Konec manažerského morálního dilematu

Autor: David Borkovec
Publikace: Ekonom
Datum: 1.4.2010
Strana: 6


Málo kdo si troufal odhadnout, jak u Nejvyššího správního soudu dopadne kauza týkající se pojistného na sociální zabezpečení za první polovinu roku 2007. Skončila zrušením rozsudku krajského soudu v Ústí nad Labem, podle kterého firmy neměly povinnost v uvedeném období pojistné hradit, protože kvůli legislativní chybě ze zákona na část roku vypadla definice vyměřovacího základu.

Mnozí očekávali, že správní soud rozsudek potvrdí. Přece jen několikrát opakoval svůj názor, že na text zákonů, podle kterých musejí občané odvádět státu peníze (vedle zákona o pojistném třeba i daňové zákony), platí zvýšené nároky na přesnost, srozumitelnost a jednoznačnost.

Jiní předpokládali, že Nejvyšší správní soud se nepustí do dobrodružství představovaného nejen do jisté míry podivným výkladem zákona, ale hlavně značným dopadem na státní rozpočet (odhady hovořily až o minus 100 miliard korun).

Nejvyšší správní soud nakonec zaujal pragmatické stanovisko. Jaké jsou jeho důsledky pro management českých firem?

Možnost požádat o vrácení pojistného za první polovinu roku 2007 by jistě mnoho manažerů firem přivítalo, a tak jsou nyní zklamáni.

Značná část manažerů ale o tuto možnost příliš nestála. Nepřipadalo jim z etického pohledu správné, aby po státu žádali vrácení pojistného, z něhož jsou hrazeny sociální služby. Některé společnosti se také obávaly negativního vlivu žádosti o vrácení pojistného na jejich vztah s orgány daňové a sociální správy.

Leckdo by mohl říci, že jim nic nebránilo, aby tuto možnost jednoduše nevyužili. Nelze ale zapomínat, že každý manažer rozhoduje o penězích vlastníků společnosti. Pokud tedy sám není majitelem, nemůže se jen tak rozhodnout, obrazně řečeno, že nezvedne na zemi ležící peníze jen proto, že se nerad ohýbá.

V takovém případě se do sporu dostávají postoje manažera jako osoby na straně jedné a jako správce cizího majetku na straně druhé.

Nelze pominout rovněž to, že by potenđciálně do hry vstoupila i zákonná rovina osobní odpovědnosti manažera, který by měl se svěřenými prostředky firmy nakládat jako řádný hospodář.

Z takového boje by daný manažer obtížně vyšel jako vítěz. Bez ohledu na osobní názory by byl k žádosti o vrácení pojistného v podstatě donucen. Podle toho všeho zamítavý rozsudek Nejvyššího správního soudu přinesl spíše úlevu než zklamání.