Alpská idylka vs. český problém s nástupci

Autor: Jiří Moser
Publikace: Hospodářské noviny
Datum: 2.9.2010

Leaders voice

Ráno jsem se vypravil na snídani a pozoroval kmitající personál oblečený v místních krojích. Téměř okamžitě jsem si všiml muže středního věku v zelené kamizolce, který nejenom roznášel a prováděl běžné úkony, ale i kontroloval, radil a zdálo se mi, že i částečně řídil zbylý personál. A takto aktivní a energický byl i u večeře a u následné snídaně. Na rozdíl od zbylého personálu byl méně uzavřený a formální, a proto jsem se s ním dal do řeči. Ukázalo se, že je jedním ze dvou synů majitele hotelu a že vlastně spolu s bratrem hotel postupně přebírá. On se stará o provozní záležitosti hotelu.

Vyprávěl mi, že celá rodina žije v této oblasti již od středověku. Věnovali se, jako většina tamních lidí, nejdříve pastevectví a zemědělství a po první světové válce jejich předci začali pronikat do pohostinství. Celou dobu rodina vracela své zisky zpět do podnikání, rozšiřovali služby a kapacity. Dědili zkušenosti a nadšení z otce na syna. Dnes tak mají velký hotel, plno standardních i doplňkových služeb. A zajímavé je, že sami obývají poslední patro hotýlku, takže vlastně mají neustálý kontakt s hosty.

Uvědomil jsem si, že u nás bohužel nebylo ve většině případů našim podnikatelům a rodinám dáno, aby mohli vytvořit dlouhodobé tradice, kdy by se byznys předával z jedné generace na druhou. Většina podnikatelů rozjela svůj byznys po sametové revoluci, takže nyní podnikají nějakých dvacet let. Mnozí z nich se dnes dostávají do situace, kdy by již bylo zdravé předat podnikání někomu mladšímu. V mnoha případech se ale ukazuje, že děti mají své představy o životě, že jim třeba nasazení od nevidím do nevidím nesedí. Jiní třeba zase nemají vztah k samotnému oboru podnikání. A tak mohou naši podnikatelé, kteří stojí před problémem nástupnictví, kolegům z Alp tiše závidět.

Svou situaci ale musí vyřešit. Pokud nemají komu podnikání přirozeně předat, je třeba, aby se začali postupně připravovat na vystoupení z byznysu. Mohou přizvat strategického partnera či investora, a zároveň si tak ponechat možnost nadále se nějakým způsobem podílet na řízení firmy. Variantou je samozřejmě i podnik úplně prodat a z podnikání se zcela stáhnout. V obou případech se jedná o silně emocionální záležitost, neboť buď se úplně zbavím něčeho, co jsem budoval dvacet let, nebo budu omezen v tom, jak svobodně budu moci svůj byznys rozvíjet. I průzkum, který jsme před časem dělali mezi českými podnikateli, potvrdil, že největší motivací k podnikání nejsou peníze, ale svoboda a volnost rozhodování. V tom se jistě neliší naši podnikatelé od těch rakouských či německých.

A ještě v jednom je jejich situace podobná. Předání byznysu či vystoupení z něj není záležitost okamžitá. Vychovat si nástupce trvá roky. Musí pochopit podstatu podnikání, získat k němu vztah. Při prodeji a plném odchodu zase trvá roky firmu správně připravit, nastavit tak, aby byla pro kupujícího zajímavá, mít čas na nalezení správného investora a dojednat odpovídající cenu. A proto i když stále máte v podnikání sílu alpského horala, pusťte se do plánování nástupnictví již nyní.