| Odpovídá: |
Petr Kříž |
| Publikace: |
Bankovnictví |
| Datum: |
20.6.2008 |
| Strana: |
38 |
S uznávaným auditorem Petrem Křížem, partnerem společnosti PricewaterhouseCoopers, který řídí oddělení auditu finančních institucí, jsme hovořili o současném postavení auditorů v ČR, o transpozici směrnice o auditu EU do českého práva a sjednocování účetních standardů.
* Patří banky k vašim významným klientům?
Většinu mých klientů tvoří banky a ostatní regulované finanční instituce. Jako auditor jsem pracoval pro řadu bank – pro centrální banku, několik let pro ČSOB, Českou spořitelnu, pro některé zahraniční banky působících na českém trhu. Dodnes pracuji například pro francouzskou banku Calyon ze skupiny Crédit Agricole nebo Českou exportní banku. Bankovnímu sektoru se věnuji stále a kromě Škody Mladá Boleslav patří právě bankovní domy mezi mé největší klienty.
* V čem se liší z pohledu auditora banky od ostatních společností a podniků?
Pro banky jsou finance jádrem jejich podnikání. Specifikem bank je fakt, že většina jejich rozvah se týká finančních nástrojů. Ty patří z určitého hlediska k nejnáročnějším položkám v rozvahách. Nároky kladené na kontrolní systémy, na bezpečnost, řízení rizik i na regulaci celého sektoru jsou v bankách rozhodně důležitější než v naprosté většině ostatních oborů.
* Auditujete banky a další regulované subjekty. Před dvěma lety se sjednotila regulace celého finančního trhu do jedné instituce – změnilo se něco i pro vás?
Řekl bych, že z pohledu bankovní regulace byla tato změna nejmenší, větší byla v sektorech pojišťovnictví a finančních trhů. Byl to bezesporu krok správným směrem, lze však diskutovat o taktice jeho načasování. Dnes tato změna však začíná přinášet ovoce, protože zejména všechny finanční skupiny mají možnost pracovat s jednotlivými úseky. Je ideální, když regulátor má přehled o celém finančním konglomerátu a je schopen rozhodovat na bázi komplexní znalosti. Dříve bylo třeba tyto aktivity koordinovat se třemi regulátory s různými pravomocemi, zkušenostmi a personálem. Nyní dochází k mnohem efektivnější regulaci.
* Co bude znamenat transpozice směrnice o auditu EU do českého práva? Jaký bude další vývoj v této oblasti?
Směrnici o auditu se podařilo dokončit v roce 2006 a vyplývá z ní úkol pro všechny členské státy EU transponovat směrnici do 29. června 2008. Vládní návrh zákona je na pořadu jednání červnové schůze poslanecké sněmovny a vzhledem k tomu, že jde o odbornou transpoziční normu bez významnějších rozporů, předpokládám, že vše půjde hladce a zákon nabude účinnosti pouze s malým zpožděním 1. října 2008 tak, jak je navrhováno.
* Co přinese tento nový zákon?
Pro obchodní společnosti bude největší změnou skutečnost, že auditor by měl být jmenován i odvoláván valnou hromadou. Tato změna je motivována snahou, aby si auditora na doporučení orgánů společnosti vybíral ten, jemuž je především služba auditora určena. To znamená majitelé a nikoli management, jehož práce je předmětem auditu. Zároveň se zavádí požadavek zveřejňovat odměny auditorů nejen za audit, ale i za ostatní služby. To by mělo poskytnout výrazný vhled do cenotvorby auditorského sektoru v České republice. Další novinkou je definování subjektu veřejného zájmu – sem patří i banky a pojišťovny. Členské země však mohou do tohoto seznamu přidat ještě další subjekty. V ČR se počítá s tím, že by tam měly být zařazeny všechny subjekty podléhající regulaci ČNB, zdravotní pojišťovny a podniky nad 4000 zaměstnanců. Zákon předpokládá, že výbor pro audit bude jmenovat dozorčí rada ze svých členů, případně dalších nezávislých odborníků. Měl by mít nejméně tři členy a alespoň jednoho experta z oblasti účetnictví nebo auditu.
* Změní se něco pro auditory?
Z pohledu auditorů tato norma přinese významnou novinku – veřejný dohled. Směrnice EU mu svěřuje konečnou odpovědnost za kontrolu auditu, za vzdělávání auditorů, vstup do profese, kontinuální rozvoj auditorů a případně sankční řízení. Nyní jsou všechny tyto funkce soustředěny jen v auditorské komoře. Z hlediska auditora, který nemá problémy s kvalitou své práce, to nebude mít žádný bezprostřední vliv. Určitě to ale bude znamenat, že některé kompetence, které má nyní Komora auditorů, bude muset přesunout, nebo se o ně podělit s výborem pro veřejný dohled. To se týká především problematiky odvolacích řízení. Určitě dojde k dělení pravomocí. Dalšími důsledky nového zákona bude harmonizace přístupu k auditu v rámci EU, bude kladen důraz na aplikaci mezinárodních standardů auditů a etického kodexu vydaného mezinárodní federací účetních. Novela také klade vyšší požadavky na auditory, kteří budou auditovat subjekty veřejného zájmu, a to jak s ohledem na jejich nezávislost, tak s ohledem na jejich transparentnost. Každý takový auditor bude muset každoročně zveřejňovat zprávu o průhlednosti. V ní bude informovat veřejnost o tom, jaké subjekty veřejného zájmu audituje, jaký je podíl jeho tržeb z auditorských služeb na celkových tržbách, jakým způsobem řídí a kontroluje kvalitu této činnosti a podobně.
* Bude to něco významného, nového, nebo prostě zveřejníte údaje, které jste dosud nezveřejňovali?
Otázkou spíše je, co si z toho odborná veřejnost, naši klienti a regulátoři vezmou, a jaké závěry z toho učiní pro své další fungování. Myslím si, že zejména v kombinaci se zveřejňováním odměn jednotlivým auditorům bude mít trh k dispozici daleko plastičtější obraz o auditorské činnosti.
* Funguje to obdobně v ostatních evropských zemích?
Všechny evropské země s touto zprávou o průhlednosti teprve začínají, první příklady jsou k dispozici z Německa a Dánska, ale zkušenosti se však teprve ukážou.
* Jaké konkrétní dopady budou v této souvislosti v případě auditů bank a pojišťoven?
Banky a pojišťovny jsou na jedné straně obchodními společnostmi, na druhou stranu i subjekty veřejného zájmu. Dotkne se jich proto vše, o čem jsme zatím hovořili. Řada bank výbory pro audit již zřídila. Proto nepředpokládám žádný zásadní dopad na bankovní sektor. Zde je již většina struktur vybudována. Určitě to bude mít větší dopad například na některé menší obchodníky s cennými papíry, u kterých zatím požadavky nebyly tak vysoké a jejich zařazení do subjektů veřejného zájmu je určitým českým specifikem.
* Nebude to znamenat pro finanční instituce velké výdaje?
V řadě případů je jistě nějaká odměna poskytována. Lze předpokládat, že odměny členů výboru pro audit budou nižší než odměny členů dozorčí rady. Je možné, že některým členům dozorčí rady bude tato povinnost uložena a už je pak otázkou dané společnosti, za jakých podmínek jim zvýší odměnu nebo ubere jiné úkoly. Dovedu si představit, že zejména u menších společností to nějaké vyšší náklady vyvolá, na druhou stranu si nemyslím, že se jedná o nějaké zásadní položky. U velkých společností půjde o zanedbatelné náklady. Vliv samotného nového zákona o auditorech bude bezesporu nesrovnatelně menší než u některých jiných právních norem (Basel II, MiFID). Na formování finančního sektoru budou mít větší vliv například turbulence na finančních trzích, problémy s likviditou nebo možné důsledky regulace finančních institucí. Toto je spíše záležitost, která by měla doladit fungování finančních trhů, harmonizovat fungování v rámci EU.
* Jak vypadá oblast corporate governance v současné době ve finančních institucích? Auditorské a poradenské společnosti o ní začaly více mluvit asi před pěti lety. Změnilo se od té doby něco?
Myslím, že je třeba rozlišovat mezi obchodními společnostmi, které mají rozsáhlou akcionářskou základnu, jejichž akcie jsou kotovány na burzách, a dceřinými společnostmi, které mají jednoho vlastníka – byť je to renomovaná zahraniční instituce. Je zřejmé, že v té první instituci by zásady správy a řízení společnosti měly být jednoznačně a plně aplikovány na příslušný subjekt. Ve druhém případě je zřejmé, že společnost se v řadě případů chová spíše jako pobočka zahraniční banky. V těchto případech by zásady správy a řízení společnosti měly být aplikovány především na centrále (mateřské společnosti) v zahraničí, protože pokud je jeden vlastník, je jasné, že rozhodování představenstva nebo dozorčí rady je v řadě případů ovlivněno jeho vůlí. Ta je daná a on si za to také nese majetkovou odpovědnost. Je ale pravda, že kodex správy a řízení se postupně aplikuje v bankovní i nebankovní sféře. Řada institucí se k němu postupně hlásí.
* Působíte v Evropské federaci účetních. Jaké změny vidíte pro organizace z finančního sektoru?
Od prosince roku 2006 působím jako viceprezident Evropské federace účetních (FEE), což je celoevropská organizace, která sdružuje rozhodující národní účetní a auditorské organizace. Za Českou republiku je členem Komora auditorů ČR. V dnešní době má tato federace 43 členů zastupujících více něž 500 000 účetních a auditorů a úzce spolupracuje s Evropskou komisí – původně na směrnici o auditu, ale také na připomínkování mezinárodních standardů účetního výkaznictví, na připomínkování mezinárodních standardů auditu a etického kodexu, připravuje stanoviska účetní profese k řadě dalších právních předpisů i regulatorních iniciativ, s nimiž Komise nebo některé další orgány působící v evropském prostoru. Spolupracuje také s Evropskou bankovní federací EBF a Mezinárodní federací účetních IFAC. Mezi FEE, Komorou auditorů a ostatními regionálními federacemi funguje velmi dobrá spolupráce. Zapojujeme se také do dialogu o regulaci auditu a účetnictví s USA.
* Jste předsedou bankovní pracovní skupiny FEE – co to znamená? Jaká je vaše činnost v této oblasti a jak přenášíte informace do České republiky?
Bankovní pracovní skupina FEE zahrnuje bankovní experty členských organizací a zároveň i zástupce Evropské bankovní federace. Zde v ČR zároveň dělám předsedu podvýboru pro finanční instituce Komory auditorů, kde mám možnost využívat synergických efektů. Ve výboru má zastoupení Česká bankovní asociace i Česká národní banka, a tak máme možnost neformálně předjednat některé záležitosti ještě před vytvořením legislativy, domluvit se například na jednoznačných interpretacích některých problémů, sjednotit postupy. Je to i platforma pro spolupráci mimo rámec auditorské profese. Zde vidím výhody a snažím se spojovat fungování v těchto dvou organizacích. Na evropské úrovni usiluji především o odstranění rozdílů mezi mezinárodními účetními standardy v plném znění tak, jak byly schváleny v Londýně, a zněním schváleným v Bruselu, které obsahuje určitá zjednodušení. Byl by to velice nebezpečný precedens v tom, že by se v Evropě používaly mezinárodní standardy, ale nikoli v mezinárodně přijaté verzi. To je jedna oblast. Na druhou stranu v ČR prakticky všechny banky používají v nějaké podobě mezinárodní účetní standardy, ať již pro vykazování mateřským společnostem, jako svůj hlavní účetní standard v případě společností kotovaných na burze, nebo jako druhý standard, který vykazují akcionářům navíc k českému účetnictví. Zde vidím velkou výhodu do budoucna, pokud by se podařilo české účetní standardy pro banky odstranit a nahradit mezinárodními standardy účetního výkaznictví v celém rozsahu, protože by to vedlo k harmonizaci účetních požadavků pro celý bankovní sektor a úspoře nákladů.
* Myslíte, že se to podaří?
Zdá se, že návrh má podporu ČNB a poslední překážkou je problém výpočtu daně z příjmů. Ministerstvo financí stále požaduje, aby se daňový základ stanovil na základě českých účetních předpisů. To přináší všem problémy a vyšší náklady. O tomto problému se ví a zatím se hledá optimální řešení.
* Předpokládáte, že k tomu v nějakém rozumném horizontu může dojít?
Určitě ano. K takové situaci došlo již třeba na Slovensku či ve Velké Británii, takže je vidět, že tento problém je řešitelný. Osobně se domnívám, že svoji roli sehraje i posledním vývoj v USA. Tam dochází ke zřetelnému příklonu k mezinárodním účetním standardům a lze předpokládat, že ve střednědobém horizontu dojde k nahrazování amerických účetních standardů mezinárodními. Potom se bude pravděpodobně celé světové účetnictví ubírat jedním směrem. Celosvětový trend harmonizace účetních systémů je naprosto zřejmý. Umožňuje daleko lepší výměnu informací, lepší hodnocení situace světových firem, lepší investiční rozhodování.
* Jaké další aktuální problémy projednáváte v rámci skupiny?
Probíhá stále běžné připomínkování dokumentů. Těžiště vidím v odstranění rozdílů mezi mezinárodními standardy v plném znění a zjednodušení zajišťovacího účetnictví, které využívají některé evropské banky. Podle posledních informací z jednání se pravděpodobně objevuje určité kompromisní řešení, které by mohlo být přijatelné pro všechny zúčastněné strany.
* Spolupracujete v rámci pracovní skupiny i s jednotlivými bankami, nebo pouze s asociacemi?
Na oficiální úrovni se snažíme spolupracovat především s asociacemi, ale ty jsou samozřejmě tvořeny experty, kteří přicházejí z jednotlivých bank. Pokud je nějaký problém, konzultuji ho v případě potřeby i s nějakým odborníkem z řad klientů, nebo při běžných diskusích v rámci auditů zjišťuji, co klientům působí problémy a co ne.
