| Autor: | Jiří Moser |
| Publikace: | Hospodářské noviny |
| Datum: | 13.10.2009 |
| Strana: | 22 |
Leaders voice
Jednou mi vyprávěl můj známý podnikatel, který vypiplal svoji firmičku do úspěšného podniku, že měl zvláštní sen.
Zdálo se mu, že předá to, co vytvořil, svému synovi. Zaměstnal ho a snažil se ho vést od píky, aby si prošel všemi úskalími podnikání a provozu, a mohl potom pokračovat jako zodpovědný pokračovatel, majitel.
Ale jak se bohužel ukázalo, tak syn se úplně nepotatil a podnikání ho zase až tak moc nezajímalo. Výsledkem bylo (a pro otce to muselo být hrozně těžké), že otec syna z podniku, jako svého zaměstnance, „vyhodil“. Jenže co dál, přemýšlel, komu to vše vlastně předat? Vždyť patnáct i více let tvrdé práce se většinou nedá prostě jenom tak zahodit.
Možná bychom si měli připomenout, jak velká většina rodinných podniků vznikala. Na začátku byl dobrý nápad, štěstí, zkušenost nebo prostě zaujetí pro nějakou oblast, především však plno dřiny, práce od rána do večera, kdy majitel byl holka pro všechno. Ale semínko se nakonec uchytilo, začalo pomalu růst a firmička se pomalu rozjela. Následovalo vše v klasickém sledu: přibírání zaměstnanců, nové trhy, dodavatelé, banky… Všechno majitel zvládl řídit, byl u všeho. Rozhodoval o všem. Ale jak firma rostla co do velikosti, narůstala také složitost.
Právě v této fázi obyčejně přichází zlom, kdy si majitel musí uvědomit, že je třeba změnit přístup k řízení a kontrole firmy. Většinou se ukáže, že samotná intuice a být u všeho nestačí. Dokonce jsem zažil pár příkladů, kdy si majitelé tyto skutečnosti neuvědomili a nedbali dobře míněných rad ani v situaci, kdy již se firma v podstatě potápěla.
Nicméně klíčová otázka pro většinu majitelů, kteří vybudovali firmu z ničeho, většinou zní, komu předat plody své práce. Je to pro ně o to těžší, že je s tím většinou u prvních majitelů spojeno tolik tvrdé práce, citů a vyčerpání. Každopádně strategie předání či vystoupení z byznysu je klíčová. Není univerzální strategie, ale je třeba se nad ní zamýšlet relativně brzy a uvědomit si, že to může být otázka let. Ať již se ve výsledku jedná o manažerské dovychování dětí, přípravu na strategický prodej, vstup na burzu nebo přechod na čistě investorsko-strategické řízení.
Firmu, kterou vybudovali z ničeho, považují mnozí podnikatelé za své dítě. V určitém jeho i svém věku by měli uvažovat o osamostatnění. Firmě tak zvýší šance na její další úspěšné fungování, a sobě, že se ve zdraví a pohodě dožijí zaslouženého odpočinku, kdy si budou moci hrdě užívat plodů své celoživotní práce.