Daně z příjmů právnických osob v automobilovém průmyslu

Následující článek se zabývá problematikou v automobilovém průmyslu z pohledu daně z příjmů právnických osob, a také uvádí několik daňových změn, na které by si auditoři měli dát pozor při provádění auditu za rok 2008.


Výzkum a vývoj v automobilovém průmyslu

Společnosti působící v automobilovém průmyslu každoročně vynakládají poměrně vysoké finanční částky na výzkum a vývoj a většina z těchto společností ve svých daňových přiznáních uplatňuje na tyto aktivity odčitatelnou položku. V souladu se zákonem o daních z příjmů to znamená, že takto vynaložené náklady snižují základ daně hned dvakrát – jednou jako řádný náklad a podruhé jako zvláštní odčitatelná položka.

V případě uplatnění této odčitatelné položky se jedná o náklady, které společnostem vznikají při realizaci tzv. projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací, výpočtu návrhů technologií, výroby funkčního vzorku či prototypu produktu nebo jeho části či certifikaci výsledků dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje.

Projektem výzkumu a vývoje se rozumí písemný dokument, ve kterém společnost ještě před samotným zahájením řešení projektu vymezí svou činnost v této oblasti a který obsahuje mj. základní identifikační údaje společnosti, cíle, odborné garanty projektu, schválení oprávněných osob jednajících za společnost apod. Vzhledem k tomu, že zákon o daních z příjmů vymezuje náležitosti, které má projekt výzkumu a vývoje obsahovat, jsou tyto náležitosti velmi často finančními úřady kontrolovány. Upřesnění nákladů, které lze uplatnit jako odčitatelnou položku, poskytuje pokyn řady „D“ Ministerstva financí ČR. Pokud by si společnost nebyla jistá, které náklady lze uplatnit, může požádat správce daně o závazné posouzení nákladů na výzkum a vývoj, které lze odečíst od základu daně.

Zákon o daních z příjmů omezuje uplatnění této odčitatelné položky na tři zdaňovací období bezprostředně následující po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odčitatelnou položku vznikl.


Investiční pobídky

Výrobci automobilů stejně jako jejich dodavatelé jsou poměrně často příjemci investičních pobídek.

Nejčastěji se jedná o slevu na dani z příjmů (úplnou či částečnou). Společnosti čerpající investiční pobídky ve formě slevy na dani měly dle znění zákona o daních z příjmů platného do konce roku 2008 povinnost využít v maximální míře všech ustanovení zákona ke snížení základu daně.
           
Dle znění zákona o daních z příjmů platného od 1. ledna 2009 se omezuje povinnost využít snížení základu daně pouze na vyjmenované položky (tj. pouze uplatněním odpisů, opravných položek, daňových ztrát atd.). Toto omezení povinnosti maximálně snižovat základ daně se použije i pro zdaňovací období 2008. Společnosti tak již nejsou nuceny podávat dodatečné daňové přiznání při každé sebemenší změně základu daně.
           
Další vítanou změnou platnou od 1. ledna 2009 je snížení sankce za nedodržení výše uvedené podmínky pouze na jednonásobek sazby daně (místo do konce roku 2008 platného dvojnásobku) té změny základu daně, která vznikla porušením podmínky. Obě výše uvedené změny použijí také poplatníci, u kterých byl příslib investičních pobídek poskytnut před 1. lednem 2009.


Problematika transferových cen

Mnoho transakcí u společností v automobilovém průmyslu probíhá právě mezi spojenými osobami. Pro transakce sjednané mezi spojenými osobami platí princip tržního odstupu. Dle tohoto principu by měly ceny uplatněné mezi spojenými osobami odpovídat cenám, za které by podobné nebo identické transakce byly uskutečněny mezi osobami, jež nejsou spojené.
           
Z důvodů časté absence jednoduše srovnatelných transakcí nelze vždy zcela jednoznačně posoudit dodržení principu tržního odstupu. Společnosti však mají možnost požádat místně příslušného správce daně o závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena transferová cena.
           
Vzhledem k tomu, že společnosti působící v automobilovém průmyslu jsou častými příjemci investičních pobídek, je nutné zdůraznit, že problematika transferových cen je pro ně obzvláště ožehavým tématem. V případě zjištění správcem daně, že příjemce investičních pobídek nedodržuje princip tržního odstupu a zvyšuje základ daně pro výpočet slevy na dani právě díky transakcím mezi spojenými osobami, nárok na slevu zaniká a společnost je povinna podat dodatečná daňová přiznání za všechna zdaňovací období, ve kterých slevu uplatnila.


Marketingové náklady

Daňová uznatelnost nákladů na marketingové akce není v zákoně o daních z příjmů specificky řešena. Dle obecného ustanovení je možné příslušné náklady posoudit jako daňově uznatelné za podmínky, že společnost je schopna prokázat, že marketingové náklady směřovaly k dosažení, zajištění nebo udržení jejích zdanitelných příjmů.


Bonusy a slevy

Samotná daňová uznatelnost těchto nákladů je většinou jasná (návaznost slevy na dosažený prodej), obtížnější může být otázka, ve kterém zdaňovacím období jsou náklady daňově uznatelné. Dle pokynu Ministerstva financí ČR řady „D“ se pro zjištění základu daně uplatní částky ovlivňující základ daně k rozhodnému datu, kterým je v návaznosti na přiznání slevy či bonusu datum vzniku právního nároku na slevu či bonus. Pokud není známa přesná částka, akceptuje se pro účely daně z příjmů dohadná položka. V praxi se setkáváme s tím, že distributoři tvoří dohadné položky automaticky při prodeji automobilu dealerovi, nicméně nárok na slevu dle smluvních podmínek vzniká až v okamžiku, kdy je vozidlo prodáno konečnému zákazníkovi. Proto je vždy nutné znát smluvní ujednání, na základě kterých jsou slevy poskytovány.