| Autor: |
Petr Kříž |
| Publikace: |
Finanční management |
| Datum: |
21.2.2008 |
| Strana: |
65 |
Audit je velmi zodpovědná práce. Jeho cílem je zvýšení věrohodnosti účetních informací společností, které zveřejňují účetní závěrku. Odvozeným cílem pak působení proti vzniku chyb a podvodů. Petr Kříž ze společnosti PricewaterhouseCoopers patří k předním auditorům v České republice, působí i v zahraničí. Finanční management zajímalo, jak vypadá kariéra takového člověka.
* Vystudoval jste obchodní fakultu VŠE v Praze. Dnes jste vedoucím pracovníkem ale i mezinárodním činitelem v oblasti účetnictví a auditu. Taková pozice nepřichází jen tak sama od sebe. Co je třeba udělat pro to, aby se člověk prosadil?
Stát se auditorem dnes předpokládá složit relativně náročné zkoušky. Já jsem profesní studium kombinoval ještě s britským ACCA (Association of Chartered Certified Accountants = Asociace certifikovaných účetních – pozn. red.) – byl jsem jedním z prvních dvou absolventů v České republice. A podstatné je také být v pravý čas na pravém místě. Do PwC jsem nastupoval v březnu 1991, kdy v ČR auditorská profese vlastně vznikala, ještě tu nebyly povinné audity. Tenkrát jsme auditovali hlavně zahraniční společnosti pro účely vykazování na burzách a podobně. A pak už i některé české společnosti chtěly audit – z důvodů požadavků vlastníků, majetkových transakcí a podobně. Na konci roku 1993 jsem si dodělal všechny auditorské zkoušky a dostal jsem se do relativně unikátní situace, kdy mou první zprávou auditora, kterou jsem podepisoval, byla Česká národní banka. Starší čeští auditoři naší firmy se totiž nechtěli věnovat bankovnictví, protože tomu moc nerozuměli. Já jsem vždy vyhledával a vyhledávám nějaké zajímavé výzvy. Bankovnictví v té době takovou výzvou bylo. Později jsem se věnoval metodice účtování finančních nástrojů, zejména dnes slavnému standardu IAS 39, který vlastně prvně zaváděl reálnou hodnotu do účetnictví. Později jsem se věnoval basilejským pravidlům pro regulaci bank – opět něco nového, čemu příliš mnoho lidí nerozumělo. Čili je mi vlastní hledání nových věcí a snaha podělit se potom s kolegy o získané znalosti, nechat je to dělat a opět se pustit do něčeho nového – to je myslím důležitý prvek při budování kariéry.
* Studoval jste však obchodní fakultu a ne finance. Tedy nezajímal jste se hned od začátku o tuto profesi.
Máte pravdu. Nejprve jsem se věnoval mezinárodnímu obchodu. Ale už v té době jsem přičichl k účetnictví, protože jsem navrhoval některé nové postupy pro transakce, které jsme tehdy dělali. A na stážích v dceřiných společnostech Transakty jsem se v Anglii s auditem setkal už v roce 1989. Takže jsem měl určitou představu o tom, co to obnáší. To mi asi pomohlo v další kariérní cestě. Navíc auditor musí mít širší než jen finanční obzor. Takže původní praxe byla pro mne k nezaplacení.
* * Jste i vedoucím pracovníkem, jak jsme řekli. Co to vyžaduje navíc od člověka? Dá se to vůbec naučit?
Částečně dá. Já jsem už během studia působil jako instruktor na Lipnické prázdninové škole, kde jsme hodně pracovali na tom, čemu se dnes říká soft skills. A to mi pomohlo pochopit, že klíčové pro roli manažera je porozumět těm druhým, pochopit jejich argumenty. Být připravený naslouchat jim, snažit se vžít do jejich situace, umět se podívat na problém i jejich očima. To vše je pro management nesmírně důležité. Tlačit věci k optimálnímu řešení, argumentovat věcně a vyhnout se osobním přístupům či reakcím – když třeba se mnou někdo věcně nesouhlasí. To vše je klíčové v této oblasti, aby člověk byl důvěryhodný. Aby partneři – klienti i spolupracovníci – věděli, co mohou očekávat, když se mnou jednají.
* Specifickou otázkou je působení v mezinárodních prestižních organizacích. Jaký to má význam pro rozvoj člověka potažmo jeho kariéru? Teď nemyslím jen na viceprezidentství, ale i na ně.
Cizí jazyky jsou podmínkou nutnou, nikoli postačující. Ale jinak to vůbec nejde. Dnes je mezinárodní byznys především o angličtině. Samozřejmě partnery potěší, když s nimi pohovoříte v jejich mateřštině. Já mám například k angličtině ještě němčinu a dosud rozumím i rusky – z dřívějška. Ale co mi nejvíce dává funkce v Evropské federaci účetních, je rozšíření obzoru, objektivizace pohledu – třeba na konkrétní problémy, které řešíme v Čechách. Člověk je schopen podívat se na věci z jiné perspektivy, použít zkušenosti z jiných zemí. Navíc dnes Evropská federace účetních sjednocuje asi půl miliónu účetních a auditorů z celé Evropy, takže se tam promítají veškeré kulturní rozdíly.
* Jsou velké?
Myslím, že jsou. A zajímavé. Navíc si myslím, že dneska jsou větší rozdíly mezi severní a jižní Evropou než mezi západní a východní. Anglosaský a skandinávský duch je výrazně odlišný od středomořského. V Evropské federaci účetních Němci a střední Evropa stojí někde mezi a při rozhodování, kdy jsou věci na vážkách. Obvykle záleží, kam se ten střed přikloní. I když je snaha řešit většinu věcí konsensuálně. Navíc ti původní členové jsou dnes připraveni akceptovat názory „nových“ zemí. Rozhodně se tam necítím být nějakým méněcenným členem. Podstatné je přijmout pravidla a aktivně se zapojit do agendy, která tam je. Aby tam jen člověk seděl a poslouchal, o tom to není.
* Spolupracujete úzce s Transparency International Česká republika. V posledních letech se hodně skloňují slova jako Corporate Governance či etika. Jak chápete jejich „přítomnost“ v práci auditora, ale také vedoucího pracovníka?
Kdo jiný by se už měl chovat eticky než auditor. Chcete-li být hodnověrným auditorem, každý od vás očekává standardní jednání. Kdybych to porušil, nemohu ho očekávat ani od klienta.
* Etika je jedna věc, Corporate Governance je složitější záležitostí.
Já jsem se na přelomu tisíciletí podílel na přípravě kodexu správy a řízení společností v České republice – má to návaznost na Corporate Governance Code OECD. Duchovním otcem tohoto kodexu byl tehdy Tomáš Ježek. Dělala na tom skupina lidí částečně z Komise pro cenné papíry, ale naprostá většina byla z byznysu. Byla to nesmírně zajímavá práce, kde se částečně přenášel ten původní britský model, ale vstupovaly do něj kontinentální prvky. Je to logické, protože u nás máme systém dozorčích rad, který v Británii neexistuje. Tam exekutivní a neexekutivní členové sedí dohromady ve správní radě. Takže bylo potřeba vypracovat kodex, který by byl přijatelný pro oba modely, aby mohly fungovat, podle toho, jaký si ta která společnost zvolí. To byla další výzva, která mne velmi obohatila.
* A činnost v Transparency International? To s tím asi souvisí.
Pokud zmiňujete moji činnost v dozorčí radě Transparency International, vnímám to jako určitý příspěvek ke zlepšení podnikatelského prostředí v Čechách. Myslím si, že je to užitečné a že každý krok, který se podaří v omezení skutečné korupce, ale i ve vnímání korupce, je nesmírně důležitý. Pokud lidé přistupují k vyjednávání s přesvědčením, že když se úplatek nedá, tak ničeho nedosáhnete, tak samotné toto východisko korupci produkuje. To je například to, co obdivuji na Skandinávii, kde si většinou lidé hned uvědomí, že tato cesta je neprůchodná, protože je to konec jednání. Takže kultivace prostředí je nesmírně důležitá. Konec konců i jako sportovec – dodneška hraji basketbal, dělám horolezectví, ale i další sporty – si vážím a jsem zastáncem boje čistými prostředky. Mimochodem, sport je výborné odreagování od práce. Představa, že ležím na písku u moře, vede k tomu, že nakonec člověk přemýšlí o práci. Když jsem na kolmé stěně, tak o práci nepřemýšlím. Nemohu.
* Kariéra člověka nebývá přímočará. Jsou na ni určité zákruty, problémy. Co nejobtížnějšího jste musel zvládnout na své dosavadní cestě a jak jste se z toho poučil či jak vás to posílilo?
Pro mne bylo například složité rozhodnutí, když jsem uvažoval o tom, že změním místo a půjdu do PricewaterhouseCoopers. Tehdy jsem dělal na pozici vedoucího referenta a najednou jsem se měl vrátit na pozici asistenta u auditorské firmy. Nepatřím navíc mezi lidi, kteří by střídali zaměstnání. Bylo těžké zvážit všechna pro a proti. Postupně se kumulovaly důvody proč změnit zaměstnání. Když jsem se rozhodl, hledal jsem to správné místo, kde bych se mohl rozvíjet, dělat něco nového, změnit trochu pracovní život. Najít firmu, kde má člověk zajímavou pracovní perspektivu.
* To byl jediný problém?
Možná ještě stojí za zmínku jedna věc. Jsem už osmnáct let v této firmě a byl by zázrak, kdyby se člověk za tu dobu nedostal i do nějakých osobních konfliktů. Ověřil jsem si, že pokud taková situace nastane, cestou je hovořit o problémech otevřeně, vydiskutovat si věci – z obou stran, ne jen z vlastní. Důležité je – jak už jsem uvedl – zkusit pochopit druhého člověka a přijít s argumenty, které podporují vlastní stanovisko a hledat věcné řešení problému. Netahat do toho osobní sympatie či antipatie. Používám to i v přídech, když občas hovořím s podřízenými, kteří mají úmysl odejít. Velice si vážím těch, kteří přijdou a řeknou: „Mám takový a takový problém a takové důvody pro odchod“. Nejhorší situace je, když podají na personální oddělení výpověď a nejsou ochotni o situaci diskutovat. Je to škoda, protože často se dají problémy vyřešit v rámci pracoviště nebo firmy k oboustrannému prospěchu. Mám tady řadu lidí, kteří si to nakonec rozmysleli a už tady úspěšně pracují dalších pět šest sedm let. A to přesto, že ty problémy na začátku vypadaly velmi obtížné.
* Měli bychom se podívat i na opačnou stránku života. Co vám v dosavadní kariéře udělalo největší radost a proč?
Na jedné straně bych řekl rodina, dvě děti a očekávané třetí. To je samozřejmě klíčová záležitost. Bez dobrého zázemí se žádná náročná práce nedá dělat. Pokud jde o profesní stránku věci – partnerství ve firmě je na jednu stranu určitým završením první kariéry ve firmě, ale když se člověk stane partnerem, tak si teprve uvědomí, že se před ním ještě rozvíjí další, partnerská hierarchie. A najednou je zase vlastně úplně dole. Tři roky jsem působil jako prezident Komory auditorů. Dnes jako viceprezident Evropské federace účetních. Je to také určité uznání práce člověka, které těší a motivuje do dalšího života.
* Vraťme se ještě k vaší profesi. Jak vlastně chápat služby auditora? V řadě případů, když se ve firmě řekne „Přijde externí audit“, všichni silně znervózní.
Mělo by to být spíše partnerství, které pomůže odstranit nedostatky. Důvěra mezi auditorem a klientem je absolutně klíčová. Proto také auditoři mají velice přísná pravidla mlčenlivosti. A je to plně na místě. Což neznamená, že bychom měli krýt nějaké grázly, kteří perou třeba špinavé peníze. Tam jsou jasné výjimky. Myslím si, že už se postupně mění přístup k auditorům. Řada – zejména větších firem – bere auditora jako partnera, který managementu poskytne určité ujištění, že mohou „klidně spát“. Na druhou stranu může také třeba poradit s náročnějšími metodickými problémy. A může i odhalit nějaký problém, o kterém management nevěděl. I to je přece přínosné. Já auditorskou profesi často přirovnávám k zvukařům. Totiž, když věci fungují, tak o nich nikdo neví. Ale když to začne třeba „vazbit“ nebo nefunguje mikrofon, hned si jejich práce každý všimne. Jednou za rok se objeví jednostránková zpráva ve výroční zprávě – pokud je čistý výrok, víceméně vše jde dál a o auditorech se téměř neví. Co už není vidět, to jsou ty nejrůznější desítky úprav účetních uzávěrek, které se na doporučení auditorů v průběhu auditu provedou a které vedou ke konečnému výroku nad závěrkou. Veřejnost nevidí, že za tím vším je nespočet diskusí s managementem, argumentací. Jde nám o výsledek. Ten je pro veřejnost – burzu, akcionáře. Ta práce, co je za tím, jde dovnitř firmy pro zkvalitnění její činnosti. Ale akcionář nebo potenciální investor musí mít jistotu, že se může spolehnout na výsledek. Konec konců teď se chystá nový zákon o auditorech, který by měl jmenování a odvolání auditora svěřit do rukou valných hromad a nikoliv statutárních orgánů.
* Dobrých auditorů není na trhu práce dostatek – stejně jako jiných kvalitních odborníků. Kdybyste měl získat člověka pro tuto profesi, čím byste se ho snažil zaujmout? Na co ale také včas upozornit, aby nebyl zklamaný.
Člověk si musí uvědomit, oč zde vlastně jde. Že to není nějaké neustálé sezení u počítače a účtování. Myslím si, že naše profese atraktivní je. Pokud se podíváte na žebříčky, které dělají různé studentské organizace, auditorské firmy včetně PricewaterhouseCoopers se umisťují – co do obliby jako zaměstnavatelé – na předních místech. Je pravdou, že rozumět ekonomice je třeba, ale není to to zásadní. Naši profesi mohou dělat dobře lidé, kteří jsou kreativní, mají systémové, analytické myšlení, schopnost práce v týmu. Další profesní vzdělání jsme schopni na velice dobré úrovni nabídnout. Ať už interní, nebo britské ACCA. Já mám osobní zkušenost v oblasti finanční nástrojů. Říká mi, že je daleko jednodušší pro matematicky vybaveného člověka nebo nukleárního fyzika se doučit ekonomiku než naučit ekonoma oceňovat deriváty, když na to potřebuje matematické nástroje a podobně, z kterých sice udělal jednu nebo dvě zkoušky na vysoké ekonomické, ale pak to už tři roky nedělal, protože ho to nebaví. Je třeba říci i to, že naprostou většinu rutinních problémů si klienti řeší sami. Je pravda, že na počátku – rok dva – musí člověk v auditorském týmu také tu rutinní práci odvést, ale rozhodně toho není většina. A musím říci, že těch sedmnáct let ve firmě mi přináší neustále nové věci, výzvy. Rozhodně to není stereotyp. Proto mě ta práce baví. Navíc práce v auditorské nebo poradenské firmě může být dobrým začátkem celoživotní kariéry. Může to být například vynikající průprava pro člověka, aby po několika letech šel dělat finančního ředitele, pokud by chtěl změnit místo. Řada našich bývalých pracovníků zaujímá klíčové pozice například u našich klientů. Je to trend, který běží i na Západě, ale funguje i u nás. Pro nás je zase příjemné, když můžeme pracovat s někým, kdo si audit už zkusil.
* Troufl byste si na základě vlastních zkušeností alespoň trochu vytipovat, co se z tohoto pohledu musí ještě v České republice změnit k lepšímu?
Musím říci, že vývoj v republice za posledních osmnáct let hodnotím velice pozitivně. Řada věcí se zlepšuje. Směr, kterým jsme se vydali, je bezesporu správný. Patříme do Evropy a je čas si to plnými doušky vychutnávat. Jsme v Schengenu - měl jsem už možnost jet přes hranice a je už to veselejší; byl jsem na běžkách v Polsku a už mě také nikdo nekontroloval. To co mně někdy vadí, je určitý provincialismus, neochota lidí podívat se ven, jak se co kde dělá a získat trochu více té velkorysosti, v některých případech i tolerance. Překvapuje mě, jakými malichernostmi se někteří lidé – manažery nevyjímaje – dokáží zabývat. Jeden poradce před léty zmiňoval i typické „malé české mafiánství“. Je to někdy úsměvné, ale bylo by dobré se posunout trochu dál.
* Z toho co říkáte vyplývá i Váš vztah k této profesi. Jaké máte profesionální motto či krédo, které vás žene vpřed? A jaké profesionální další cíle?
Trochu se držím toho anglického „Work hard, live hard!“, což by se asi dalo volně přeložit jako „Pracuj a užívej si života na plné pecky!“. Takže pokud to v mé praxi něco odnáší, tak je to spíš spánek. Dobré je, že Praha je dnes velice dobrou základnou i pro mezinárodní byznys. Od leteckého spojení, přes geografickou polohu, ale i úroveň služeb, což je pro to, co jsem řekl také důležité. Mám zde zajímavé klienty, ale práce u nich mě zavádí do všech koutů Evropy. Proto o tom hovořím. A perspektivy? Jsem v partnerství, které má na starosti střední a východní Evropu, je řízen asi sto šedesáti partnery a je v síti PricewaterhouseCoopers geograficky největší na světě, protože zahrnuje i celé Rusko. Když jsem nastupoval do firmy, bylo nás necelých čtyřicet, dnes je nás na šest set. To ukazuje na rozvoj, u kterého stojí za to být.
***
Petr Kříž Je absolventem obchodní fakulty VŠE v Praze, českým auditorem a britským certifikovaným účetním. V letech 1986-1991 věnoval mezinárodnímu obchodu v podniku Transakta. Od roku 1991 dosud působí ve firmě PricewaterhouseCoopers (PwC); v roce 2003 byl jmenován partnerem této firmy a od roku 2007 řídí oddělení auditu finančních institucí. Je členem Rady Evropské federace účetních a od roku 2006 jejím viceprezidentem. V letech 2001-2004 byl prezidentem Komory auditorů a členem Národní účetní rady. V roce 2004 byl jmenován členem Dozorčí rady Transparency International-Česká republika.
