Daňový guláš pro krajánky

Kde platí daně Čech pracující v Belgii či Rusku? A jakými pravidly a zákony se má řídit?

Navzdory nepříznivé hospodářské situaci stále narůstá počet Čechů pracujících v zahraničí, v mezinárodních firmách či v bruselské administrativě.

Ruku v ruce s příjmy však jdou i výdaje v podobě daní. A je třeba říci, že dostát daňové povinnosti je leckdy více než komplikované. S jakými daňovými potížemi se tedy naši »expati« nejčastěji setkávají?

Kde platit daně

Čeká vás stěhování do Bruselu za prací v evropských institucích? Součástí vašich povinností je přihlásit se na místně příslušné radnici, čímž se pro belgické úřady stáváte místním rezidentem.

Po prvotním nadšení, že můžete v přeplněné metropoli parkovat »na modré«, leckdy přijde studené sprcha v podobě výzvy k podání belgického daňového přiznání.

Co do něj musíte uvést? Příjmy z pronájmu bytu v Brně, plat v Belgii i dividendy z ČEZ, které už jste zdanili v Česku? Nebo jste snad od některé daně osvobozeni?

Než se pustíte do vyplňování formuláře, ověřte si, zda jste se stali daňovým rezidentem i v Belgii. Výraz »daňový rezident« (či nerezident) vyjadřuje rozsah vaší daňové povinnosti vůči konkrétnímu státu.

Většina zemí má v legislativě zakotveny podmínky, jejichž splnění znamená, že v nich musíte zdaňovat všechny příjmy. Není přitom rozhodující, kdo a kde je vyplácí, ani to, kde je činnost skutečně vykonávána.

Jenže v praxi se nezřídka stává, že viceprezident nadnárodní firmy nebo úředník Evropské komise splní kritéria vzniku neomezené daňové povinnosti jak v České republice, tak v Belgii nebo Německu.
Aby občané nezdaňovali svůj příjem v obou zemích, existuje mezi státy síť dohod o zamezení dvojího zdanění.

Příslušná smlouva tedy sice určí, ve které ze dvou zemí je dotyčný daňovým rezidentem, i tak ale bude muset tuto skutečnost finančnímu úřadu prokázat. Je proto dobré vyžádat si od úřadů potvrzení o daňovém domicilu.

A zde vznikají první komplikace.

Vrtošivý »úřední šiml«

V jednom konkrétním případě třeba pracovníci francouzské daňové správy dlouho a tvrdošíjně trvali na tom, že formální potvrzení o daňovém domicilu vůbec nevystavují, neboť na tento úkon neexistuje ve Francii formulář.

Český finanční úřad ale na doložení dokumentu trval a bez něj odmítal českému manažerovi vrátit přeplatek na dani.

Svízelnou situaci zachránilo až zjištění, že francouzská daňová správa žádané potvrzení o daňovém domicilu ve Francii bez problémů vystavuje pro své španělské kolegy.

Úředníci si po připomenutí této skutečnosti uvědomili, že příslušný formulář existuje a po více než osmi měsících od první žádosti potvrzení vystavili.

Smlouvy platí, i neplatí...

Samostatnou kapitolou je práce v Rusku, kde svérázné daňové interpretace a legislativní džungle způsobují vážné problémy.

Své o tom ví pan Novák. Protože v Moskvě žil a pracoval už šestým rokem, byl ruským daňovým rezidentem. Když si pořídil v Praze byt, který pronajal, tento příjem řádně zdanil v českém daňovém přiznání. Jako ruský daňový rezident příjem přiznal i v tamním přiznání a v souladu s česko-ruskou smlouvou o zamezení dvojího zdanění svou ruskou daň snížil o to, co již zaplatil v Česku. A se zlou se potázal.

Daňový inspektor ruské finanční správy jeho zápočet neuznal, a dokonce pana Nováka obvinil z pokusu o daňový únik, přestože šlo o správný postup plně v souladu s platnou mezinárodní smlouvou.Ruská finanční správa mu dala na výběr ze dvou možností, přičemž obě znamenaly porušení daňových předpisů.

Buď upustí od uplatnění zápočtu české daně a příjem z pronájmu zdaní v obou zemích, nebo příjem z pronájmu bytu v ruském daňovém přiznání neuvede vůbec.

Není těžké asi uhodnout, kterou variantu pan Novák zvolil.

Pozor na časový nesoulad

Některé státy uplatňují odlišné zdaňovací období, než je kalendářní rok, který platí v Česku.

Například ve Velké Británii končí zdaňovací období v dubnu, v Austrálii pro změnu v červnu.

Potíže s tím spojené si vyzkoušela i česká studentka Alena, která v Austrálii pracovala pro jednu z tamních firem v červenci a srpnu 2007. V březnu následujícího roku podala v Česku daňové přiznání, kde jako česká daňová rezidentka uvedla i příjem ze zaměstnání v Austrálii.

Smlouva mezi ČR a Austrálií jí umožnila započítat daň zaplacenou v Austrálii proti české daňové povinnosti. Jenže australský daňový rok skončil v červnu 2008, a teprve poté běžela lhůta pro podání australského daňového přiznání a stanovení a zaplacení konečné daňové povinnosti.

Alena proto musela zaplatit českou daň z australských příjmů v březnu 2008 a zápočet australské daně mohla uplatnit až v dodatečném přiznání po obdržení platebního výměru na konečnou australskou daňovou povinnost v dubnu 2009.

Zrádné zahraniční diety

Nepříjemného překvapení se mohou dočkat čeští pracovníci, kteří jsou vysláni k výkonu práce do zahraničí a jimž je v Česku vypláceno zahraniční stravné.

Vznikne-li ale pracovníkovi povinnost platit v zahraničí daně, budou mu »diety« většinou dodaněny. Řada zemí totiž neuplatňuje osvobození diet jako Česko.

Za půlrok pobytu v zahraničí může dodatečná daň dosáhnout padesáti tisíc korun i více a představuje mnohdy nečekaný výdaj.

Doba výkonu práce v Rakousku

Zvláštní kapitolou je sama doba, po kterou zaměstnanec vykonává práci v zahraničí. Jedna česká firma vyslala svého pracovníka na devět měsíců na zaškolení ke své mateřské společnosti do Rakouska.

Po dobu zaškolování byl zaměstnanec v pracovním poměru u české společnosti, která mu platila mzdu a cestovní náhrady.

Firma i pracovník byli nemile překvapeni, když rakouská daňová správa požadovala po zaměstnanci úhradu daně ze zaměstnání vykonávaného na území Rakouska.

V souladu s uzavřenou smlouvou o zamezení dvojího zdanění mezi Rakouskem a ČR má totiž Rakousko právo zdanit příjem ze zaměstnání vykonávaného v Rakousku.

Jde i o případy, kdy doba výkonu práce na území Rakouska přesáhne šest měsíců. Potom nezáleží na tom, pro koho zaměstnanec vykonává práci, kdo jej vyplácí nebo zda pracuje či se pouze zaškoluje.

Zaměstnanec tak musel podat v Rakousku daňové přiznání a doplatit daň. Zároveň podal přiznání i v Česku. Požádal o vrácení přeplatku z odvedených záloh na daň z příjmů, které podléhaly zdanění v Rakousku.

Spořicí účet na Slovensku

A závěrem jeden varovný příběh, který dokládá, že se vzájemná informovanost finančních úřadů z různých zemí zlepšuje.

Majitel restaurace žijící v Brně založil spořicí účet na Slovensku. Radoval se, protože slovenská banka mu nestrhávala žádnou daň z připsaných úroků.

Méně potěšen byl ve chvíli, kdy jej český finanční úřad vyzval k podání dodatečného daňového přiznání a zdanění slovenských úroků v Česku. »Opomněl« je totiž uvést v českém daňovém přiznání.

Český finanční úřad v rámci výměny informací obdržel ze Slovenska údaje o jeho příjmu, a odhalil tak nesrovnalost v podaném daňovém přiznání.

Kde platíte daně

• Otestujte si, zda jste se stali daňovým rezidentem v zemi, kde pracujete.
• Abyste nezdaňovali jeden a tentýž příjem v obou zemích, existuje mezi státy síť smluv o zamezení dvojího zdanění.
• Většina zemí má ve své legislativě zakotveny podmínky, jejichž splnění znamená, že v této zemi musíte zdaňovat všechny druhy příjmů.
• Není rozhodující, kdo příjmy vyplácí, zda jsou vypláceny v dané zemi, či v zahraničí, ani to, kde je činnost skutečně vykonávána.
• Možná splníte kritéria vzniku neomezené daňové povinnosti jak v České republice, tak v další zemi.
• Smlouva určí, ve které zemi budete daňovým rezidentem.
• Na vás však je to prokázat finančnímu úřadu ve druhé zemi.
• Vyžádejte si proto od úřadů potvrzení o daňovém domicilu.