Zaměstnanecké výhody se firmě ne vždy daňově vyplatí

Co není zakázáno, je dovoleno -to je základní pravidlo nového Zákoníku práce, který nabyl účinnosti k 1. lednu 2007. V návaznosti na to byly novelizovány také související daňové předpisy a předpisy o sociálním a zdravotním pojištění.

Výsledkem je, že se od 1. ledna 2007 mění daňové posouzení některých zaměstnaneckých benefitů, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele.

Na rozdíl od předchozí daňové úpravy se různá plnění poskytovaná zaměstnanci vedle mzdy stávají daňově uznatelným nákladem. Jednou z podmínek je, aby se jednalo o náklady na „pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na práva zaměstnanců“.

Tato práva musí být stanovena kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou.

Odlišné výklady

Příkladem mohou být různá peněžní plnění poskytovaná zaměstnanci vedle mzdy jako odměny či ke zvýšení jeho motivace (např. různé stabilizační či věrnostní odměny).

Důležité: Protože zákon o daních z příjmů nedefinuje, co se rozumí pod pojmem „náklady na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců“, může u některých benefitů docházet k odlišným výkladům ze strany správců daně a ze strany daňových poplatníků.

U zaměstnanců je zdanění či nezdanění benefitů často závislé na tom, zda se jedná o peněžní nebo nepeněžní plnění, a také na tom, zda je náklad posouzen u zaměstnavatele jako daňově odečitatelný nebo neodečitatelný. Nelze proto předpokládat, že shodný benefit bude u dvou zaměstnanců pracujících u jiných zaměstnavatelů zdaněn shodně. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že zaměstnavatel musí zvážit, zda je jeho cílem minimalizovat daňové zatížení zaměstnance, anebo své vlastní.

Další souvislosti

 Co se týče sociálního a zdravotního pojištění, v současné době platí v zásadě jednoduché pravidlo. Pokud příjem není předmětem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti anebo je od této daně osvobozen, pak nepodléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojištění. Veškeré ostatní příjmy, které jsou zúčtovány zaměstnanci v souvislosti s jeho zaměstnáním, jsou až na několik výjimek předmětem sociálního a zdravotního pojištění.

Důležité: Pokud se některý benefit poskytovaný zaměstnanci stává od 1. ledna 2007 předmětem sociálního a zdravotního pojištění, představuje pro zaměstnavatele dodatečnou finanční zátěž ve výši 35 %.

Příklad

Nelze jednoznačně říci, že by nová pravidla pro zdaňování zaměstnaneckých benefitů přinášela pouze pozitivní změny. Pokud zaměstnavatel umožňoval svým zaměstnancům bezplatně navštěvovat sportovní zařízení, představoval tento nepeněžní benefit další příjem zaměstnance, který mu nebyl zdaňován.

U zaměstnavatele byl tento náklad daňově neúčinný. Od 1. ledna 2007 může zaměstnavatel tento náklad za určitých podmínek posoudit jako daňově uznatelný. V takovém případě však bude muset tento příjem zaměstnancům též zdanit, a navíc z něj odvést ještě sociální a zdravotní pojištění. Naštěstí si zaměstnavatel může vybrat a dobrovolně se rozhodnout, zda bude i nadále benefit posuzovat jako daňově neúčinný se shodným daňovým režimem jako před 1. lednem 2007.

V kostce

• Zaměstnavatel se musí rozhodnout, zda je jeho cílem minimalizovat daňové zatížení své, nebo svých zaměstnanců - ne vždy může dosáhnout obojího.
  
  
• Pro uplatnění osvobození od daně z příjmů fyzických osob je podstatné to, zda je benefit poskytnut v peněžní nebo nepeněžní formě.
  
  
• Často je osvobození od daně z příjmů fyzických osob navázáno také na daňové posouzení u zaměstnavatele.
  
  
• Pokud benefit nemusí být zaměstnanci zdaňován, pak nepodléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojištění.
  
  
• Vždy je nutno prověřit, zda se poskytování daného benefitu neřídí jiným konkrétním ustanovením zákona o daních z příjmů, které by mělo přednost před všeobecným ustanovením o pracovních a sociálních podmínkách zaměstnanců.
  
  
• Pokud zaměstnavatel dříve hradil benefity z fondů tvořených ze zisku po zdanění, přičemž nově se může jednat o daňově účinný náklad, je vhodné zvážit přímé účtování do nákladů.