolupráce, schopný lídr, důvěra a respekt. Tým, který funguje jen na papíře, se pozná hlavně podle vztahů a společného cíle. Role mohou být rozdělené sebelépe, ale pokud chybí důvěra a ochota si pomoct, v náročných chvílích se to rychle ukáže.

Mimo PwC hodně běháš. Jak velkou roli má ve tvém životě sport?

Velkou, i když volného času není moc. Mám totiž dvě malé děti, kterým jsou dva a tři roky. Ale když mi nějaký čas zbývá, vyplním ho sportem. Nejčastěji běhám nebo jezdím na kole, dřív jsem hrával fotbal. V zimě přijdou na řadu běžky nebo sjezdovky.

Běhám jak pro sebe, tak i závodně, s přáteli nebo v rámci PwC. S kamarády jsme pravidelně na podzim vyráželi na maraton do zahraničí, třeba do Budapešti, Drážďan nebo Florencie. Celkem mám za sebou 21 maratonů, z toho 11 pražských. Závodně jsem běžel také maratony v Bostonu, Chicagu, Berlíně nebo v Queenstownu na Novém Zélandu. Kromě toho mám v nohách i 24hodinový závod na Ještěd nebo 100 kilometrů v Krkonoších. A s týmem PwC jsme se zrovna vrátili z Vltava Runu.

Dává ti běh něco, co využíváš i mimo sport?

Ano. Kromě toho, že si při něm vyčistím hlavu, pohyb obecně zvyšuje výkonnost. A řekl bych, že běh zlepšuje i psychickou odolnost. Když běžíte dlouhé hodiny jen se svými myšlenkami, prověří to nejen svaly, ale i psychiku. Člověk se tak naučí vydržet, pracovat s nepohodlím a pokračovat, i když se mu zrovna nechce. To se hodí i mimo sport.