Intuice nebo strategie. Co je víc?

Autor: Jiří Moser
Publikace: Hospodářské noviny
Datum: 16.12.2010

Leaders voice

Minulý týden jsem se zúčastnil debaty s jedním z našich úspěšných podnikatelů. Vyprávěl o tom, jak začínal, jak se jeho byznys rozrůstal a jak nyní vyváží své produkty na několik kontinentů a je schopný konkurovat i zaběhlým výrobcům ze západní Evropy. S trochou nadsázky, ale přece jen vážně, byl pyšný na to, že nikdy neměl vizi, strategii, ani nepřipravoval byznys plány, ale vždy, když udělal rozhodnutí, tak věděl, že to tak být musí, měl prostě intuici.

Vycházelo a vychází mu to dodnes. Jaký se to zdá být kontrast s velkými korporacemi se všemi jejich formálními vizemi, prohlášeními, strategiemi, taktickými plány - které kolikrát ani nedávají úplný smysl a málokdo jim věří. Ale je v tom všem vůbec rozpor?

Nechce se mi jen tak věřit, že podnikatelé, vlastníci dělají pouze intuitivní rozhodnutí, jako kdyby sázeli na dostizích. Spíše naopak, tím, že jde o jejich majetek a budoucnost, tak o věcech přemýšlejí neustále, procházejí různé varianty, plány a dopady různých řešení. Jejich rozhodnutí jsou velice racionální, ale v málo případech zcela formálně popsána a komunikována. To, že se nakonec vše jeví jako intuice, prozření, na skutečnosti nic nemění. U korporací je to někdy právě naopak. Všechno je formálně zdokumentováno a popsáno, a v mnoha případech jen proto, aby to zdokumentováno bylo.

Vypadá to skoro jako neřešitelná situace, dva rozdílné stavy najednou. Něco jako Schrödingerova kočka, myšlenkový experiment, který vymyslel jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky (po něm jméno). Uzavřeme živou kočku do neprůhledné bedny, nastavíme správně fyzikálně kvantové podmínky a po nějaké době je kočka zároveň živá i mrtvá. Je to divné? Možná že ano, ale to, že se různé typy byznysů chovají zcela jinak, se může zdát také divné.

Řešení Schrödingerovy kočky spočívá v tom, že otevřeme krabici a zjistíme, jestli je kočka živá nebo mrtvá. V podnikání je řešením to, že se musíme zamyslet nad tím, o co nám jde. Jak v případě korporace, tak i podnikatele jde o rozvoj byznysu, nalezení směru jeho vývoje a o schopnost o tom všem přesvědčit vedení a zaměstnance.

Vlastníci mají většinou dokonale intuitivně domyšlené vize, jak rozvinout svůj podnik. Ale oni to nenazývají vize, pro ně to je intuice. Možná tím, že je nekomunikují, tak to okolí úplně nechápe. Nechápe to vedení a nerozumí tomu ani zaměstnanci. A pokud to nechápou, tak nemůžou úplně rozvíjet myšlenky a intuice vlastníků. Korporace si toto uvědomily. Každý zaměstnanec by měl být schopný odříkat strategii a vizi firmy. A tady se to vše potkává. Je třeba mít intuici, vizi a tu přenést, komunikovat a zapálit pro ni i toho posledního zaměstnance.

Jako poradci, který radí i vlastníkům tuzemských firem, mi pomohlo toto zjištění ujasnit si svou úlohu a příležitost, kde pro ně mohu být užitečný. Nejsou to jen znalosti a zkušenosti z předchozích projektů, ale především schopnost naslouchat a pomoci podnikatelům zformovat jejich jedinečné nápady a vize do strategií, aby je pak mohli předat svým zaměstnancům a kolegům. Podnikatelé, zvláště v začátcích, asi vždy budou spíše vizionáři než tvůrci formalizovaných plánů a strategií, byla by ale škoda, kdyby kvůli tomu jejich skvělé nápady a vize zapadly.