Když dojde na soudy

Proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství je možné podat žalobu

Po vyčerpání všech řádných prostředků obrany v daňovém řízení existuje možnost podat proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství žalobu. Výhoda žaloby spočívá v tom, že o věci rozhodují soudci, nikoliv pracovníci finanční správy. Tudíž se na věc dívají z jiné perspektivy a mohou dospět k odlišnému závěru.

Žalobu přímo proti rozhodnutí finančního úřadu je možné podat tehdy, pokud zákon proti němu nepřipouští odvolání. Jinak je vždy žalováno Odvolací finanční ředitelství, které rozhodovalo o odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu. Žaloba se podává u krajského soudu, pod který spadá příslušný finanční úřad, který ve věci vydal konečné rozhodnutí nebo rozhodnutí napadené odvoláním (v případě Prahy se žaloba podává k městskému soudu). Lhůta pro její podání jsou dva měsíce od doručení rozhodnutí, proti kterému žalobu podávám.

Stejně jako pro odvolání stanoví zákon i pro podání žaloby přísné podmínky. Opět je nutné identifikovat rozhodnutí, proti kterému žalobu podávám, a Odvolací finanční ředitelství (popř. finanční úřad), které ho vydalo. Současně musím uvést, proč se domnívám, že nebylo rozhodnuto správně, v čem spočívají vady, nesprávnosti a nezákonnost rozhodnutí a uvést (případně i doložit) na podporu svých tvrzení důkazy.

Krajský soud rozhoduje o žalobě v senátu, který tvoří tři soudci. Může žalobou napadené rozhodnutí zrušit, pokud dospěje k závěru, že důvody, které žalobce uvedl ve své žalobě, jsou pro věc podstatné. Soud je vázán důvody žaloby, tj. když do žaloby nějaký důvod nenapíšu, soud není povinen si sám takový důvod zjistit a přihlédnout k němu. Zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství fakticky znamená, že se věc vrací zpět k tomuto finančnímu ředitelství, tj. že tam pokračuje odvolací řízení. Soud v odůvodnění zrušovacího rozhodnutí uvede, co ho vede ke zrušení rozhodnutí, jaký důvod a rovněž i co má v dané věci finanční ředitelství dělat, např. jaké důkazy má ještě doplnit, co má znovu posoudit. Odvolací finanční ředitelství tak musí v duchu odůvodnění soudního rozhodnutí svoje řízení doplnit. Následně vydá nové rozhodnutí o odvolání. I proti němu je možné se bránit žalobou. Podobně totéž platí, když je žalobou napadeno rozhodnutí finančního úřadu.
 

Soudní spor může pokračovat u Nejvyššího správního soudu

Pakliže mi soud nedá za pravdu, zamítne žalobu. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství nebo finančního úřadu tak stále platí. Proti rozsudku krajského soudu je možné podat ještě kasační stížnost.

Kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek, o kterém rozhoduje Nejvyšší správní soud v Brně. Rozhodnutí tohoto soudu velmi významně ovlivňují právní a správní praxi, protože určují, jakým způsobem se mají vykládat ustanovení příslušných daňových zákonů. V poslední době tak Nejvyšší správní soud například rozhodoval o tom, za jakých podmínek může plátce daně dodávat do jiných zemí EU zboží osvobozené od DPH s nárokem na odpočet nebo že úroky z půjčky, kterou si podnikatel vzal na výplatu dividend, jsou daňově uznatelné.

Kasační stížnost může podat jak žalobce, kterému krajský soud nevyhověl, tak i Odvolací finanční ředitelství, popř. finanční úřad, o jehož rozhodnutí šlo. V kasační stížnosti již není možné namítat nové důvody, které nebyly uvedeny v žalobě ke krajskému soudu. Žalobu ke krajskému soudu je tedy třeba důkladně připravit, aby si žalobce v dalším řízení nedostatečnou argumentací nesvázal ruce.
 

Konečné slovo má Ústavní soud

Ani po obdržení negativního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nemusí žalobce věšet hlavu, protože za určitých podmínek může podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Ta je však omezena pouze na případy, kdy bylo správcem daně či soudem porušeno některé základní právo garantované ústavou. V případě daňových sporů je takovým právem nejčastěji právo vlastnit majetek nebo právo na soudní a jinou právní ochranu.

Méně využívanými typy žalob jsou žaloby na ochranu proti nečinnosti a žaloba proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení. První z nich může žalobce podat v případě, kdy finanční úřad nerozhodne o dané věci v přiměřené lhůtě, přestože již byl uplatněn podnět k ochraně před nečinností v daňovém řízení. Druhá je pak nejčastější u nezákonně zahájené daňové kontroly; podání takové žaloby však musí podle názoru Nejvyššího správního soudu vždy nejprve předcházet stížnost a žádost o přešetření jejího vyřízení podaná v daňovém řízení.

 

Zpět na šachovnici s tématy partie o daňových sporech