Aplikace Mezinárodních standardů účetního výkaznictví - praktická řešení; IAS 39 - Problematika zajišťovacího účetnictví

Praktická řešení

V tomto vydání rubriky věnované aplikaci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) se zaměříme na novelizovaný standard IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování, konkrétně pak na otázku zajišťovacího účetnictví (IAS 39.71 - 102). Standard IAS 39 byl novelizován v prosinci 2003, Evropská komise jej s vyloučením určitých ustanovení schválila v září 2004 a novelizovaná verze je závazná od 1. ledna 2005.

Zajišťovací účetnictví dává podniku privilegium, nikoliv však povinnost, aby v případě splnění předepsaných podmínek zachytil finanční nástroje ve výkazech podniku odchylně od standardních pravidel. Důvodem pro zajišťovací účetnictví je snaha o snížení volatility výsledovky vzhledem k rozdílným způsobům účetního oceňování zajišťovacího nástroje a zajištěné položky ve standardních pravidlech.

Zajišťovací účetnictví lze aplikovat pouze v případě, kdy jsou splněny všechny následující podmínky:

• Podnik má definovanou strategii řízení rizik a ke každému zajišťovacímu vztahu je na začátku zajištění vytvořena formální dokumentace v souladu s touto strategií.
• Očekává se, že zajištění bude při kompenzaci změn reálné hodnoty nebo změn peněžních toků souvisejících se zajišťovaným rizikem vysoce účinné.
• Podnik má na počátku zajištění popsán způsob měření efektivity zajištění, efektivita zajištění je měřena pravidelně a zajišťovací vztah je vysoce účinný (tzn. porovnání změn reálné hodnoty nebo změn peněžních toků souvisejících se zajišťovaným rizikem musí být v rozmezí 80 %–125 %).
• U zajištění peněžních toků musí být očekávaná transakce, která je předmětem zajištění, vysoce pravděpodobná.

Formální dokumentace musí obsahovat vymezení rizika, které je předmětem zajištění, identifikaci zajištěné položky a zajišťovacího nástroje a způsob hodnocení efektivnosti zajištění. Zajištěnou položkou je transakce způsobující otevřenou pozici s konečným dopadem na výsledovku (např. očekávané výnosy v cizí měně). Zajišťovací nástroj je smlouva uzavřená za účelem minimalizace či eliminace otevřené pozice s konečným dopadem na výsledovku vyplývající ze zajištěné položky (např. měnový forward uzavřený s cílem zajistit prodej očekávaných příjmů v cizí měně ve sjednaném měnovém kurzu).Efektivnost zajištění je míra, v níž se vliv obou transakcí (tzn. zajištěné položky a zajišťovacího nástroje) z titulu zajišťovaného rizika kompenzuje, a snižuje se tak potenciální dopad zajišťovaného rizika. Existují tři typy zajištění, a to zajištění reálné hodnoty, zajištění peněžních toků a zajištění čisté investice do zahraničního podniku. O zajištění čisté investice do zahraničního podniku se účtuje stejně jako o zajištění peněžních toků.

Zajištění peněžních toků

Příklad

Podnik vydal dluhopis s ročním variabilním kupónem ve výši PRIBOR sazby a chce se zajistit proti úrokovému riziku plynoucímu ze změny tržních úrokových sazeb. K zajištění úrokového rizika využije úrokový swap, při kterém bude platit fixní úrok ve výši 4 % a obdrží variabilní sazbu ve výši PRIBORu. Předpokládejme, že podnik splňuje všechny podmínky zajišťovacího účetnictví. Jedná se o zajištění reálné hodnoty, nebo peněžních toků? Jak bude podnik o této transakci účtovat a jak by o ní účtoval, pokud by nebylo aplikováno zajišťovací účetnictví?