Místo likvidace druhý dech

Přestože výroba vakuových obrazovek ve firmě Multidisplay Hranice nyní stojí, proces vyrovnání podle zákona o konkurzu a vyrovnání běží dál. Příčiny dočasného zastavení linek jsou jiného druhu (viz Ekonom č. 12/2007) a pokud platí, že se výroba znovu rozjede a společnost bude generovat příjmy, neexistují žádné vážné překážky uspokojení věřitelů podle plánu schváleného soudem. Přesto poradce z PricewaterhouseCoopers (PwC) Petr Smutný (na snímku), který připravoval vyrovnání v Hranicích, říká, že po 1. lednu 2008 se budou problémy podniků v úpadku řešit podstatně pružněji. Proto lze také očekávat, že případů řešení úpadku nelikvidačním způsobem v budoucnu přibude. Počet dosud uskutečněných vyrovnání se dnes pohybuje pouze v jednotkách, zatímco konkurzů, kdy je ukončena výroba a podnik zmizí z trhu, jsou tisíce.

Zatím to jde. Pro začátek stručně připomeňme, jaká byla výchozí situace hranické firmy LG. Philips (později přejmenované na Multidisplay). Loni v lednu požádala o ochranu před věřiteli její nizozemská matka LG. Philips Displays B. V., která má pobočky v řadě zemí. Česká dcera byla bez finančních prostředků a bez odbytu a hrozil jí likvidační konkurz. Vnitropodnikový dluh činil 199 milionů eur, malí věřitelé měli pohledávky 31 mil. eur a stát žádal o vrácení investičních pobídek ve výši 29 mil. eur, protože Philips nesplnil všechno, co slíbil.
Když se česká dcera ocitla bez jakékoliv vazby na mateřskou firmu, začala složitě vyjednávat s nizozemským konkurzním správcem a hlavními věřiteli. Koncem května podala návrh na vyrovnání podle zákona s tím, že prostředky budou jednak z provozu, jednak z prodeje firmy. Cílem je především udržení podniku v chodu, a tedy i zachování zaměstnanosti. Management spolu s poradci z PwC připravil vyrovnací plán, na jehož základě věřitelé dostanou 30 % pohledávky. Návrh schválil ostravský krajský soud 26. července 2006. Věřitelé se vyjádřili kladně 4. září. Celkem se přihlásilo 296 věřitelů. Součástí návrhu byl i prodej podniku. Nizozemská společnost CTP Invest koupila Multidisplay 22. února 2007 a zároveň s tím i dluh ve výši 200 mil. eur. Navíc se zaručila za splátky malým věřitelům. Stát bude svou pohledávku kapitalizovat.
Vzhledem k tomu, že CTP nežádá splacení dluhu, je možné vyplácet ostatní věřitele dříve, než stanovil návrh. Původně měli do konce března dostat 1,5 mil. eur, ve skutečnosti dostanou celkem 3 miliony. Podle plánu mají být uspokojeni do 31. 11. 2007. Zákon stanoví, že vyrovnání musí být dokončeno do dvou let od povolení vyrovnání. Multidisplay slíbil, že tak bude učiněno do 18 měsíců. Teď to vypadá, že už by mohli mít věřitelé slíbených 30 % do konce června.

Rizikové momenty. Petr Smutný říká, že dokončení vyrovnání není ohroženo, připouští ale, že v procesu se vyskytly některé problematické momenty. Největší trauma firmám, které se rozhodnou pro vyrovnání, působí vakuum do doby, než soud návrh na vyrovnání potvrdí. V té době totiž pořád hrozí, že firma může skončit v konkurzu -pokud se najdou dva věřitelé, kteří takový návrh podají. V případě Multidisplay se tak naštěstí nestalo.
Další potíže představuje administrativně složité vyjednávání s věřiteli a přihlašování pohledávek. Celý proces je zdlouhavý a riskantní. Navíc se nenajde nikdo, kdo by firmě v úpadku v těžké době finančně pomohl. Pokud by se totiž vyrovnání nepovedlo a podnik přece jen šel do konkurzu, pohledávka dobrodince, který poskytl úvěr, by se zařadila do dlouhé fronty čekatelů na výtěžek z konkurzu bez jakéhokoliv zvýhodnění. Proto také hranický podnik poté, co byl přestřižen penězovod z mateřské firmy, musel zmobilizovat všechny síly, maximálně zkrátit výrobní cyklus a zavést úsporný režim.
Případ vyrovnání hranického podniku s původním názvem LG. Philips měl ještě další specifika. Šlo zřejmě o první vyrovnání, v němž sehrál stát jen okrajovou roli jako věřitel (nikoliv jako subjekt, který finančně pomáhá, jako v některých jiných případech). Vzhledem k tomu, že nebylo zcela jasné, zda ve vyrovnání vzít v úvahu všechny pohledávky, nebo jen ty splatné, bylo diskutabilní, jak započítávat investiční pobídky, kde podmínky pro jejich udělení měly být splněny až v dalších letech. Nakonec padlo rozhodnutí, že se započtou i tyto pohledávky.
Soud to schválil. Velmi obtížné bylo také jednání se zainteresovanými subjekty v několika zemích - byl tady holandský konkurzní správce mateřské firmy, bankovní syndikát vedený JP Morgan, který reprezentoval 46 bank a další. Postupovalo se tudíž podle několika jurisdikcí - nizozemské, anglické a české. A to všechno v citlivé předvolební době, kdy by se 1200 propuštěných zaměstnanců mohlo stát politickou záležitostí.

Novinky v zákoně. Podle už schváleného zákona o úpadku, jehož účinnost byla odložena na leden příštího roku, by všechno mělo být jednodušší. Už sama definice úpadku, která v dnešním zákoně o konkurzu a vyrovnání je velmi vágní, jasně specifikuje, kdy firma splňuje kritéria úpadku. »Všechny podniky, které mají po splatnosti závazky starší než 90 dnů, musejí přemýšlet nad tím, jestli už náhodou nesplňují zákonné podmínky úpadku,« říká Smutný.
Podnik v úpadku, který chce (a je schopen) zachovat výrobu a má šanci dohodnout se s věřiteli na vyrovnání, může podle nového zákona přistoupit k tzv. reorganizaci. Tím okamžikem, kdy vedení podniku oznámí soudu, že začíná připravovat reorganizaci, se octne v režimu »hájení«. Tříměsíční ochranná lhůta znamená, že firmu nikdo nemůže poslat do konkurzu. V klidu se může dohodnout s věřiteli a připravit reorganizační plán.
Nový úpadkový zákon neurčuje, v jaké výši musejí být věřitelé uspokojeni. Je možné rozdělit věřitele do skupin s rozdílným uspokojením. O výši uspokojení pak hlasuje každá skupina zvlášť, souhlasit musejí věřitelé zastupující minimálně 50 % hodnoty pohledávek a 50 % přítomných.
Aby se nestalo, že některá ze skupin bude chtít postup zablokovat, je důležité, aby bylo vše s věřiteli předem dobře předjednáno. Podle ekonoma Miroslava Zámečníka, který se podílel na přípravě nového úpadkového zákona, je jednou z jeho největších předností možnost tzv. prepacku, tedy věřiteli předem odsouhlaseného reorganizačního plánu, který může soudce hned po předložení potvrdit, čímž se celý proces výrazně zkracuje.
Podstatně snazší by měl mít úpadce také přístup k financím v procesu reorganizace. Podle současné legislativy - a v Hranicích, jak jsme již uvedli, se to také projevilo - je obtížné najít subjekt, který by půjčil firmě, která připravuje vyrovnání. Kdyby se totiž nepovedlo a došlo by na konkurz, ten, kdo půjčil peníze, bude zařazen do běžného režimu uspokojení jako normální nezajištěný věřitel. Nemusí na něj tudíž vůbec nic zbýt.
Podle Zámečníka bylo jedinou možností mimobilanční financování formou tollingu, které se v dobách Revitalizační agentury právě z tohoto důvodu uplatnilo v obou společnostech, jež úspěšně prošly vyrovnáním - ve Vítkovicích a v Zetoru. Smutný k tomu ale říká, že využití tollingu může být interpretováno jako obcházení konkurzní situace.
Podle nového zákona má věřitel, který poskytne peníze v rámci reorganizačního procesu, superprioritu, posune se výš a je uspokojen přednostně.
Nová úpadková norma se připravovala řadu let, takže by měla být promyšlená ze všech stran. Přesto se dá očekávat, že praxe přinese některé problémy. Ty by ale neměly využívání reorganizace bránit. Smutný říká, že i přes některé drobné nedostatky je nový zákon určitě krokem vpřed. Případů, kdy se podnik, který se octne ve vážných potížích, dokáže znovu vzpamatovat a neskončí v likvidaci, by mělo přibýt.