Když dojde na soudy

Proti rozhodnutí FŘ je možné podat žalobu

Řízením s berními úřady se prostředky ochrany podnikatelů nevyčerpávají. Existuje totiž možnost podat proti rozhodnutí finančního ředitelství žalobu. Výhoda žaloby spočívá v tom, že o věci rozhodují soudci, nikoliv pracovníci berní správy. Tudíž se na věc dívají z jiné perspektivy a mohou dospět k odlišnému závěru.

Žaloba proti rozhodnutí finančního ředitelství se podává u krajského soudu, pod který spadá příslušné finanční ředitelství (v případě Prahy se žaloba podává k městskému soudu).  Lhůta pro její podání jsou dva měsíce od doručení rozhodnutí, proti kterému žalobu podávám.

Stejně jako pro odvolání stanoví zákon i pro podání žaloby přísné podmínky. Opět je nutné identifikovat rozhodnutí, proti kterému žalobu podávám, a finanční ředitelství, které ho vydalo. Současně musím uvést, proč se domnívám, že finanční ředitelství nerozhodlo správně, v čem chybovalo a uvést na podporu svých tvrzení důkazy.

Krajský soud rozhoduje o žalobě v senátu, který tvoří tři soudci. Může rozhodnutí finančního ředitelství zrušit, pakliže dospěje k závěru, že důvody, které podnikatel uvedl ve své žalobě, jsou relevantní. Soud je na rozdíl od finančního ředitelství vázán důvody žaloby, tj. pakliže do žaloby nějaký důvod nenapíšu, soud si sám nemůže vyhodnotit, že tento by byl důvodem pro zrušení. Zrušení rozhodnutí finančního ředitelství fakticky znamená, že se věc vrací zpět k finančnímu ředitelství, tj. že tam pokračuje odvolací řízení. Soud v odůvodnění zrušovacího rozhodnutí uvede, co ho vede ke zrušení rozhodnutí, jaký důvod a rovněž i co má v dané věci finanční ředitelství dělat, např. jaké důkazy má ještě doplnit, co má znovu posoudit. Finanční ředitelství tak musí v duchu odůvodnění soudního rozhodnutí svoje řízení doplnit. Následně vydá nové rozhodnutí o odvolání. I proti němu se podnikatel může odvolat.

Soudní spor může pokračovat u Nejvyššího správního soudu

Pakliže mi soud nedá za pravdu, zamítne žalobu. Rozhodnutí finančního ředitelství tak stále platí. Ani zde však možnosti podnikatele nekončí. Proti rozsudku krajského soudu je totiž možné podat kasační stížnost.

Kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek, o kterém rozhoduje Nejvyšší správní soud v Brně. Rozhodnutí tohoto soudu velmi významně ovlivňují právní praxi, protože určují, jakým způsobem se mají vykládat ustanovení příslušných daňových zákonů. V poslední době tak Nejvyšší správní soud například rozhodoval o tom, za jakých podmínek může plátce daně dodávat do jiných zemí EU zboží osvobozené od DPH s nárokem na odpočet nebo že úroky z půjčky, kterou si podnikatel vzal na výplatu dividend, jsou daňově uznatelné. 

Kasační stížnost může podat jak podnikatel, kterému krajský soud nevyhověl, tak i finanční ředitelství, což je časté. V kasační stížnosti již není možné namítat nové důvody, které nebyly uvedeny v žalobě ke krajskému soudu. Žalobu ke krajskému soudu je tedy třeba důkladně připravit, aby si podnikatel dalším řízení nedostatečnou argumentací nesvázal ruce. 

Konečné slovo má Ústavní soud

Ani po obdržení negativního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nemusí podnikatel věšet hlavu, protože za určitých podmínek může podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Ta je však omezena pouze na případy, kdy bylo správcem daně či soudem porušeno některé základní právo podnikatele garantované ústavou. V případě daňových sporů je takovým právem nejčastěji právo na vlastnictví. 

Méně využívanými typy žalob jsou žaloby na ochranu proti nečinnosti a žaloba proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení. První z nich může podnikatel podat v případě, kdy finanční úřad nerozhodne o dané věci v přiměřené lhůtě. Druhá je pak nejčastější u nezákonně zahájené daňové kontroly. 

 

Zpět na šachovnici s tématy partie o daňových sporech