Tři úhly pohledu na úvěrový podvod

Řada nedávných článků v tisku i odborných studií včetně Celosvětového průzkumu hospodářské kriminality 2007 publikovaného společností PwC poukázala na to, že hospodářská kriminalita ohrožuje podniky na celém světě a Česká republika není výjimkou.

Hospodářská kriminalita je široký pojem pokrývající řadu oblastí počínaje vykazováním nadsazeného počtu najetých služebních kilometrů v cestovních výkazech zaměstnanců, přes falešnou fakturaci, uplatňování fingovaných pojistných událostí až po složitá schémata, obecně nazývaná tunelování.

Jakýkoli podnik bez ohledu na svou velikost a odvětví včetně institucí z oblasti finančních služeb se může stát obětí hospodářské kriminality. Někdo dokonce tvrdí, že banky a jiné finanční instituce jsou náchylnější k podvodům vzhledem k tomu, že mohou být vnímány jako organizace, které doslova „sedí na balících peněz“. To potvrdila i studie „Banking Banana Skins” provedená Centrem pro výzkum finanční inovace ve spolupráci se společností PwC mezi předními představiteli finančního sektoru (více viz Bankovnictví č. 6–7/2008).

Letošní průzkum odhalil, že podvody jsou celosvětově druhou největší obavou vedoucích pracovníků bank, hned po vývoji současných tržních podmínek, zejména ve smyslu nedostatku likvidity a důsledků úvěrové a hypoteční krize. Respondenti z ČR dokonce uvedli, že z podvodného jednání svých zaměstnanců mají daleko vyšší obavy. V následujícím článku se proto budeme věnovat jednomu z klasických typů podvodu, který se s největší pravděpodobností bude nejčastěji vyskytovat právě v odvětví finančních služeb, a to úvěrovému podvodu. Popíšeme možné okolnosti jeho vzniku, stejně jako kontrolní mechanismy i další způsoby, jak toto riziko omezit.

Úvěrový podvod

Úvěrový podvod je termín používaný k označení aktivit, jejichž cílem je závažným způsobem zkreslit informace v žádosti o úvěr za účelem jeho získání v neoprávněné výši nebo s úmyslem ho nesplatit. Tyto aktivity mohou zahrnovat jak elementární, tak komplikovanější podvodné modely. Podívejme se na nejtypičtější.

Mezi nejjednodušší patří pokusy mírně zveličit příjmy domácnosti nebo nevykázat skutečnou výši pravidelných a povinných měsíčních plateb (například leasingových splátek) jiným finančním institucím či věřitelům. Tyto aktivity však mohou skončit tím, že podvodník potrestá sám sebe, neboť brzy zjistí, že není schopen úvěr splácet a nese pak důsledky.

Ke komplikovanějším – a tím i nebezpečnějším podvodným modelům – patří pokusy získat úvěr pomocí padělaného nebo ukradeného občanského průkazu nebo cestovního pasu. Na nejvyšším konci stupnice se nacházejí složitá schémata, jakými jsou získání úvěru prostřednictvím „bílého koně” (naivního nebo zastrašeného jedince), padělaná dokumentace, z níž vychází fingovaný podnikatelský záměr, a/nebo tajná spolupráce s někým uvnitř finanční instituce.

Trojúhelník podvodu

Kriminologové a vyšetřovatelé podvodů se shodují na tom, že k tomu, aby někdo spáchal podvod, musí existovat tři podmínky – motiv ke spáchání podvodu, příležitost a podvodníkova schopnost odůvodnit si své vlastní kroky. Tyto tři podmínky se často nazývají trojúhelníkem podvodu (viz obrázek). Je proto důležité, aby se banka nebo jiná finanční instituce, která se snaží omezit pravděpodobnost, že se stane obětí podvodu, zaměřila na všechny tři vrcholy trojúhelníku. To znamená, aby se příliš nevěnovala jen jedné oblasti a přitom zanedbávala druhé dvě. V dalších odstavcích se zaměřím na tyto tři vrcholy trojúhelníku v rámci specifik odvětví finančních služeb.

Motiv

Motiv je zřejmě tím nejsnadnějším faktorem, který může nastat. Kolik ze čtenářů tohoto článku by souhlasilo s tím, že jsou natolik bohatí, že si už nepřejí mít žádný další příjem? I pro ty, kdo jsou relativně zámožní, existuje obvykle mnoho možností, jak dodatečnou hotovost utratit – ať už je to nová jachta, vila ve Španělsku či luxusní dovolená.

Naopak jedinci, kteří mají jen malý finanční příjem, popřípadě žádný, se mohou pokusit zoufale získat finanční prostředky, například na splácení dluhů. V případě úvěrového podvodu však toto chování představuje jen přilévání oleje do ohně a obecně končí úvěrovou pastí a neřešitelnou situaci.

Jak jsem již zmínil, banky a jiní poskytovatelé financí jsou logickým a atraktivním terčem jedinců, kteří mohou usilovat o získání peněz podvodem. Je tomu tak vzhledem k podstatě jejich obchodní činnosti, která spočívá ve správě a oběhu peněz.

Příležitost

„Příležitost dělá zloděje.” Toto přísloví může být zkratkou vyjadřující podstatu dalšího vrcholu trojúhelníku podvodu. Příležitost je významným faktorem vzhledem k tomu, že lidé obecně nejsou ani anděly, ani ďábly. Stojí někde uprostřed těchto dvou extrémů a většina z nich by odpověděla na otázku ohledně svých potenciálních kroků slovy „přijde na to“.

Obecně se od bank očekává, že jsou to konzervativní instituce se sofistikovanými systémy vyhodnocování úvěrů a přísným ověřováním. Ty by teoreticky měly omezit rizika úvěrového podvodu na minimum. Praxe však ukazuje, že systémy jsou vždy za pachateli o něco pozadu a že i finanční instituce poskytují odhodlaným jedincům jisté příležitosti.

Příležitosti pro tyto pachatele mohou být jak vnější, tak vnitřní povahy. Vnější příležitostí je například obtížnost ověřit kvalitně padělanou dokumentaci, která se přikládá k žádosti o úvěr. Vnitřní příležitosti obecně znamenají absenci dvojí kontroly, která umožňuje úspěšné provádění tajné spolupráce mezi žadatelem o úvěr a zaměstnancem banky.

Odůvodnění

Odůvodnění je vnitřní proces odehrávající se v pachatelově mysli. Jde o způsob, jak „vodit své svědomí za nos“. Odůvodnit si své jednání jako správné mohou nejčastěji zaměstnanci, kteří se cítí být nedocenění nebo ukřivdění. Ti mají pocit, že si jen pomáhají k tomu, co jim podle jejich názoru právem náleží. Obdobně morálka zaměstnanců klesá, když vidí, že se jejich nadřízení či lidé v nejvyšším vedení nechovají nijak zvlášť eticky a že ani oni sami nedodržují vnitřní pravidla společnosti. Takové chování podporuje názor, že vše je dovoleno, a přístupy typu „proč bych nemohl já, když oni mohou“?

V případě bank a finančních institucí je zde rovněž společné, již uvedené uvažování, které se vztahuje na pachatele uvnitř i zvenčí – banky jsou podle nich údajně dost bohaté, takže trochu jim tu a tam vzít jim nijak neuškodí.

 

Jak s tím bojovat?

Až doposud jsme popisovali okolnosti, které mohou vést k úvěrovému podvodu – tzn. tři vrcholy takzvaného trojúhelníku podvodu. Podívejme se nyní, ve stejném pořadí, na některá opatření nebo iniciativy, které mohou přispět k omezení těchto rizik.

Motiv – řešení

Motiv bývá tím nejběžnějším faktorem, doprovázejícím podvodné jednání. Proto je samozřejmě obtížné takovýto prvek omezit. Motiv u vlastních zaměstnanců lze omezit spravedlivým zacházením s nimi, odměňováním výjimečných úspěchů a adekvátním přístupem ke slabým výkonům. Rovněž vůči pachatelům z vnějšku může pomoci spravedlivé zacházení, například s žadateli o úvěr. Finanční instituce by měla udržovat nestranný přístup k posuzování a vyhodnocování všech žádostí o úvěr. Takový systém zajistí, že vhodné žádosti budou schváleny a ne odmítnuty z důvodu přehnané přísnosti.

Příležitost – řešení

Síla kontrolního prostředí určuje rozsah možností, které jsou ponechány potenciálním vnějším i vnitřním pachatelům. K základním zásadám a opatřením, které by měly být uplatňovány ve finančních institucích, patří: – princip čtyř očí omezující pravomoci jednotlivce, – pravidelné rotace zaměstnanců s cílem omezit možnosti dlouhodobého uplatňování tajné spolupráce, – ověřování dokumentace kontaktováním třetích stran (dodavatelů a zákazníků žadatele anebo státních úřadů), – prostřednictvím kritického přezkoumávání předložených dokumentů odhalovat jejich možný vzájemný nesoulad, – systémy vyhodnocování omezující subjektivitu procesu posuzování žádostí o úvěr, – zavedení oznamovacích mechanismů umožňujících zaměstnancům včas hlásit podezření z podvodu, – pravidelné monitorování podvodných vzorců jednání s cílem poučit se z minulých zkušeností a aktualizování kontrolních systémů odpovídajícím způsobem, – zavedení role ombudsmana společnosti pro vyřizování stížností na chování zaměstnanců zvenčí, – plán rychlé reakce pro případ odhalení podvodu.

Odůvodnění – řešení

Z hlediska odůvodnění podvodu by největší úsilí mělo být vynaloženo na propagaci vnímání banky nebo finanční instituce jako eticky se chovajícího subjektu. Taková iniciativa však musí být podporována shora, tj. nejvyšším vedením. Členové vedení by měli být vzorem chování pro běžné zaměstnance. Zaměstnancům by měla být tato iniciativa jasným způsobem komunikována a podrobně vysvětlována, například prostřednictvím povinných školení, na nichž by se zaměstnanci seznámili s koncepty chování, které se od nich očekává. Tuto iniciativu lze též formalizovat zavedením etického kodexu.

Žádné strategie ani kodexy však nebudou účinné, pokud bude praxe odlišná. To znamená, že jedinci, kteří poruší předpisy společnosti, by měli být exemplárně potrestáni. Jestliže se pochybení týká členů nejvyššího vedení, mělo by k nim být přistupováno stejným způsobem, jako k ostatním zaměstnancům. Cílem je demonstrovat nulovou toleranci vůči podvodu, a to bez ohledu na funkci či postavení.

Závěr

Odvětví finančních služeb je náchylné k podvodnému jednání stejně jako kterékoli jiné. Vzhledem k jeho specifikům může být vystaveno dokonce i většímu riziku než jinde. Užitečným nástrojem analýzy okolností doprovázejících podvodné jednání je tzv. trojúhelník podvodu. Lepší pochopení těchto faktorů – motivu, příležitosti a zdůvodnění – mohou pomoci v procesu stanovení vhodných opatření zaměřených proti podvodům.

Riziko úvěrového podvodu není možné zcela vyloučit. Je možné jej však významně snížit, pokud přijatá opatření budou vyvážená a vhodně navržená.