Stahujte, přispíváte do našeho státního rozpočtu!
| Autor: | Lenka Mrázová |
| Publikace: | Hospodářské noviny |
| Datum: | 10.2.2012 |
Také já jsem nedávno podlehla módnímu trendu tabletu a zakoupila jsem si nový iPad. Vedena zcela racionálním zdůvodněním, že při své nadcházející hospitalizaci a následném pobytu doma, kdy si nebudu moci sednout na pár týdnů k normálnímu počítači, přece potřebuji něco velmi lehkého do ruky na čtení a komunikaci s okolním světem.
Po úvodním osahání velmi brzy přišlo ono okouzlení, které zná zřejmě každý teenager, avšak já jsem ho ve svém věku už nečekala. Podlehla jsem nabídce nejrůznějších aplikací a začala jsem je stahovat přes iTunes. Samozřejmě také ty placené.
Po obdržení prvního vyúčtování se však projevila v mé hlavě profesionální deformace daňového poradce a začala jsem hned uvažovat, jak se toto stažení, tedy elektronicky poskytované služby vlastně zdaňují.
V samotném vyúčtování od iTunes nebylo nic bližšího k dani z přidané hodnoty či dani z obratu, pouze poznámka, že se nejedná o daňový doklad. I jala jsem se pátrat, jak to tedy se zdaněním je. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a byla poměrně příznivá. Daň je česká!
Ano, opravdu je tomu tak – náš zákon o dani z přidané hodnoty již myslí na moderní formy prodeje, kdy nedochází k žádnému fyzickému prodeji zboží či poskytnutí hmotných služeb, ale má svá specifická ustanovení přímo na elektronický obchod, respektive elektronicky poskytované služby. V těch je řečeno, že pokud do České republiky či do jiného státu Evropské unie prodává své elektronické služby osoba se sídlem mimo Evropskou unii, musí se v některém ze států EU přihlásit a postupovat dle zvláštního režimu. V tomto státě potom podává hlášení o všech svých prodejích do všech zemí EU. Hlášení obsahuje přesné vyčíslení příslušné lokální daně z přidané hodnoty, jimiž naše osoba zatížila konkrétní prodeje zákazníkům do daných zemí.
Pokud osoba již má sídlo v některém ze států EU, podává v tomto státě výše uvedené hlášení o prodejích a samozřejmě tam také odvádí celkovou částku daně z přidané hodnoty DPH vyúčtovanou zákazníkům v jednotlivých státech EU. Tak tomu bude také v případě samotných iTunes.
Po pečlivém prohlédnutí vyúčtování za nakoupený produkt a pročtení smluvních podmínek jsem našla, jaká společnost mi vše účtuje a že má daňové identifikační číslo (DIČ) jednoho ze států unie.
Vybraná DPH však nezůstává ve státě, kde je zaplacena. Administrativa tohoto státu daň vybranou od českých zákazníků pravidelně převádí do českého státního rozpočtu.
DPH, kterou ode mě iTunes nenápadně zinkasovalo, tedy skončila v těch správných rukou. Danila se konečná spotřeba u zákazníka tak, jak je to nejefektivnější. Co mě však na celé věci nejvíce potěšilo, byl způsob, jak jednoduše někdy mohou být věci v rámci EU nastaveny a jak mohou hladce fungovat. A je možná příznačné, že o těch dobře fungujících systémech v rámci EU se nehovoří tak, jak by si zasloužily.
Mně už se teď na závěr chce jenom dodat: "Stahujte! Vaše daně nekončí někde v daleké cizině, ale podporujete tím náš státní rozpočet! Neužíváte si jenom své vlastní zábavy."
Komentář Lenky Mrázové, ředitelky v daňovém a právním oddělení PwC Česká republika
