Šetřit jsme měli začít dávno před krizí

Leaders voice

Před pár lety jsem slyšel v Moskvě vtip. Potkají se dva oligarchové a jeden má zajímavou kravatu. Ten druhý povídá, kolik stála? První odpovídá, za 500 dolarů. A ten druhý říká, ty jsi ale pako, za rohem ji mají za 700 dolarů. Smysl vtipu je jasný: kdo víc utrácí, je větší frajer.

Tak to bývalo před lety, před krizí. Možná vám to zní poněkud východně, ale sám jsem zažil podobný případ v Čechách. Před dvěma lety jsem potenciálnímu zákazníkovi navrhl projekt, který mu optimalizací provozního kapitálu a dalšími úsporami mohl ušetřit 30 milionů korun. Odpověděl mi, že mají zisky v řádu stovek milionů, a tato suma je nezajímá.

Vyprávěl jsem tuto zkušenost jako příběh k pobavení při obědě svému známému, německému podnikateli. Vzal to trochu jako vtip, nicméně když jsme se viděli po nějaké době, tak se mi svěřil, že mu moje historka nedala spát, že ji prostě nechápe.

On se vždy snažil najít sebemenší úspory, zlepšení, ať již to bylo pro nás nepředstavitelné zhasínání světel, když se nemuselo svítit, sledování odpadů a podobně. Přece kdyby podnik ušetřil každý rok 30 milionů, tak se mu to nakumuluje, k tomu úroky a úroky z úroků a po pár letech by se to vyrovnalo ročnímu zisku - a pak by vlastně mohl mít majitel toho podniku rok volno navíc!
Musím říci, že mě něco na té úvaze zarazilo. Ne ta logika, to napadne samozřejmě každého a je to pravda. Jde ale o přístup - český podnikatel plýtvá penězi, a já, jako správný Čech, z toho mám legraci a dávám to jako vtip při obědě. Jasně, můžu si říci, že Němci jsou upjatí puntičkáři, ale pravdou je, že v podnikání se jede nadoraz a každá výhoda se počítá. Proto jsou asi ekonomicky tak silní.

Spousta firem teď zažívá kvůli krizi těžké časy. Pokles zakázek je donutil přehodnotit plány. Tvrdší prostředí je přimělo hledat úspory i tam, kde jim zatím nestály za pozornost. Podnikatele, kteří se nechtěli chovat ekonomicky v době růstu, to musela naučit krize - jsou nuceni podstupovat mnohdy bolestný proces restrukturalizace. Vedle nich je zde ale neméně těch, kteří se nad sebou zamysleli včas. I oni se rozhodli pro restrukturalizaci. Ta však pro ně neznamenala záchranu tonoucího, ale posílení odolnosti, z něhož těží i v těchto nelehkých časech a vyplatí se jim i v budoucnu. A není právě toto období příležitostí zamyslet se, zda neplatíme 700 dolarů za kravaty, které jinde stojí 500?

Netvrdím, že se u nás takto chová každý podnikatel nebo firma. To ani náhodou. Nicméně v Německu se tak nechová žádný, a v tom vidím podstatný rozdíl.

Tvrdší prostředí podnikatele přimělo hledat úspory i tam, kde jim zatím nestály za pozornost.