Kdo s koho? IFRS versus US GAAP?

Kdo s koho? IFRS versus US GAAP?

Klasické účetní informace ztrácejí vypovídací schopnost. Komu by měly být účetní závěrky a výroční zprávy primárně určeny? Jaké informace o výkonnosti manažerů a podniků očekávají investoři, zaměstnanci či auditoři? Jakou podobu budou mít globální účetní pravidla?

Z boží, služby, kapitál, ale také lidé se pohybují přes všechny možné hranice víc než kdykoliv předtím. Účetní výkaznictví se tomuto trendu musí podřídit a projekt konvergence Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) se standardy americkými (US GAAP) musí být a zřejmě bude během příštích pěti let dokončen. (O debatách provázejících vznik jednotného koncepčního rámce pravidel pro účetnictví psal Ekonom v č. 32). I tento střednědobý časový horizont se však patrně zdá být pro americkou Komisi pro cenné papíry (SEC) příliš dlouspolečnostmi hý. SEC, i když je nepodnikatelský subjekt, se někdy chová jako velmi dobrý hospodář. Jakmile si uvědomila klesající zájem společností o americký kapitálový trh, začala jednat. Jedním z posledních důkazů je například návrh SEC nepožadovat po zahraničních společnostech s registrovanými cennými papíry v USA (Foreign Private Issuers) povinné srovnání výsledku hospodaření a vlastního kapitálu v účetních výkazech sestavených v souladu s IFRS s výsledky, které by byly dosaženy při použití pravidel US GAAP, nebo zveřejnění konceptu ze srpna tohoto roku, který v případě přijetí poskytne i americkým společnostem možnost sestavovat účetní závěrky nikoliv podle US GAAP, ale podle IFRS. Je však otázkou, jak na tento návrh zareaguje odborná americká veřejnost a v jakém časovém horizontu SEC rozhodne. Dá se předpokládat, že hlasů »proti« se ozve mnoho, ale USA se tak v lepším případě mohou přidat k více než 100 zemím, které požadují nebo dovolují použití IFRS při přípravě účetních závěrek s obchodovanými cennými papíry. To by jistě udělalo radost a ušetřilo významné prostředky mnoha společnostem s globální působností.
Principy do praxe! Nezávisle na těchto snahách konvergence nebo minimálně harmonizace IFRS s US GAAP pokračuje. Dnes je již zřejmé, že pravidla US GAAP mají tendenci mít na celý proces větší dopad než IFRS, neboť jde o soubor standardů, který je rozsáhlejší a řeší řadu specifických otázek. Důsledkem by mohlo být jejich přehnané přejímání do nového glodetailních bálního účetního rámce. Proti tomu však stojí většinou odborníků prosazovaný návrat ke kořenům, k principům, ke kvalitnímu koncepčnímu rámci, na kterém by tento nový globální účetní systém měl být postaven. Standardy založené na principech by umožnily, aby účetní používali vlastní odborný úsudek a výkazy nabízely údaje reflektující jedinečnou ekonomickou realitu. Detailní pravidla, tak milovaná právníky, totiž vedou k situacím, kdy forma vítězí nad obsahem, vykázané výsledky jsou mnohdy vzdálené skutečnosti a účetní jen vyplňují tabulky podle předepsaných pravidel. Dalším z důvodů je skutečnost, že ekonomická realita je už prostě příliš složitá a detailní pravidla ji už nestačí včas a žádoucím způsobem zachytit. Citelná snaha oprostit se od velmi normativního prostředí plného regulace a striktně dodržujícího text zákona je zřejmá i v USA, kde to ale bude v praxi spojeno s celou řadou obtíží. Pro účetní standardy to totiž bude znamenat zříci se obrovského množství pravidel a dát se cestou zvýšené důvěry v odborný úsudek, integritu a profesionalitu účetních, finančních ředitelů i auditorů. Zároveň to také vyvolá požadavek, aby regulátoři zajistili srovnatelnost informací prostřednictvím konsistentní aplikace standardů. Z USA se tedy ozývají souhlasné hlasy, ale s poznámkou, že pouze principy stačit nebudou a určité množství pravidel bude nezbytné zachovat. V první fázi se dá tedy předpokládat celá řada kompromisních řešení, na které jsme však z dob začátků používání mezinárodních účetních standardů zvyklí.

Už je asi opravdu čas pro tento jednotný a snad i jednodušší účetní rámec založený na principech, protože jak šéfové nejvýznamnějších institucí odpovědných za tvorbu současných standardů, tak i řídící partneři největších světových auditorských firem dávají najevo diskutabilní kvalitu současných rámců a z nich odvozených standardů. Příkladem za všechny tyto názory může být sir David Tweedie, předseda IASB (International Accounting Standards Board) mající na starosti tvorbu IFRS, který již několikrát uspěl s prohlášením, že »pokud rozumíte standardu IAS 39 o finančních nástrojích, potom jste ho zřejmě pořádně nečetli,« a s přáním, aby předtím, než umře, alespoň jednou letěl letadlem, které je vykázáno v rozvaze dané letecké společnosti.

Jak jsme na tom u nás? Podívejme se pro zajímavost na vývoj na domácím poli. Už od roku 2005 jsme se přiblížili světu alespoň v případě společností, které jsou emitentem cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů v členských státech Evropské unie. Těm bylo stanoveno použití IFRS pro konsolidované i samostatné účetní závěrky. Dobrá zpráva? Ne zcela, protože těmto společnostem i přes velmi náročný a nákladný proces implementace IFRS neodpadla povinnost vést v určité podobě účetnictví i v souladu s českými účetními předpisy, a to pouze pro účely stanovení základu pro daň z příjmů. Toto řešení jistě vyhovuje Ministerstvu financí včetně správců daně, kteří se tak zatím izolují od harmonizačních trendů. Tento stav je dlouhodobě neúnosný a jistě se změní v dohledné době, třeba v souvislosti s evropským projektem tzv. společného konsolidovaného daňového základu (Common Consolidated Corporate Tax Base). Tady neúnosnost stávající situace pro naše společnosti používající IFRS nekončí, protože v případě, kdy přestanou být emitentem registrovaných cenných papírů, musí projít zpětným procesem a přejít z vykazování dle IFRS na vykazování dle českých účetním předpisů. IASB pro přechod z národních standardů přijal relativně ucelený standard IFRS 1, v českém účetnictví pro opačný postup dosud náležitý standard, respektive přechodné ustanovení, chybí.

Informace pro všechny. V rychle se rozvíjejícím globálním trhu se potřeby investorů, ale i ostatních zainteresovaných uživatelů finančních informací mění. Přitom se zájmy a potřeby všech těchto stran odlišují a je nutné dále zintenzivnit dialog mezi obchodovanými společnostmi, investory, regulátory trhů, věřiteli, zaměstnanci, auditory a ostatními s cílem zajistit stabilní a efektivní fungování kapitálových trhů a informační potřeby všech. Jaké informace o výkonnosti manažerů a podniků různí uživatelé očekávají, v jaké podobě a jak často? Klasické historické účetní informace (s omezenými nefinančními informacemi) jsou totiž čím dál tím méně relevantní a pozbývají v mnoha rozhodovacích procesech na významu.
Klíčovou otázkou zůstává spor o to, komu z těchto uživatelů by měly být účetní závěrky a výroční zprávy primárně určeny. Náš názor na tuto otázku, pokud odhlédneme o lákavosti rozsáhlých teoretických diskusí na toto téma a zaměříme se na praktické dopady zvoleného řešení, bude v souladu se současným názorem IASB. Pokud bude finanční výkaznictví poskytovat relevantní informace pro rozhodování akcionářům a investorům, bude zřejmě v naprosté většině případů vyhovovat i potřebám ostatních zainteresovaných stran.

Literatura v této souvislosti často zmiňuje rozpor mezi potřebami akcionářů a věřitelů. Zdůrazňuje prioritní zájem věřitelů o stabilní finanční pozici společnosti a staví jej do rozporu s přístupem oceňujícím aktiva a závazky reálnou hodnotou. Podstata tohoto problému však netkví ve větší stabilitě společností oceňujících aktiva a závazky pořizovací cenou (účetnictví reálnou stabilitu nezpůsobuje, ale pouze lépe či hůře zobrazuje), ale v úplnosti a relevanci poskytovaných informací. Na druhé straně je z pohledu věřitelů relevantní požadavek, aby si akcionáři nerozdělovali zatím nerealizované zisky do doby jejich realizace. To lze ale zajistit nástroji obchodního práva nebo chcete-li práva obchodních společností a není nutno tento problém řešit účetními standardy.

Podoba nového modelu. Představme si například model výkaznictví o výkonnosti manažerů a podniků, který by umožňoval to, co dnes nabízí většina prodejců počítačů. Ti dávají svým progresivním zákazníkům možnost si kdykoliv a odkudkoliv sestavit na internetu počítač dle vlastních potřeb a přání, porovnat výkonnost a cenu jednotlivých komponentů či celých sestav konkrétních výrobců, zjistit, zda daná sestava je u prodejce na skladě, či sledovat cestu svého nového »miláčka« od výrobce až do domu. Stejně by si mohli různí uživatelé podnikových informací vybrat a sestavit potřebné informace, mít k nim přístup v reálném čase a velmi jednoduše bez nutnosti dalších úprav je srovnávat se stejnými informacemi jiných subjektů. Představa je to lákavá a za určitých předpokladů realizovatelná. V první fázi lze očekávat zejména dokončení harmonizace rámců finančního výkaznictví a vytvoření globálního rámce založeného velmi výrazně na principech. Toto je však jen jedním z kroků. Obrovský rozvoj informačních technologií a třeba konkrétně možnosti dané internetem, který umožňuje okamžitý přístup k informacím z celého světa, nabízí téměř neomezené možnosti. Manažeři již informační technologie pro získávání informací pro interní rozhodovací procesy plně využívají a například pro prodejního manažera není neobvyklé, že dvakrát denně dostává na svůj mobilní telefon SMS odeslanou podnikovým informačním systémem o stavu objednávek a další klíčové informace. Vzájemné srovnávání informací o podnicích a jejich další použití ulehčí XBRL (Extensible Business Reporting Language). Tento nástroj umožňuje sdílet informace ve standardizované elektronické podobě a výrazně zjednodušuje jejich zpracování a užití. Použití XBRL již požaduje nebo podporuje mnoho institucí, včetně například americké Komise pro cenné papíry a řady bankovních regulátorů.

V dlouhodobém horizontu lze očekávat, že podniky budou zveřejňovat více nefinančních informací, které budou zčásti specifické pro dané odvětví působnosti, přizpůsobené pro potřeby konkrétního uživatele a přístupné mnohem častěji, než je tomu v současné době. Lze určitě souhlasit s tím, že nelze očekávat například zveřejňování informací o budoucím obratu, hrubé marži a zisku, ale určitě lze očekávat zveřejňování informací, které budou pro investory relevantnější než historické účetní informace. Dobře si lze představit, jaký přínos by pro investora měla například informace o udělených patentech, které budou teprve uvedeny do výroby, o fluktuaci zaměstnanců nebo informace o objemu objednávek k určitému datu.

Je jasné, že uvedené změny budou mít i zásadní dopad na to, jak budou tyto informace připravovány a auditovány. Zásadní význam budou mít procesy, včetně souvisejících interních kontrol, kterými budou tyto finanční i nefinanční informace zachycovány, zpracovávány, vykazovány a ověřovány. Současných překážek a neznámých je mnoho a to, kam nás potřeby uživatelů, nové technologie a budoucí nový, globální model vykazování podnikových informací dovedou, není jasné. Ale tak už to se změnami bývá.