Co nám přinesl Davos

Autor: Jiří Moser
Publikace: Hospodářské noviny
Datum: 2.2.2010
Strana: 22

Leaders voice

Právě skončilo světové ekonomické fórum v Davosu, kde se řešily otázky současného světa, především tedy ta, jak zajistit globální udržitelný ekonomický rozvoj bez hlubokých krizí, jakou jsme zažili v posledních měsících. Diskuse se točily okolo vybudování nových regulačních rámců a institucí, lepšího propojení regionů a světa, zaměření se na nová odvětví, která jsou stabilnější v obdobích krize, jako například služby, a obecně na změnu podnikatelských a ekonomických modelů.

Již téměř půl druhé dekády se před každým fórem v Davosu ptáme zhruba tisícovky generálních ředitelů, jaký čekají rok ve svém byznysu. Asi nikoho nepřekvapí, že oproti roku 2009 je mezi šéfy firem mnohem více optimistů, byť opatrných. Pokud se jejich očekávání naplní, vrátí se světová ekonomika k růstu letos ve druhé poletí, nejpozději začátkem roku příštího.

Samozřejmě se projevují i obavy, především z možného návratu do recese. A není málo těch, kdo věří, že tato krize bude mít tvar spíše dvojitého "W" než jenom jednoduchého.

Ani to však není úplně špatná zpráva. Podíváme-li se na odhady různých světových ekonomů, zjistíme, že z jejich očekávání, jaký tvar bude mít nakonec křivka světového produktu v průběhu této hospodářské krize, bychom sestavili snad celou abecedu. A například mnohými zmiňované písmeno L, tedy propad následovaný dlouhou stagnací, je za očekáváním většiny vrcholných představitelů podniků, kteří to tedy nevidí zdaleka tak černě.

Nejspíš oprávněně se však bojí, aby to státy a nejrůznější globální instituce nepřehnaly s reakcí na krizi a aby přespříliš neregulovaly ekonomiku, banky a kapitálové trhy. Tím by nakonec místo zdravého růstu mohly zadělat na nové nevyváženosti v ekonomikách a další krize. Tyto obavy se koneckonců projevily i na kapitálových trzích, kdy po ohlášení možných regulatorních změn v USA se výrazně propadly akciové indexy.

Aby si to ale politici nevysvětlovali špatně. I když jim šéfové firem na jedné straně spílají, že na ně valí jednu regulaci za druhou a obávají se, co si na ně vymyslí příště, vesměs oceňují, jak se vlády s krizí popraly. Dokonce i "zestátnění" finančních institucí a mnohdy kontroverzní kroky vlád chápou během krize jako nutné a většinou oceňují jejich účinnost.

Politici by si tak neměli zkazit reputaci a z hráče, který pomáhá oslabenému týmu, by se měli opět vrátit pouze do role rozhodčího a správce hřiště.

Asi nikoho nepřekvapí, že oproti roku 2009 je mezi šéfy firem mnohem více optimistů, byť opatrných.