DPH u vzorků a dárků

Autor: Ladislav Kolínský
Publikace: Regal
Datum: 19.5.2010
Strana: 54


Vzorky a drobné dárky - výrobci a obchodníci je rádi rozdávají, zákazníka potěší. Pracovníkům zodpovědným za odvod daní však často přidělávají starosti. Radost by jim mohl udělat čerstvě vydaný názor generálního advokáta k uplatňování DPH u vzorků a dárků. Jeho argumenty otevírají bezpečnou cestu ke zpětnému nárokování daně z přidané hodnoty.

Daň z přidané hodnoty v souvislosti s rozdávanými vzorky a drobnými dárky nesla řada českých firem v předchozích letech ve svých nákladech. Přestože je řešena otázka DPH ve Velké Británii, uvedené argumenty jsou plně uplatnitelné i v České republice.

Generální advokát je funkce zřízená u Evropského soudního dvora. Jeho úkolem je předkládat nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí soudnímu dvoru. Názor generálního advokáta tedy ještě nezaručuje shodné rozhodnutí soudu, velmi často tomu tak ovšem je.


Sporná otázka

Generální advokát vydal svůj názor k případu EMI Group Ltd. týkajícímu se zboží, které bylo darováno či poskytnuto jako reklamní vzorek. EMI rozdávala zdarma rozhlasovým a televizním stanicím ve Velké Británii nosiče se svými hudebními nahrávkami. Vycházela z toho, že tato a další média mohou pozitivně ovlivnit prodej hudby vydávané EMI.

Spor s daňovou správou vyvstal ohledně toho, jestli tyto vzorky a drobné dárky rozdávané za účelem zvýšení prodeje, jsou předmětem DPH. Britská daňová legislativa totiž obsahovala oproti evropské směrnici o DPH výrazná množstevní omezení pro rozdávání reklamních předmětů či vzorků zboží, pokud nemělo být zdaňováno. Tato situace nám není cizí - rovněž česká legislativa obsahovala řadu dodatečných omezení nad rámec směrnice.


Názor generálního advokáta

Generální advokát uvedl, že za reklamní vzorek lze považovat jakékoliv plnění splňující současně níže uvedené podmínky:
  • je uskutečněné za účelem podpory budoucího prodeje daného výrobku;
  • je určeno pro skutečného či potenciálního zákazníka nebo osobu, která je díky svému specifickému postavení schopna ovlivnit pozici tohoto výrobku na trhu;
  • jde o jeden či více kusů výrobku, které slouží jako vzorky, a to proto, že mají všechny podstatné charakteristiky výrobku co do kvality a vlastností;
  • umožní příjemci, jeho zákazníkům nebo dalším osobám, které příjemce informuje, posoudit či vyzkoušet podstatu, vlastnosti a kvalitu daného výrobku.

Generální advokát dále uvedl, že členské státy sice mohou omezit výklad slov "dárek" a "malá hodnota", ovšem ne v takové míře, aby daňová úleva u těchto dárků ztrácela význam.


Česká legislativa


Stejně jako britská, i česká legislativa upravující DPH obsahovala v předchozích letech různá omezení, která byla nad rámec evropské směrnice k DPH. Český zákon o DPH byl dán plně do souladu se směrnicí až k 1. 1. 2010.

Do té doby byly drobné dárky zákonem redukovány na reklamní a propagační předměty (přičemž definice takovýchto předmětů nebyla v zákoně k dispozici), a pokud neměly být při rozdávání zdaňovány, musely být opatřeny názvem obchodní firmy nebo obchodní známkou jejich poskytovatele. Nesměly být také předmětem spotřební daně (toto omezení se od 1. ledna 2008 nevztahovalo na tiché víno). Poslední podmínkou, která však byla v souladu se směrnicí, bylo to, že cena bez DPH nepřesahovala 500 Kč.

Pojem vzorku pak česká legislativa upravující DPH v České republice po mnoho let vůbec neznala. Šťastnější výrobci a obchodníci rozdávali vzorky jako reklamní a propagační předměty. Ti, jejichž produkce či zboží nesplňovaly cenovou podmínku nebo podléhaly spotřební dani, tuto možnost podle zákona vůbec neměli.

V praxi bylo v tomto období možné vycházet pouze ze závěrů Koordinačního výboru Komory daňových poradců a Ministerstva financí z konce roku 2005, ve kterém ministerstvo akceptovalo postup v intencích evropské směrnice k DPH. Míru právní jistoty takovéhoto potvrzení však nelze srovnávat s jistotou danou zákonnou úpravou.


Na co se připravit

Pokud soudní dvůr v tomto případě názor generálního advokáta přijme, může to mít významný dopad na řadu firem. Rozhodnutí by totiž jednoznačně popisovalo správný způsob uplatňování DPH podle evropské směrnice v situaci, kdy legislativa členského státu daný případ řeší způsobem odlišným od této směrnice, a to v neprospěch plátce daně.

Všechny firmy, které pro jistotu podle českého zákona (a nad rámec unijní směrnice) rozdávané vzorky a drobné dárky zdaňovaly, nenárokovaly odpočet daně při jejich nákupu nebo jim dokonce daň byla doměřena, by měly po rozhodnutí soudního dvora zvážit, zda se pokusí získat navíc odvedenou daň zpět. Nepochybuji, že marketingoví pracovníci těchto firem již budou vědět, jak s takto získanými prostředky naložit.