Nejhlasitěji křičící nemusejí mít vždy pravdu

Autor: Jiří Moser
Publikace: Hospodářské noviny
Datum: 6.4.2010
Strana: 23

Leaders voice

Českým manažerům a vlastníkům firem zamotala nedávno pořádně hlavu kauza týkající se pojistného na sociální zabezpečení za první polovinu roku 2007. I když se to nabízí, nemám v tuto chvíli potřebu se obouvat do našich zákonodárců a politiků, kteří mají svou prací na celé kauze nemalý podíl.

Na celé situaci mě zaujal hlavně aspekt rozhodování uvnitř společností. Asi v každé společnosti si kladli otázku: Máme si požádat o vrácení pojistného?

V médiích jsme se dočítali o geometrickou řadou rostoucím množství společností žádajících o vrácení na straně jedné a o politicích a dalších, kteří apelovali na společnosti, aby se chovaly "eticky" a stát v době krize neodíraly o další peníze. Jenže rozhodující proces, jenž probíhal v hlavách managementů, byl mnohem složitější. Požádat, či nepožádat znamenalo potenciální řetězec právních důsledků a zcela neznámou navíc představovalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), kam se kauza nakonec dobrala. Manažeři uvažovali: Když nepožádám, ztratím nárok na vrácení a akcionáři mě budou žalovat, že se nechovám jako správný hospodář? A co když požádám, NSS vrácení neposvětí, a navíc si zhorším vztahy se státní správou?

Dobrou službu neposkytli svým klientům ani někteří renomovaní poradci, kteří v prosinci živili paniku a rozšířili přesvědčení, že je nutné žádost podat do konce roku, jinak ztratí nárok na vrácení. Společnosti pak na základě takového doporučení vydaly prostředky na zadministrování žádostí o vrácení daně a nyní budou muset řešit, co s žádostmi o vrácení, které nyní leží na správě sociálního zabezpečení.

Pro společnosti, které dospěly k názoru (ať již vlastní analýzou, či třeba na základě našeho doporučení), že žádný zákonný důvod pro podání žádosti do konce roku 2009 nebyl, a rozhodly se vyčkat do rozhodnutí NSS a teprve poté jednat, bylo jistě obtížné nepodlehnout převažujícímu mediálnímu tlaku. Použít zde vlastní chladnou hlavu a nepodlehnout se jim však jistě vyplatilo. Nejvyšší správní soud nakonec vnesl do celé věci jasno a rozhodl srozumitelným způsobem.


Pro mě jako poradce i manažera z toho plyne již mnohokrát potvrzené ponaučení:

Ani většina, ani nejhlasitěji křičící strana nemusejí mít pravdu. Zejména jako poradce bych si měl s chladnou hlavou a na základě svých znalostí a zkušeností vytvořit vlastní pevný názor a stát si za ním. Jako manažer, který se bohužel na poradce musí spolehnout, bych si alespoň měl velmi dobře prověřit rychlá doporučení na poslední chvíli.