Jaké dopady měla globální krize na vývoj účetních a auditorských postupů?

Autor: Petr Kříž
Publikace: Ekonom
Datum: 20.5.2010
Strana: 54

S mírným optimismem lze říci, že se privátní finanční instituce vzpamatovávají z globální ekonomické krize a nastává politicky citlivé období hledání viníků a receptů na stabilnější globální finanční systém. České republice se vyhnula krize finančního sektoru, ale žijeme uprostřed Evropy, nikoli na izolovaném ostrově, a tak více než jinde i zde platí slova Johna Donna: "Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě."

Partner PwC řídící oddělení auditu finančních institucí,
viceprezident federace evropských účetních fee pro finanční výkaznictví a předseda její bankovní pracovní skupiny

Pro účinnou regulaci finančního sektoru při dnešní provázanosti globálních finančních trhů platí zásada, že jediná účinná regulace je ta, která ovlivní shodným nebo obdobným způsobem všechny relevantní světové trhy. V opačném případě vznikne ideální prostředí pro regulační arbitráž. A není třeba pochybovat, že inovativní a víceméně globálně působící finanční instituce budou schopny této možnosti účinně využívat.

Pro doložení tohoto argumentu není třeba chodit daleko. Zpráva administrátora padlé investiční banky Lehman Brothers uvádí, že nechvalně známé transakce "Repo 105" byly realizovány v londýnské pobočce podléhající britskému konkurznímu právu, díky němuž mohla renomovaná britská právní kancelář poskytnout a auditor akceptovat právní výklad, který dovoloval mimobilanční zachycení těchto transakcí podle amerických účetních standardů. Paradoxem je, že ani americké konkurzní právo ani Mezinárodní standardy účetního výkaznictví IFRS by obdobný postup zřejmě neumožňovaly.


Auditoři a účetní standardy

Role účetních standardů a potažmo role auditorů bdících nad jejich přiměřenou aplikací je přirozenou součástí současných debat o modernizaci globálního finančního systému. V centru této diskuse jsou úvahy o využití reálné hodnoty při vykazování finančních nástrojů a o způsobu oceňování úvěrových portfolií a zachycování úvěrových ztrát.

Předností ocenění reálnou hodnotou je její aktuálnost ve vztahu k vykazovanému rozvahovému dni a její objektivizace působením agregované nabídky a poptávky po konkrétním finančním nástroji. Nevýhodou, vyplývající z přirozené volatility finančních trhů, jsou extrémní výkyvy na obou pólech ekonomického cyklu a relativní subjektivita ocenění nástrojů, s nimiž v krizovém období kupující ani prodávající nehodlají obchodovat.

Současné Mezinárodní standardy účetního výkaznictví požadují oceňování úvěrových portfolií na základě modelu vzniklých ztrát, tj. opravné položky je povoleno a požadováno tvořit až od okamžiku, kdy jsou identifikovány problémy, které mohou způsobit prodlení či výpadky při splácení úvěrů. Finanční instituce však již při poskytnutí úvěrů počítají s určitým očekávaným výpadkem, který ovlivňuje poskytovanou úrokovou sazbu. V praxi tak dochází v období bezprostředně po poskytnutí úvěrů k zachycení účetních výnosů, které převyšují reálně očekávaný výnos z úvěru.


Nalézání globálních řešení

Otázky využití reálné hodnoty pro oceňování finančních nástrojů a způsobu ocenění úvěrových portfolií jsou ve středu pozornosti tvůrců účetních standardů na obou stranách Atlantiku i zainteresovaných stran, které zahrnují nejen sestavovatele a uživatele účetních závěrek, ale i regulátory a politické reprezentace až do úrovně vrcholových setkání skupiny G20.

Jsem přesvědčen, že nalezení globálně sdílených řešení těchto nelehkých otázek - včetně ohledu na možnost jejich objektivního ověření ze strany auditorů - je jedinou efektivní možností pro budoucí rozvoj finančního systému. Účetní řešení musí respektovat nejen nutný požadavek na transparentní obraz finanční pozice a výkonnosti vykazující společnosti, ale musí být i náležitě zasazeno do ostatních regulačních změn.

Celkový efekt reformy musí nejen zvýšit stabilitu globálního finančního systému, ale též zachovat konkurenceschopnost finančních institucí a posílit jejich roli při efektivním zprostředkování peněžních toků, přenosu rizik a optimální alokaci finančních zdrojů. Nezbývá než popřát zákonodárcům, tvůrcům standardů, regulátorům i dohledovým orgánům šťastnou ruku a aktivně se zapojit do současných diskusí.