K čemu jsou v byznysu akademické tituly

Autor: Jiří Moser
Publikace: Hospodářské noviny
Datum: 26.11.2009
Strana: 20

Leaders voice

Každý, kdo má nějaký akademický titul, se asi dostal do situace, kdy zvažoval: mám ho dát na vizitku, či nikoli? Stoupnu v očích obchodního partnera, když přidám titul ke svému podpisu na návrhu smlouvy?

V současné době rozhýbal v Česku vášně ohledně titulů skandál na právnické fakultě v Plzni. Jedna část národa se silně pohoršuje, kdo všechno si titul udělil, druhá část se s daným faktem vyrovnává po švejkovském způsobu vymýšlením peprných vtipů. Koneckonců říká se, že pokud nejde o život, tak nejde o nic, čili s nadhledem by si našinec mohl říct, že pokud jde „jen“ o JUDry a ne MUDry, tak se zase tak moc neděje. Ale nechme ironie, v plzeňské kauze si počkejme na závěry vyšetřovací komise a raději se pojďme zamyslet,jaký význam hrají tituly v byznyse.

Na jednu stranu je zcela zřejmé, že některé obory podnikání (živnosti) vyžadují ze zákona prokázání kvalifikačních předpokladů a vzdělání, na druhou stranu je pro úspěch v byznyse často důležitější nápad a odvaha riskovat než dosažené vzdělání a titul.

Přesto lze ale vysledovat, že užívání titulů je záležitost firemní, podnikatelské a obecně společenské kultury. V anglosaském světě se tituly v podstatě nepoužívají, a pokud ano, tak odkazují k akademickému prostředí. Status manažera se měří schopnostmi a úspěšností. Druhým extrémem je asi prostředí německé, které je velice formální, a pokud člověk nepoužije titul, tak jeho status určitě utrpí. Na druhou stranu,když už německý manažer titul použije,tak si mohu být jist,že je pravý a odpovídá skutečným znalostem.

V Česku titul používá kdekdo a každý ho chce mít. Jestli je to ještě status nebo nutnost případně pozůstatek Rakouska-Uherska, je těžké říci. Každopádně je zajímavé, že velké nadnárodní společnosti čerstvě nastoupivší absolventy zapojují do několikaletých komplexních školících programů, ať už mají titul jakýkoli. A je dobře, že už i české společnosti si uvědomují, že mít titul a školu je pouze nutný začátek a předpoklad dalšího možného růstu. Odborník roste praxí několik let. A ne nadarmo se používá pravidlo 70:20:10, tj. 70% zkušeností se získává praxí, 20 % vedením (koučingem) a pouze 10 tvoří formální školení. Nakonec v poradenské praxi se mě málokdy klienti ptají na titul, ale všechny zajímá, jaké zkušenosti mám, na jakých projektech jsem pracoval a jakou přidanou hodnotu jim mohu dodat.

Neříkám, že v byznysu na titulu vůbec nezáleží, ale velmi rád bych viděl, že když už se jím někdo snaží honosit, má ho podložený vysokou odborností, znalostmi a nadhledem. A proto mi, i když si sám na tituly moc nepotrpím, vadí, že vůbec taková aféra jako v Plzni mohla vzniknout.