Co s prohlášeními, podle nichž se nikdo neřídí

Autor: Jiří Moser
Publikace: Hospodářské noviny
Datum: 30.11.2010

Leaders voice

Když jsem byl nedávno v Paříži, stavil jsem se na sklenku vína v Café de Flore ve čtvrti Saint Germain des Prés. Je to klasická pařížská kavárnička ve stylu art deco, která si uchovává po několik desetiletí svůj původní styl. Důvodem mé návštěvy bylo to, že jsem si chtěl připomenout atmosféru intelektuálních debat Jean-Paula Sartra a Simone de Beauvoir.

Oba byli významní filozofové, navíc Sartre získal Nobelovu cenu za literaturu, kterou ovšem odmítl převzít. Beauvoir se stala zakladatelkou moderního feministického myšlení. Po jedné či dvou sklenkách Beaujolais Nouveau nebylo moc těžké si představit, jak se v takovém prostředí debaty rozvíjely. Možná, že právě tam vznikly první myšlenky o filozofii svobody, jež vyústily až k tomu, že Sartre a Beauvoir spolu začali žít ve "volném" vztahu. Ať již si člověk o Sartrově teorii svobody myslí cokoli, nelze se mu upřít, že byl jedním z mála filozofů, kteří to, co hlásali, také sami praktikovali

Jak jen se to odlišuje od dnešní doby, kdy máme spousty teorií a prohlášení, avšak nikdo se jimi neřídí ani se podle nich nechová. A bohužel to není pouze problém politiky, ale života obecně. Existují stohy knih o tom, jak motivovat zaměstnance, které hodnoty má mít správný manažer, jak se má chovat, jenže málokdo podle těchto pravidel postupuje. Přitom není nutné dosahovat sofistikovanosti Sartrova učení. Stačí postupovat a chovat se podle jednoduchých pravidel. Jako to nejjednodušší bych zdůraznil, že manažer by měl jít příkladem. Pokud chce, aby ho jeho podřízení a zaměstnanci následovali, musí mít jasnou vizi, být schopný ji komunikovat a chovat se tak, jak to vyžaduje od ostatních. Opravdovost je totiž to, co se počítá a co ostatní strhuje.

Atmosféra v kavárně mě zcela uchvátila. Když jsem dopil svou sklenku a vyšel ven, mírně pršelo. Paříž ronila nostalgické slzy. Asi aby mě upozornila, že to předtím byl jen sen a je třeba vrátit se zpět do reality. Ale možná, že ta realita nebude tak špatná. Třeba nemusíme jenom nostalgicky vzpomínat, stačí se podívat do budoucnosti. Mě osobně potěšily výsledky průzkumu, jejž jsme provedli mezi absolventy, kteří se k nám hlásili. Devět z deseti uvedlo, že při hledání zaměstnání se zajímá o společensky odpovědné firmy, dokonce je pro ně odpovědné chování budoucího zaměstnavatele jedním z rozhodujících faktorů výběru.

Věřím, že pokud přijímáte absolventy, mladé lidi nezkažené mnoha neduhy současného prostředí, a zeptali byste se jich, dostali byste podobné odpovědi jako my. Podpořme tedy jejich zájem a nadšení a slibme si, že je nezkazíme. Podnikatelské prostředí se vyvíjí a kultivuje postupně. Možná už mnozí z nás nebudou ve firmách, až se kýžený posun dostaví, ale určitě stojí za to na něm pracovat.