V minulém čísle mě zaujalo

V březnovém Lobby mě zaujal článek „Přepadovky nadále s otazníkem“ o některých dopadech nálezu Ústavního soudu ČR obsahujícího právní názor, že finanční úřad musí mít pro zahájení daňové kontroly podnikatelů konkrétní podezření o zkrácení daňové povinnosti. K této problematice si dovoluji připojit několik postřehů.

Pohled na daňovou kontrolu jako na činnost, která sama o sobě (tj. bez ohledu na to, zda je jejím výsledkem doměrek daně, či nikoli) může vést k porušení ústavně garantovaných práv a svobod, není až tak novým. Již v roce 2005 správní soudy dospěly k závěru, že nezákonná daňová kontrola porušuje mnoho ústavně zaručených práv poplatníků a proti takovéto kontrole je možné se domáhat soudní ochrany již v jejím průběhu (podáním v článku zmíněné správní žaloby). Za nezákonnou označily např.takovou, která je bezdůvodně opakovaná, je prováděna v době, kdy již nelze vyměřit daň nebo při níž dochází k nezákonnému jednání ze strany finančního úřadu. Ústavní soud ČR nyní zahrnul mezi nezákonné kontroly i ty, u nichž chybí před jejich zahájením konkrétní podezření o zkrácení daňové povinnosti.

Oproti tomu však stojí dlouholetá odlišná praxe finančních úřadů, pro které daňová kontrola byla úkonem, k jehož zahájení není žádné podezření potřeba. Z tohoto pohledu skutečně striktní aplikace závěrů Ústavního soudu ČR významně omezuje možnost využití institutu daňové kontroly v praxi. Pouze z údajů v daňovém přiznání lze totiž závěr o možném zkrácení daňové povinnosti učinit jen velmi obtížně. Tyto informace by tak musel finanční úřad získat jiným způsobem. V praxi připadá v úvahu zejména větší využití ostatních zákonných instrumentů – provedení místního šetření u poplatníka nebo využití zjištění učiněných v rámci tzv. vyhledávací činnosti. Účelem těchto úkonů však není „shromáždění důkazů o možném zkrácení daně“, navíc ve srovnání s daňovou kontrolou je při jejich provádění poplatníkům přiznáno méně práv. Jejich častější využívání by tak paradoxně mohlo vést k mnohem intenzivnějším zásahům do sféry ústavně zaručených práv a svobod než v případech daňových kontrol.

Snaha po větší transparentnosti výběru poplatníků pro daňovou kontrolu, kterou byl Ústavní soud ČR veden, je v zásadě správná. Nicméně otázku, zda oním „filtrem“ musí být podezření o možném zkrácení daně, bude muset zodpovědět až soudní praxe.