Aplikace Mezinárodních standardů účetního výkaznictví - praktická řešení; IAS 39 - Finanční nástroje: účtování a oceňování, klasifikace do portfolií a přesuny mezi portfolii

Praktická řešení

V tomto vydání rubriky věnované aplikaci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví se zaměříme na novelizovaný standard IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování, konkrétně pak na oblast prvotní klasifikace do portfolií a přesuny mezi portfolii. Standard IAS 39 byl novelizován v prosinci 2003, Evropská komise jej s vyloučením určitých ustanovení schválila v září 2004 a novelizovaná verze je závazná od 1. ledna 2005. Dřívější aplikace tohoto standardu je možná, ale účetní jednotka pak musí současně provést i dřívější aplikaci standardu IAS 32 Finanční nástroje: zveřejňování a prezentace. Dle našich zkušeností se naprostá většina podniků i finančních institucí nerozhodla pro dřívější aplikaci.

Kategorie finančních aktiv

IAS 39 stanovuje čtyři kategorie finančních aktiv a účetní jednotka musí při prvotním zachycení klasifikovat finanční aktivum do jedné z těchto kategorií. Při prvotní klasifikaci musí účetní jednotka nejen důkladně zvážit, s jakým úmyslem dané finanční aktivum pořizuje, ale také vzít v úvahu všechna omezení stanovená standardem IAS 39 pro klasifikaci do jednotlivých portfolií. Pozdější přesuny mezi portfolii jsou totiž standardem, jak si ukážeme později, výrazně omezeny.

1. Finanční aktiva přeceňovaná na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky (portfolio „FVPL“)

   Tato kategorie má dvě podkatogorie, a to (a) finanční aktiva držená k obchodování a (b) finanční aktiva zařazená do této kategorie dobrovolně při prvotním zaúčtování. Do podkategorie Finanční aktiva držená k obchodování zařadí účetní jednotka finanční aktiva, u nichž je účelem držby tvorba zisku z krátkodobých pohybů cen nebo marže obchodníka, a také všechny deriváty, jejichž reálná hodnota je kladná a které nejsou klasifikovány jako zajišťovací deriváty. Do podkategorie Finanční aktiva zařazená do této kategorie při prvotním zachycení může účetní jednotka zařadit jakékoliv finanční aktivum, u kterého se tak rozhodne, s výjimkou akcií a podílů, které nemají kotovanou cenu.

   
   

2. Investice držené do splatnosti (portfolio „HTM“)

   Do této kategorie je možno zařadit pouze finanční aktiva, (a) která mají fixní (např. dluhopis s fixním kupónem) nebo určitelné platby (např. dluhopis, jehož kupón je zafixován na PRIBOR) a pevnou splatnost (tzn. do této kategorie není možno zařadit kapitálové nástroje) a (b) u nichž má účetní jednotka úmysl a schopnost držet je do splatnosti (tzn. v okamžiku zařazení do této kategorie nepředpokládá, že bude nucena prodat tyto cenné papíry před datem splatnosti z likvidních důvodů). Tato kategorie je oceňována v zůstatkové hodnotě, tj. v naběhlé hodnotě zachycené na bázi efektivní úrokové sazby po zohlednění případného znehodnocení.

   
   

3. Úvěry a pohledávky (portfolio „L&R“)

   Úvěry a pohledávky jsou aktiva s fixními nebo určitelnými platbami, která nejsou obchodovaná na veřejném trhu. Tato kategorie je rovněž oceňována v zůstatkové hodnotě.

   
   

4. Finanční aktiva k prodeji (portfolio „AFS“)

   Do této kategorie se zařadí všechna ostatní finanční aktiva, která nejsou zařazena v předchozích portfoliích. Nově může účetní jednotka do této kategorie zařadit pořizovaná finanční aktiva na základě vlastní volby. V této kategorii jsou také vždy klasifikovány akcie, pokud nejsou zařazeny do portfolia FVPL. Finanční aktiva k prodeji jsou oceňována v reálné hodnotě a změny v reálné hodnotě jsou zachycovány ve vlastním kapitálu.

Kategorie finančních závazků

Na straně finančních závazků definuje IAS 39 dvě kategorie, a to Finanční závazky přeceňované na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky a Ostatní závazky.

Kategorie finančních závazků přeceňovaných na reálnou hodnotu má opět dvě podkategorie, a to (a) závazky k obchodování a (b) závazky zařazené do této kategorie dobrovolně při prvotním zachycení. Do podkategorie Závazky k obchodování musí účetní jednotka zařadit všechny deriváty, jejichž reálná hodnota je záporná a které nejsou klasifikovány jako zajišťovací deriváty, a dále pak tzv. krátké prodeje, což jsou prodeje cenných papírů, které účetní jednotka nevlastní (aplikovatelné spíše pro bankovní instituce). Do podkategorie Závazky zařazené do této kategorie při prvotním zachycení může účetní jednotka zařadit jakýkoliv finanční závazek při prvotním zachycení, u kterého chce, aby byl přeceňován na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky. Kategorie Ostatní závazky pak obsahuje všechny ostatní finanční závazky, např. vydaný dluhopis nebo přijatý úvěr, a tato kategorie je oceňována v zůstatkové hodnotě.

Porovnání dosavadního standardu IAS 39 a IAS 39 schváleného Evropskou komisí

• IAS 39, platný do konce roku 2004, neumožňoval klasifikovat jakékoliv finanční aktivum a finanční závazek jako finanční instrument přeceňovaný na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky.
  
  
• Kategorie úvěrů a pohledávek musela v předchozí verzi IAS 39 obsahovat pouze úvěry a pohledávky, které byly vytvořeny podnikem; tzn. nedovolovala například zahrnutí nakoupeného úvěru nebo pohledávky, což je podle novelizovaného IAS 39 možné.
  
  
• Dosavadní IAS 39 také dávala možnost volby při účtování dopadů z přecenění finančních instrumentů AFS – a to buď do vlastního kapitálu, nebo do výsledovky. Podle novelizované IAS 39 je vzhledem k rozšíření portfolia FVPL možné pouze přecenění do vlastního kapitálu.
  
  
• IAS 39 schválený Evropskou komisí zakazuje možnost plného přecenění finančních závazků na reálnou hodnotu, tzn. reálnou hodnotou je možno nadále oceňovat pouze deriváty a krátké pozice. Toto omezení se tedy týká všech emitentů kotovaných cenných papírů v České republice.

Přesuny mezi portfolii

Zakázány jsou všechny přesuny do kategorií FVPL a L&R a z těchto kategorií.

V případě přesunu nebo prodeje větší než nevýznamné části portfolia HTM, přičemž významnost je třeba posuzovat ve vztahu k celkové rozvahové sumě, požaduje standard, aby bylo celé portfolio HTM zrušeno, překlasifikováno jako portfolio AFS a přeceněno na reálnou hodnotu s dopadem do vlastního kapitálu. Portfolio HTM nesmí být používáno celá další dvě účetní období, tzn. nesmí být používáno ani pro nově nakoupená finanční aktiva. V okamžiku nového zařazení do portfolia HTM je reálná hodnota finančního aktiva považována za novou zůstatkovou hodnotu k tomuto datu a všechny nerealizované zisky a ztráty zachycené ve vlastním kapitálu budou rozpouštěny do výsledovky s využitím efektivní úrokové míry nově spočítané při přesunu finančního aktiva z portfolia AFS zpět do portfolia HTM. IAS 39 uvádí určité výjimky z tohoto striktního zákazu prodejů nebo přesunů z portfolia HTM, např. prodej těsně před splatností nebo před datem možného uplatnění kupní opce ze strany emitenta. Toto striktní omezení prodejů nebo přesunů z portfolia HTM pramení ze snahy zamezit manipulaci s hospodářským výsledkem, tzn. management nemá možnost prodat z portfolia HTM pouze ta finanční aktiva, jejichž reálná hodnota je vyšší než zůstatková hodnota, a zbytek portfolia nadále vykazovat v zůstatkové hodnotě.

Vykazování finančních aktiv a finančních závazků v rozvaze účetní jednotky – dlouhodobý majetek nebo oběžná aktiva, resp. dlouhodobé nebo krátkodobé závazky?

Kategorie finančních aktiv a závazků FVPL je vždy vykazována mezi oběžnými aktivy, resp. krátkodobými závazky. Kategorie finančních aktiv HTM a L&R a kategorie Ostatních finančních závazků jsou vykazovány jako dlouhodobý majetek nebo oběžná aktiva, resp. jako dlouhodobé nebo krátkodobé závazky, v závislosti na době zbývající do splatnosti daného finančního aktiva nebo závazku. Klasifikace finančních aktiv klasifikovaných jako AFS závisí na tom, kdy managament zamýšlí prodat dané finanční aktivum (pokud do jednoho roku, jedná se o oběžná aktiva, v opačném případě pak o dlouhodobý majetek).

Účtování o zajištění úrokového rizika u dluhopisu s fixním kupónem

Otázka

Podnik vydal dluhopis s fixním kupónem. Podnik se chce zajistit proti úrokovému riziku a uzavře úrokový swap, který mu zaručí, že bude platit bance variabilní kupón a obdrží fixní kupón. Jak může podnik o této transakci účtovat?

Řešení

A)  Pokud podnik nebude aplikovat zajišťovací účetnictví, musí úrokový swap klasifikovat jako derivát k obchodování, tzn. zařadit ho do kategorie FVPL a přeceňovat ho na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky. Tento postup ovšem způsobí volatilitu výsledovky, protože derivát je přeceňován do výsledovky, ale zajišťovaná položka (tzn. dluhopis) není přeceňována na reálnou hodnotu.

B)  Aby se podnik vyhnul volatilitě výsledovky, může aplikovat zajišťovací účetnictví a přeceňovat jak úrokový swap, tak zajišťovanou položku na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky (jednalo by se o zajištění reálné hodnoty). Podmínkou ovšem je, že podnik splní na začátku zajišťovacího vztahu a po celou dobu zajištění všechny podmínky zajišťovacího účetnictví. Problematice zajišťovaní a zajišťovacího účetnictví se budeme věnovat v příštím díle této rubriky.

C)  Pokud chce podnik eliminovat volatilitu výsledovky, ale nechce se zabývat zajišťovacím účetnictvím, může zajištěný dluhopis klasifikovat do kategorie FVPL a přeceňovat ho tak na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky. Ve výsledovce se tak budou „potkávat“ dopady z přecenění jak derivátu, který je klasifikován v kategorii FVPL, tak zajišťovaného dluhopisu, který je také klasifikován v kategorii FVPL, a budou se vzájemně kompenzovat (za předpokladu, že je zajišťovací vztah dobře nastaven). Tato možnost ovšem nemůže být využita v případě, kdy podnik aplikuje verzi IAS 39 schválenou Evropskou komisí.

Tato situace může analogicky fungovat i pro dluhopis nakoupený, který podnik chce zajistit proti úrokovému riziku, s tím, že na aktiva se omezení Evropské komise nevztahuje.