Přeje si EU mezinárodní účetní standardy?

Autor: Petr Kříž
Publikace: Euro
Datum: 18.1.2010
Strana: 68

Finančnictví

Nynější nešťastnou situaci možná nezpůsobily metodické, ale politické důvody

Rozhodnutí, zda bude nový standard účtování finančních nástrojů dostupný pro evropské společnosti, které vykazují účetní závěrky dle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS), se odkládá. Diametrálně odlišné názory na úlohu reálné hodnoty v účetním výkaznictví rozdělují společnosti, regulátory, auditory i národní politické reprezentace.


První zjednodušení

V době, kdy se světové ekonomiky vzpamatovávají z finanční krize, dokončil Výbor pro mezinárodní účetní standardy (IASB) nový a dlouho očekávaný IFRS 9. Ten upravuje klasifikaci a oceňování finančních aktiv. Ve stejné době vrcholí diskuse na evropské i mezinárodní úrovni, má-li být tvorba účetních standardů nezávislá kvůli maximalizaci přínosu pro investory, nebo podléhat politické kontrole a zájmům.

Od roku 1995, kdy vznikl komplexní standard IAS 39, původně zamýšlený jako „dočasný“, jde o první zjednodušení účtování finančních nástrojů. IASB v důsledku politického tlaku Evropské unie a mezinárodních institucí projekt náhrady IAS 39 maximálně urychlil. Jeho první část, věnovaná klasifikaci a oceňování finančních aktiv, byla předložena k připomínkám v červenci 2009. Po rozsáhlém připomínkovém řízení na všech kontinentech byl IFRS 9 zveřejněn 12. listopadu 2009.


Nevýhoda vůči konkurenci

Původně si vynutila urychlení prací EU, protože chtěla, aby tato část projektu byla k dispozici pro účetní závěrky za rok 2009. To vedlo k rozdělení projektu na tři postupně prováděné části. EU nejdříve začala okamžitě projednávat nový standard, ale nyní odložila jeho přijetí pro společnosti působící v EU. S paradoxním argumentem, že neví, jak budou vypadat ostatní části projektu. Evropské společnosti vykazující dle IFRS se proto mohou dostat do nevýhody vůči konkurentům mimo EU. Nebudou totiž moci využít nový standard, dokud se EU nerozhodne jej přijmout.

Situace by mohla v krajním případě vyústit v rozhodnutí přijmout další evropskou odchylku od IFRS – mimo v současnosti platné drobné úpravy v IAS 39. Tím by se evropské společnosti vzdálily od cíle stvrzeného na loňských vrcholných jednáních zemí G20 – vytvořit globální účetní standardy podávající celosvětově srovnatelný, věrný a poctivý obraz finanční pozice a výkonnosti obchodních společností. Podíváme-li se na věcný obsah IFRS 9, nový standard rozlišuje místo čtyř pouze dvě základní kategorie. Jsou to finanční aktiva oceňovaná jednak reálnou hodnotou se změnami promítnutými do výsledovky a jednak pořizovací cenou upravenou o naběhlé úroky a opravné položky na úvěrové ztráty – takzvanou naběhlou hodnotou.


Klíčové kritérium

Klíčovým kritériem pro klasifikaci aktiv do uvedených nových základních kategorií je zvolený podnikatelský model – doplněný o kritérium posuzující charakteristiky příslušného aktiva. Toto kritérium zamezuje oceňování naběhlou hodnotou aktiv. Ta jsou pro toto oceňování zřejmě nevhodná, neboť obsahují volatilní a nepředvídatelné peněžní toky.

Standard obsahuje mnoho dalších zjednodušení účetních postupů. A ruší mnoho výjimek, což usnadní život vykazujícím podnikům i analytikům interpretujícím vykázané výsledky. Odstranění výjimek vždy naráží na odpor těch, kdo si je zvykli využívat. Zejména však zaráží velký počet bankovních institucí z kontinentální Evropy, které nový standard nechtějí. Přestože většina připomínek, které IASB obdržel od zainteresovaných stran z Evropy, byla v konečném textu standardu vyřešena buď úplně, nebo v případě rozdílných stanovisek připomínkujících rozumným kompromisem.

Odmítnu-li zjednodušující vysvětlení, že některé společnosti usilují o zakrytí skutečných výsledků, nezbývá mi než spekulace, že současnou situaci nezpůsobily metodické, ale politické důvody směřující k omezení nezávislosti tvůrce mezinárodních účetních standardů.