Vánoce a výročí eura

LEADERS’ VOICE

Blíží se Vánoce a člověku se nechce věřit, že je zase další rok pryč. Ulice jsou romanticky osvětleny, v obchodech znějí koledy, myslím na dárky pro své blízké a do toho nám zuří finanční krize. Trochu mi připadá jako profesionální deformace přemýšlet před Vánocemi o tom, jak se krize projeví na vánočních prodejích. Každopádně já se budu snažit ke krizi moc nepřispívat a svým blízkým koupím opravdu něco hodnotného, a hlavně něco, co je potěší.
           
Nechci se ale stále zabývat krizí, připadá mi to někdy jako parafráze z Cimrmana - můžete o ní hovořit, můžete si představovat, co se stane, ale to je asi tak všechno, co můžete dělat. Ve vánočně krizovém shonu se skoro zapomnělo na to, že euro jako měna slaví narozeniny, a to, jak říkala má babička, první křížek, tedy deset let. A myslím, že stojí za to se zastavit a posoudit, co euro přineslo. Zvláště když v Česku probíhá velice živá politická diskuse, zda euro zavést, a pokud, tak kdy.
           
Vraťme se tedy zpět v čase a znovu si připomeňme, co se stalo. V roce 1998 vznikla Evropská centrální banka a v roce 1999 vznikla nová měna, zatím pouze v elektronické podobě (eurové bankovky vznikly a národní měny zanikly až v roce 2002). Jaká vlastně byla na začátku očekávání? Konvergence ekonomik, ekonomický růst, nízká inflace, konkurenceschopnost eurozóny, zlepšení podnikatelského prostředí a zcela přímočaré eliminování kurzového rizika. Splnilo euro očekávání?
           
Tak především - přežilo. Je to možná triviální konstatování, ale když si vzpomeneme na nedůvěru a katastrofické předpovědi typu: »dávám euru rok, maximálně dva«, pak je to určitě úspěch. Minulostí je i nízký kurs k dolaru.

Ostatní cíle jsou malinko problematické, ekonomiky eurozóny moc nezkonvergovaly, spíše naopak, nízká inflace asi nebyla jenom výsledkem zavedení eura, růst v eurozóně byl někde silný (např. Irsko), jinde jen uspokojivý (např. Německo). Zajímavé bude sledovat, jak se projeví finanční krize v takto rozdílných ekonomikách - jak se říká, v krizi poznáš přátele. Nechme se překvapit, jak euro v krizi obstojí.

Kloním se k závěru, že jednotná eurozóna přispěla vesměs ke změně podnikání. Nadnárodní společnosti skutečně změnily své podnikatelské modely, přehodnotily cenové modely, optimalizovaly náklady, přehodnotily své dodavatelské řetězce a v mnoha případech se staly více konkurenceschopné.

Česko je v centru Evropy, a pokud euro bude v budoucnosti přijato Polskem, staneme se takovým malým ostrůvkem bez eura. Jaký k tomu zaujmout postoj? Kdybych byl představitelem typické české firmy, která má hlavní trhy v eurozóně, volal bych silným hlasem »Euro co nejdříve!«, protože dnešní situace se nedá řídit. Koruna se chová jako utržená ze řetězu a plánovat se nedá skoro nic. A ekonomové k tomu moc neříkají, neboť tyto výkyvy v dnešní době závisí na zcela nejasném toku mezinárodního kapitálu.

A co si přeji já? Především aby se pánové v politice domluvili a řekli konečně, co chtějí. Mně osobně - a myslím, že každému v podnikání - nejvíc vadí nejistota. Dokážu pochopit argumenty pro i proti, ale cítím, že být částí něčeho velkého je při naší velikosti v dlouhodobějším horizontu lepší strategie.