| Autor(ka): |
Roman Kalous |
| Publikace: |
Bankovnictví |
| Datum: |
19. 10. 2007 |
| Strana: |
22 |
Koncept rizikového kapitálu (Risk Based Capital, RBC) se věnuje vymezení celkového rizika společnosti, jeho měření a řízení. Tento přístup je jazykem rizika, umožňuje manažerům hodnotit pozice, rizikovost a rizikově váženou výkonnost svých oddělení a oblastí. Bankovní instituce jej mohou kromě přímého vztahu k samotným rizikům využít jako nástroj k dlouhodobému řízení a strategickým rozhodnutím.
V následujícím článku se zaměříme na celkové představení rizikového kapitálu, především ve vztahu k finančním institucím. Podstatná většina argumentů a závěrů se však týká libovolné společnosti, která je nějakému riziku vystavena. V praxi dnes koncepty rizikového kapitálu úspěšně používají
telekomunikační, energetické a další společnosti, kterým přináší budování rizikového kapitálu přínos.
Rizikový kapitál je primárně zaměřen na konkrétní instituci. V tomto ohledu je zpřesněním a vylepšením regulatorních přístupů. Je možné jej členit podrobněji napříč celou organizační strukturou - jak podle jednotlivých oblastí banky, tak podle druhů rizik. Pokud je třeba, je možné rizikový kapitál přiřazovat až na úroveň jednotlivých pracovních jednotek. Stejně tak lze rizikový kapitál přiřadit libovolnému druhu rizik.
Zvyšování hodnoty společnosti
Prvním a základním pohledem na problematiku řízení rizik je podíl a začlenění rizika do struktury celkového obchodního modelu. Oblast řízení rizik, stejně jako ostatní linie, přispívá k růstu a prosperitě banky. Jinými slovy, podílí se na zvyšování hodnoty společnosti (Value Creation).
Celkovou hodnotu banky a její ekonomický růst je možné zachytit mnoha způsoby a ukazateli, například Operating Income, EBITDA (Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization), Net Profit, PAT (Profit after Tax), ROE (Return on Equity). Z hlediska dlouhodobého růstu je třeba označit, jaké množství zisku je skutečným ziskem v porovnání s vlastním kapitálem drženým na pokrytí extrémních nebo neplánovaných nákladů. Mírou alokovaného kapitálu je právě rizikový kapitál...rizikový kapitál jako míra kapitálu drženého pro krytí neočekávaných ztrát přímo ovlivňuje růst celé společnosti.
Komplexním měřítkem růstu banky je ekonomický profit (EP, Economic Profit). Je sledován v dlouhodobém horizontu a zachycuje tři základní faktory - růst společnosti, její zisk a rizika. První dva ukazatele jsou nejčastěji zachyceny pomocí PAT, třetí bod ukazatelem RBC poměřeným tržním faktorem Cost of Equity (CoE).
Vzorec ekonomického profitu EP = PAT - RBC*CoE umožňuje stanovit, zda banka jako celek má kladný EP a tvoří hodnotu (Value Creation), anebo EP nemá kladnou hodnotu a banka hodnotu ztrácí (Value Erosion).
Co je však mnohem významnější, ukazatel ekonomického profitu můžeme dekomponovat na jednotlivé obchodní linie a oblasti, přisuzovat jim odpovídající hodnoty EP, a následně sledovat a konzistentním způsobem srovnávat tvorbu hodnoty a tím i výkonnost těchto složek. Takto vyhodnocovaná výkonnost se netýká pouze rizik, ale celkového přínosu k hodnotě společnosti.
Vztah k ratingovému ohodnocení
Dalším ukazatelem hodnoty společnosti je rating, který odráží, jakým způsobem je vnímána síla společnosti jejím okolím reprezentovaným ratingovými agenturami. Ty sledují, jakou ,silou‘ se společnost staví ke svým rizikům, jinými slovy, jak velký kapitál na ně alokují.
Čím vyšší hladinu pravděpodobnosti banka svým alokovaným kapitálem pokrývá, tím vyšší rating odpovídá této bance.
Absolutní výše kapitálu, který společnost hodlá vyčlenit na neočekávané ztráty, se nazývá chuť do rizika (Risk Appetite). Chuť do rizika je se skutečným chodem společnosti a z toho plynoucími riziky svázána právě prostřednictvím rizikového kapitálu. Rizikový kapitál říká, kolik kapitálu by banka měla alokovat, chuť do rizika říká, kolik kapitálu banka skutečně alokuje.
Tím, že banka vyhodnocuje svůj celkový rizikový kapitál a má pod kontrolou konfidenční interval odpovídající její chuti do rizika, má možnost svůj alokovaný kapitál modifikovat tak, aby byl v souladu i s cíleným ratingem. To znamená, že může uvolnit alokovaný kapitál, pokud je banka vzhledem k ratingovému kapitálu ,překapitalizovaná‘, nebo naopak svůj kapitál navýšit, pokud je nedostatečný. Srovnání chuti do rizika, ratingového kapitálu a jejich konfidenčních intervalů je zobrazeno na obrázku 2.
ICAAP
Pro banky je zřejmou motivací a i využitím rizikového kapitálu regulatorní reporting a kapitálová shoda v rámci systému Basel II. Tento systém ve svých třech pilířích adresuje jednotlivé druhy rizik, způsob jejich měření (pilíře 1 a 2) a rovněž požadavek na celkové zpřístupnění informací o měření a řízení těchto rizik vnějšímu trhu a dohledu (pilíře 2 a 3). Sjednocenému kapitálovému požadavku Basel II věnuje pilíř 2, speciálně princip 1.
„Banka by měla disponovat procesem, který zhodnotí celkovou kapitálovou přiměřenost vůči všem rizikům, který odpovídá rizikovému profilu banky. Banka by měla disponovat strategií pro řízení úrovně této celkové kapitálové přiměřenosti.“
Tento princip je známý pod zkratkou ICAAP (Internal Capital Adequacy Assessment Process). K tomu, aby banka dokázala vyhodnotit celkovou kapitálovou přiměřenost všech rizik odpovídajících jejímu profilu, musí být schopna získat souhrnný kapitálový požadavek. K tomu může banka efektivně využít koncept rizikového kapitálu; banka demonstruje svou chuť k riziku, společně se způsoby hodnocení a řízení všech relevantních rizik právě způsobem, který používá při práci s rizikovým kapitálem.
V situaci, kdy nějaký druh rizika není dostatečně metodicky zmapován, může banka dočasně využít standardizované přístupy připravené a přednastavené regulátorem (jak pro účely ICAAP, tak v rizikovém kapitálu). Výstupy těchto modelů do určité míry odpovídají komponentám rizikového kapitálu. Nicméně pro regulatorní účely je celá metodika výrazně přizpůsobena většinovému použití na trhu regulátora.
Styčná místa rizikového a regulatorního kapitálu
Vidíme, že rizikový a regulatorní kapitál mají společná styčná místa. Musíme si ale uvědomit, že svým zaměřením sledují jiné cíle. Zatímco regulatorní kapitál je předmětem snahy regulátora o sjednocenou ochranu zákazníků (například klientů bank) a trhu, rizikový kapitál je individuální a vztahuje se ke konkrétní společnosti.
Regulátora zajímá kapitálová přiměřenost, akcionáře zajímá kapitálová efektivita.
Pro banku je tak jasnou výhodou, jestliže splnění ICAAP je důsledkem vlastní snahy o vybudování rizikového kapitálu. Pokud má banka dobře připravené interní modely, je zásadní výzvou, kdy bude schopna přejít na pokročilé metody hodnocení a řízení svých rizik. Přijetí IRB, AMA přístupů a dalších pokročilých metod v rámci direktivy Basel II totiž pro banku znamená přiblížení regulatorního a rizikového kapitálu, protože bude moci využívat sjednocenou metodiku. Jinými slovy, bude mít více prostoru soustředit se na práci a použití rizikového kapitálu.
Rizikový kapitál by měl být řízen s jistotou
Celý koncept rizikového kapitálu je velmi rozsáhlý, komplexní a prolíná se všemi úrovněmi organizační struktury. A je jisté, že jeho zavedení je komplikovaným úkolem. Ve prospěch hovoří skutečnost, že největší světové banky, finanční skupiny i nefinanční společnosti rizikový kapitál prosazují a postupně jej začleňují do svých reportingových struktur, do systémů hodnocení a řízení společnosti, včetně dlouhodobých strategických rozhodnutí.
Zavedení a používání konceptu rizikového kapitálu je nemyslitelné bez podpory a začlenění vyšších manažerů v bance. Tím samozřejmě nemyslíme detailní porozumění modelům, ale nastavení úrovně komunikace a plné vytěžení podstatné informace. Top manažer je ten, kdo zná a umí posoudit všechny potřebné souvislosti v rámci celé společnosti - a je tím, kdo může zaštítit zavedení rizikově vážených kritérií do kontrolních a rozhodovacích mechanismů společnosti.
Analytici nevyhnutelně musí hovořit o odhadnutelnosti a síle modelů, o stabilitě výpočtů a stacionaritě dat. Je to hlavní součástí jejich práce, bez toho nemohou dodávat kvalitní a spolehlivé výsledky. Stejně tak ale musí mezi výkonnými manažery zdomácnět termíny rizikový kapitál, cena kapitálu, chuť do rizika a podobně - a stát se součástí jejich práce, aby mohli ještě lepším způsobem hledat správné strategie a rozhodnutí.
Zvyšování výkonnosti podniku.
Další informace týkající se rizikového kapitálu, zvyšování hodnoty společnosti, chuti do rizika a jednotlivých modelů najdete na následujících adresách - http://www.pwc.com/basel, http://www.pwc.com/risk. Jsou zde také k dispozici detailněji strukturované články a komentáře k ICAAP a Basel II.
Rizikový kapitál Rizikový kapitál je konzistentní a přehledný souhrn všech rizik, jimž je společnost vystavena. Bere v úvahu nejenom aktuální podmínky a rizikové faktory, ale i historické hodnoty a dynamiku jejich změn. Pomocí statistických metod a odhadů udává hodnotu míry rizika a míru podstupované ztráty v pevně stanoveném časovém horizontu s požadovanou mírou pravděpodobnosti. Roční rizikový kapitál na hladině pravděpodobnosti 99 % v hodnotě 100 Kč znamená, že společnost bude v následujícím roce vystavena s 99% pravděpodobností ztrátě nižší než 100 Kč. Z jiného úhlu pohledu můžeme říci, že firma ztrátu 100 Kč překročí jednou za následujících 100 let.
