Nejsem škarohlíd, ale kam se poděli všichni lídři?

Leaders voice

Můj známý mi vyprávěl, jak jeho babička pracovala za komunistů v dobrém hotelu, kam jezdili cizinci. On ji tam občas chodil navštěvovat. V té době nebylo v Praze mnoho dobrých podniků, a tak se cizinci vždy rozjeli. A většinou se taky zapomněli, což v tomto případě znamenalo, že v hotelovém baru nechali svetry, mikiny a další části tehdy žádaných západních oděvů. Když vnouček přicházel den na to za babičkou, reagovala slovy: "Vem si to Honzíčku, nebo to tady ještě někdo ukradne."

Velice mě tento příběh pobavil, je to skoro čistý morální paradox. Ale po chvíli jsem si uvědomil, že vlastně ve zkratce vyjadřuje morálku systému, v kterém jsme žili. A ačkoli je po sametové revoluci již pár let, dnešní čtyřicátníci a starší v této morálce vesměs vyrůstali. A právě tyto generace řídí dnešní ekonomiku i politiku, jsou to současní lídři. Samozřejmě člověka napadá, do jaké míry se pak ve zmíněných oblastech promítají návyky a výchova z minula. Osobně bych řekl, že hodně, speciálně, když se člověk kriticky zamyslí nad naší polickou scénou.

Zásadní poznání, které mi připadá zřejmé, je, že lídři a leadership je především o morálce a morálních kvalitách. Protože znalosti si osvojí kdejaký pilný žáček, který se pak stane lepším či horším manažerem. Ale lídři nebo česky vůdci, jsou tady od toho, aby udávali směr, vedli a strhávali příkladem. A neumím si představit situaci, kdy by lidé přirozeně následovali jedince bez vysokého morálního kreditu.

A možná právě tady je náš problém, když si stěžujeme, že máme málo lídrů. Dokud nám bude chybět morálka, dokud se společnost morálně nesrovná a nevyrovná se svou minulostí, budeme trpět nedostatkem lídrů. A můžeme popsat stohy papíru o tom, co správný lídr je a jak ho vychovat. Pokud nebude podhoubí morálky, nebudeme mít žádné.

Naše i mnohé další studie ukazují, že třetinu podvodů ve firmách mají na svědomí členové nejvyššího vedení. Velikost zpronevěřených částek je samozřejmě dána jejich pravomocemi, ale nevypovídá i častý argument, že příležitost dělá zloděje, něco o stavu morálky? Přestali jsme od lídrů vyžadovat nejvyšší morální kredit?

Nejsem ale takový škarohlíd. Dnešní dvacetiletí již získali své zkušenosti ve svobodném tržním prostředí. Navíc mě potěšilo, že podle našich zkušeností očekávají od budoucího zaměstnavatele společensky odpovědné chování. Finanční krize omezila firmám prostředky, jimiž podporovaly nejrůznější bohulibé projekty, ale není i morální chování součástí společenské odpovědnosti? A když to navíc nic nestojí...