Jak si vybrat menší zlo

Není to tak dávno, kdy jsme se uklidňovali, že navyšující se schodek státního rozpočtu není důvodem k obavám. Situace se však změnila. Neustálé zvyšování mandatorních výdajů způsobilo, že jsme si z pohledu státních financí začali žít takzvaně nad poměry. Očekávaný propad daňových příjmů státního rozpočtu tento problém jen dále eskaluje.

Pro státní rozpočet platí stejná logika jako pro jakoukoliv jinou pokladnu – nemůže z ní stabilně odcházet více, než kolik do ní přichází. Je možné půjčit si na financování rozumných investic, které se v budoucnu zhodnotí. Ale to nejde donekonečna.

Bude nutné podniknout takové kroky, které alespoň částečně nerovnováhu státních financí napraví, aniž by přitom ekonomiku příliš brzdily. V podstatě jsou možné jen tři cesty – snížit výdaje, zvýšit příjmy, nebo kombinovat obě. Každá má svá negativa, a ti k tomu povolaní budou muset zvolit »menší zlo«.

Horkým tématem následujících týdnů bude zvyšování daní. Daňové příjmy tvoří zhruba 90 procent příjmů státního rozpočtu (z čehož přes 50 procent tvoří samotné daně a 40 procent pojistné na sociální zabezpečení). Zvýšením daní se minimálně v krátkodobém horizontu zvýší i příjmy státního rozpočtu. Ve středně a dlouhodobém horizontu by takový krok mohl přinést spíše opačný efekt.

Jednou z možností navýšení daňových příjmů je růst přímých daní či případně růst pojistného na sociální zabezpečení. Nejsem ale přesvědčen o tom, že odejmout občanům a firmám v době ekonomického poklesu další finanční prostředky je dobrý způsob, jak proti tomuto poklesu bojovat.

Hlavním z negativních dopadů je snížení spotřeby, která se na tvorbě hrubého domácího produktu podílí více než jednou polovinou. Omezení spotřeby se proto zákonitě projeví dalším zpomalením celé ekonomiky a v neposlední řadě i snížením výběru nepřímých daní. Zvýšení daňové zátěže by navíc mohlo přimět některé poplatníky ke snaze vyhnout se zdanění v České republice.

Další možností je růst nepřímých daní (DPH a spotřebních daní). Ty jsou v porovnání s přímými spravedlivější, neboť ponechávají občanům a firmám volnost rozhodnutí, za co své příjmy utratí. Jejich výběr je rovněž jednodušší a jejich zvýšení méně stimuluje růst šedé ekonomiky. Přináší však i růst inflace a snížení spotřeby zboží a služeb citlivých na cenu.

Jakákoliv forma zvyšování daní tedy v sobě nese významná rizika. Přestože se jedná o řešení, které se může jevit jako snadné a lákavé, je nutné s ním zacházet velmi opatrně. Tvůrci státního rozpočtu snad dobře zváží, zda se zaměří na zvýšení příjmové strany, či budou hledat prostor pro změny v mandatorních výdajích. * Nekrácené znění sloupku najdete na Ekonom.cz