Plánujete dožít se důchodu a ještě si ho užít? A co pro to děláte?

Leaders voice

Anglické spojení work-life balance by se volně dalo přeložit jako skloubení vysokého pracovního nasazení s osobním životem. A v úplném důsledku se jedná o aplikování správného a zdravého životního stylu obecně. Je to téma, které se objevilo v západní společnosti již před nějakou dobou a k nám už se postupně taky probojovává.

O co se jedná? Moje interpretace je, že bychom měli žít tak, abychom se dočkali důchodu v relativně dobrém zdraví. A, pokud se ho dožijeme, tak bychom neměli mít pocit, že jsme celý produktivní život strávili tím, že jsme se honili za nějakým zvláštním přeludem, pracovním výkonem, případně cifrou na bankovním účtu. Smyslem je, abychom si ten důchod taky trochu užili, když už jsme se celý život tak dřeli.

Jako teorie to zní dobře, nicméně na jednom z kurzů s příhodným názvem Kurz přežití pro partnery, nám lektoři předložili celkem varující statistiky z Velké Británie.

Jednalo se o průzkum, který proběhl mezi partnery poradenských a právních společností, výkonnými manažery a bankéři.

Ze statistik vyplynulo, že v momentě, kdy odcházejí do důchodu, jsou asi z poloviny těchto nadprůměrně výkonných lidí alkoholici a tak asi třetina z nich do pěti let umírá, protože se u nich projeví syndrom manažerského vyhoření a nemají žádnou náhradu za stresy a zápřah v práci.

Lehce spoléhám na to, že naše české prostředí není tak náročné jako to ve Velké Británii. Navíc, jak známo, lektoři - stejně jako doktoři - vždy přehání. Ale přesto stojí za to se nad work-life balance zamyslet. I v mém okolí je poměrně dost manažerů, kteří jsou neuvěřitelně kariérně úspěšní, výborně placení, ale kromě známých z práce nemají přátele, kromě pracovního zápřahu neznají žádnou jinou činnost, nemají koníčky, nečtou nic než odborný tisk, nechodí do kin ani divadel, nesportují. Jsou to takové jednodimenzionální osobnůstky.

Jako poradce radím kdekomu s kdečím, ale nechci zde dávat nějaká laciná doporučení. Myslím, že každý si musí tyto věci uvědomit a vyřešit si je sám. Nicméně jednu konkrétní zkušenost bych přece jen uvedl.

Jednou jsme si pozvali do firmy na přednášku znalce přes dietologii a životní styl. Jeho přednáška byla naplánována na ráno, nicméně on přijel již večer a tak neuvěřitelně se opil, že jsme měli obavy, aby vůbec přežil.

Ráno sice profesionálně dorazil na čas, oči podlité, bělmo zcela rudé z předešlé noci. Čekal jsem, že nás začne poučovat o tom, že nemáme pít, jíst pouze zeleninu, pravidelně cvičit… Tím by ovšem, s ohledem na události předchozího večera, sklidil asi zasloužený smích.

On však zcela rozumně prohlásil: "Klienty máme všichni a musíme se s nimi přátelit. Proto vám nebudu zakazovat, abyste pili alkohol ani vás nutit, abyste jedli úplně zdravě, či snad dokonce pravidelně sportovali. Ale když už budete pít alkohol, prokládejte ho vodou, tím následky zmírníte. A? už jíte cokoli, zkuste k tomu dodat malinko zeleniny, a když už se na večeři přejíte, tak si hned nevolejte taxi k restauraci, ale dojděte alespoň pár kroků k jejich stanovišti."

Přednáška toho člověka mě nakonec nadchla. Ukázal mi, že člověk není a hlavně nemusí být dokonalý. Ale pokud se zamyslí, stačí někdy jen malé krůčky, drobnosti, které nyní nedělá, aby se posunul z hlediska work-life balance úplně někam jinam. A podle mě dožít se v plné síle, zdraví důchodu a užít si zasloužených plodů své práce za tu trochu přemýšlení navíc stojí.

Ze statistik vyplynulo, že v momentě, kdy odcházejí do důchodu, jsou asi z poloviny nadprůměrně výkonných lidí alkoholici a tak asi třetina z nich do pěti let umírá.