| Autor: | Věra Výtvarová |
| Publikace: | Hospodářské noviny |
| Datum: | 3.11.2009 |
| Strana: | 18 |
Leaders voice
Česká realita posledních dní je pro zúčastněného pozorovatele celkem depresivní záležitostí. Od aféry s akademickými tituly přes pád vlády v průběhu českého předsednictví Evropské unii po málo pochopitelné machinace kolem termínu voleb, výběr českého eurokomisaře či stávající schodkové financování státního rozpočtu.
Bohužel na všech těchto případech se naše malá česká scéna ukazuje jako nepřátelská a nespolupracující.
Podívám-li se na Českou republiku pohledem zahraničního investora, mám obavy, že celá řada pozitivních věcí, které se zde nyní dějí, bude v jeho očích zastřena dobře viditelnými neduhy českého prostředí, které v poslední době vypluly na povrch. Kladu si otázku, jaký to má vliv na vnímání naší země jako místa pro investice či jako spolehlivého obchodního partnera.
Je mi jasné, že nelze otočit kouzelným prstenem a všechny neduhy české reality posledních dní, týdnů či měsíců zázračně vyřešit. Přesto mám pocit, že bychom všichni společně, bez ohledu na oblast, ve které působíme, měli být občas schopni větší velkorysosti a profesionality. To nám umožní snadněji dosáhnout úspěchu, kterému je třeba dát přednost před individuálními zájmy a malými vítězstvími. Ty totiž jednoznačně přinášejí více škody než užitku.
V době, kdy píši tento článek, mám před sebou shodou okolností otevřené noviny s fotografií nového generálního ředitele Českých aerolinií a zástupců devíti odborových organizací, se kterými společnost vyjednávala o snížení platů. Ukazuje je v momentě, kdy všichni dohromady podepisují nové kolektivní smlouvy. Ty povedou mimo jiné ke snížení platů zaměstnanců o docela významné částky.
Nesporný fakt je, že dosáhnout dohody v tomto případě nebylo určitě snadné. Kdokoli se mohl během jednání nechat velmi jednoduše svést vidinou individuálního zájmu, což by pro společnost jako takovou mohlo mít fatální důsledky. Místo toho byly všechny strany schopny nalézt řešení, které by mělo pomoci společnosti přežít.
Přála bych si, abychom mohli podobná společná vítězství v našem veřejném prostoru vídat stále častěji. A je podle mne jedno, jestli půjde o oblast kultury, politiky, vzdělávání, či businessu. Obraz České republiky, ze kterého můžeme mít užitek, nebo také ne, totiž vytváříme všichni společně.
Podívám-li se přitom například na české rozvíjející se společnosti, kterým se věnuji ve své poradenské praxi, je důvodů k optimismu a k víře v naše schopnosti celá řada.