Ušlechtilost a pragmatičnost se nevylučují

Autor: Jiří Moser
Publikace: Hospodářské noviny
Datum: 9.12.2010

Leaders voice

Když jsme nedávno s rodinou zvažovali, kam zajít na koncert či výstavu, příjemně mě zaujala bohatá nabídka akcí. Nešlo navíc přehlédnout, jak se rozhojnil seznam firem, které jsou jejich partnery nebo je jakkoli podporují. Že by náznak tolik očekávaného hospodářského oživení? Každopádně je tu ještě jeden úhel pohledu, který by s aktuální hospodářskou situací tak úplně souviset nemusel.

Jakkoli nepopírám, že v době, kdy se podnikům propadají zisky o desítky procent či jdou dokonce do červených čísel, asi málokdo si dovolí jenom zauvažovat o tom, že by posílal peníze na dobročinné aktivity. Ale je to jen o penězích? Rezignovaly firmy na společenskou odpovědnost poté, co většina z nich přestala vykazovat růst zisku? Já věřím, že tomu tak není.

Uvědomil jsem si to na předávání cen Via Bona. Ty jsou určeny společnostem a osobnostem, jež se nějakým způsobem zapojily do aktivit, které přispívají potřebným, či obecně rozvíjejí sociální solidaritu a pomoc ve společnosti. Takových počinů je mnoho. Na předávacím ceremoniálu mě zaujal proslov guvernéra ČNB Mirka Singera. Zmínil v něm, že české firmy přispívají procentuálně na charitu a sociální programy výrazně více než jiné východoevropské země a srovnatelně s vyspělou západní Evropou. To potvrzují i zkušenosti s našimi klienty, kteří se snaží pomoci komunitám, městům, regionům v souladu s rozvojem svých podnikatelských aktivit.

Mezi oceněnými byla samozřejmě řad těch, jimž se i v těžkých ekonomických časech daří, a tak si v poměru k tržbám mohli dovolit vydat na prospěšné projekty vyšší finanční částku než ti, jimž se tolik nedaří. Ale o tom to zdaleka nebylo. Žebříček největších dárců, ať už absolutně, nebo v poměru k tržbám, je možná z mediálního hlediska zajímavý, avšak i ti největší dárci již pochopili, že jen kvantita nestačí. Nikdo by už dnes neocenil sebevětší dary od podniku, který škodí svému okolí a nejedná fér se zaměstnanci. A nemusím snad ani připomínat, že i když se firma rozhodne věnovat prostředky na nějakou bohulibou aktivitu, stále více se ptá, jak to souvisí s její činností. Potřebovali jen "vybouchat" marketingový či CSR rozpočet, anebo podporují oblast, jíž se soustavně věnují?

Vraťme se k mé úvodní myšlence. Koncert či film slavného režiséra firma podpoří hlavně proto, aby na plakátu bylo vidět její logo a mohla na premiéru pozvat své obchodní partnery. Tím nesnižuji význam takové podpory. Možná bychom bez ní tady některá díla nikdy neviděli, jenže každému je zřejmé, proč to daná firma dělá.

Vím, že s poklesem příjmů to také řada firem dělat přestala. To ovšem neznamená, že se ony společnosti přestaly chovat zodpovědně. Se zaměstnanci nadále jednají férově, umožňují jim věnovat třeba jeden celý pracovní den aktivitám ve prospěch neziskového sektoru a vybírají si dodavatele, kteří se chovají šetrně k životnímu prostředí stejně jako ony samy. A to jsou věci, na něž nepotřebujeme vysoké rozpočty. Pak nakonec zjistíme, že toho můžeme udělat celkem hodně, ať již ekonomika roste, nebo klesá.