Privatizace televize nemusí znamenat konec veřejné služby

Česká veřejnoprávní služba pořád hledá svoji definici. Musí k tomu být politická vůle, tvrdí poslanci a přiznávají, že problém je v podstatě dvojí: kulturní a politický. Převažují názory, že televize se buď posune směrem ke kulturní neziskové organizaci, jíž by byl dán patřičný prostor, nebo se privatizuje. Musí privatizace nutně znamenat zánik veřejné služby, převezmou v době digitalizace komerční média část „veřejnoprávní mise“ na svá bedra?

Na otázky Strategie odpovídá Tomáš Babáček z Ambruz & Dark, advokátní kanceláře přidružené ke světové poradenské firmě PwC.

* Lze veřejnoprávní televizi privatizovat -není to už sám o sobě právní lapsus?

Čistě technicky Českou televizi zprivatizovat lze. Privatizace by měla obdobný průběh jako například privatizace Českých drah. Parlament by nejspíš na základě návrhu vlády musel přijmout zvláštní zákon o transformaci České televize na akciovou společnost. Ve druhé fázi by došlo k převodu akcií na nového vlastníka. Zákon by definoval strukturu fungování transformované České televize, podmínky převodu akcií a hlavně předmět činnosti transformované České televize. Situace je složitější z pohledu důsledků případné privatizace na základní funkci České televize - poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Poskytování veřejné televizní služby je důvodem samotné existence České televize, na rozdíl od soukromých televizí, jejichž funkcí je generování zisku. Základním pilířem současné České televize, jakožto poskytovatele veřejné služby, je její nezávislost na politické reprezentaci a podnikatelské sféře. Vlastnictví České televize soukromým subjektem by tedy s sebou muselo logicky přinést změnu samotné funkce a poslání České televize.

* Chcete říci, že by privatizací České televize zanikla i veřejná televizní služba?

Pokud by se Česká televize zprivatizovala, tedy prodala soukromému investorovi, stal by se z ní soukromý provozovatel vysílání, jakým je třeba CET 21. To samo o sobě ještě teoreticky nemusí znamenat konec veřejné televizní služby v Česku - ve světě existuje víc schémat poskytování veřejné televizní služby, třeba prostřednictvím regionálních či univerzitních televizí financovaných dobrovolnými dárci. Jiné schéma fungování by ale muselo být zavedeno ruku v ruce s privatizací České televize a muselo by být státem podporováno, jinak lze o jeho životaschopnosti pochybovat. Osobně se ale domnívám, že snaha vybudovat v Česku jiné schéma fungování veřejné televizní služby, než je současná institucionalizace v rámci ČT, by znamenala minimálně útlum téhle služby.

* Hypoteticky, pokud by Česká televize jako institucionalizovaná veřejná televizní služba v Česku zanikla, nedá se očekávat, že by její „veřejnoprávní misi“ automaticky převzaly soukromé televize? Už teď tvoří řadu takových programů...

Máte pravdu, že když se lidé dívají na Nově na Občanské judo a naopak na kriminálku na ČT1, často se ptají, proč máme veřejnoprávní televizi a co to ta „veřejná služba v oblasti televizního vysílání“ vůbec je. Tak jako v jiných oblastech ale platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Myslím, že rozdíl mezi veřejnoprávní televizí a soukromými televizemi paradoxně zřejmě nespočívá v obsahu jednotlivých programů momentálně vysílaných tou či onou televizí. Rozdíl tkví spíš v záměru, se kterým daný provozovatel programy uvádí, a v míře, jakou tohoto záměru dosahuje. Zjednodušeně řečeno, Česká televize i soukromá stanice mohou odvysílat podobný dokument o porušování svobody slova v České republice. Česká televize by to měla činit s cílem přispět k právnímu vědomí občanů a k soudržnosti pluralitní demokracie, kdežto soukromá stanice jej odvysílá pro předpokládanou vysokou sledovanost a z toho se odvíjející zisk. Zatímco ČT by dokumenty stejného formátu měla tvořit a vysílat stále, i když mají nízkou sledovanost, soukromá stanice v případě nízké sledovanosti program stáhne, protože jeho vysílání není ekonomické.

Abych tedy odpověděl na váš dotaz - je nesporné, že soukromí provozovatelé televizního vysílání už dnes vytvářejí spoustu kvalitních pořadů a budou to dělat i dál. To ale neznamená, že teď, nebo v případě hypotetické privatizace ČT, budou soukromé stanice poskytovat „veřejnou službu v oblasti televizního vysílání“. Prvek veřejné služby v programech ČT netkví nutně v momentální kvalitě jejích jednotlivých pořadů, ale v účelu, se kterým jsou tyto pořady vyráběny a vysílány, a v nezávislosti (ekonomické i organizační) České televize. Klíčem k úspěchu České televize pak, myslím, není stále preciznější definování znaků její veřejné televizní služby. Je jím nepřetržité a důsledné vyhodnocování souladu programů a dalších služeb s jejími obecně definovanými znaky a také účinný tlak na zajištění vysoké míry tohoto souladu. Česká televize vysílá na základě zvláštního zákona o České televizi, na rozdíl od soukromých provozovatelů televizního vysílání, kteří vysílají na základě licence. Omezení či změna fungování České televize by musela proběhnout změnou tohoto zákona.

* Mohlo by se zdát, že v České republice je jaksi „přeradováno“. Kromě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která by měla dohlížet na obsah vysílání, jsou tady ještě malé rady a nad tím vším bdí poněkud ojedinělá Stála komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny a Senátu. Není toho příliš?

Rada České televize, tedy „malá rada“, je vnitřním orgánem ČT, který nepřímo - mimo jiné prostřednictvím jmenování generálního ředitele - řídí chod televize. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, „velká rada“, je úřad, který uděluje licence soukromým provozovatelům vysílání a za stát dohlíží na dodržování právních předpisů, například v oblasti reklamy, a to jak veřejnoprávními, tak soukromými provozovateli. A konečně, stálé komise jsou vnitřní orgány Poslanecké sněmovny a Senátu, které za účelem zefektivnění práce svých komor koordinují legislativní práce mimo jiné v oblasti televizního vysílání a za občany dozírají i na činnost České televize. Připadá mi, že každá z oněch „rad“ má svoji specifickou funkci a existence každé z nich má určité opodstatnění.

* Jakým způsobem lze zabránit tomu, aby se média nestala mocenskými nástroji politiků nebo privátních ekonomických zájmů?

Jedním ze základních nástrojů je právě řádné fungování veřejné televizní a rozhlasové služby. Tyto služby mají přispívat k řádnému fungování otevřené demokratické společnosti, tedy také k tomu, aby i soukromá média měla prostor pro svoji tvorbu. Nástrojů, jak takové řádné fungování veřejné televizní a rozhlasové služby zajistit, je mnoho. Alfou a omegou tedy je shodnout se na tom, zda česká společnost tyhle služby chce. Od toho se pak odvíjí kabát, do něhož my, právníci, Českou televizi případně navlékneme.

Co říká o České televizi zákon

Veřejná služba v oblasti televizního vysílání je poskytování objektivních informací pro svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí obyvatel, posilování vzájemného porozumění a tolerance a podpora soudržnosti pluralitní společnosti, rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky i jejích menšin a výroba dalších pořadů. K plnění tohoto poslání je Česká televize vybavena mj. zaručeným přísunem finančních prostředků (z televizních poplatků) a organizační strukturou, které mají zaručit dostatečnou míru nezávislosti zejména na exekutivě (Česká televize není státní televize) a soukromých subjektech. Činnost České televize řídí a kontroluje veřejnost, a to prostřednictvím Rady České televize. Její členové jsou voleni Poslaneckou sněmovnou PČR, přičemž kandidáty jí k tomu předkládají přímo občané (kulturní, náboženská, vědecká a další sdružení). Generální ředitel České televize je odpovědný Radě České televize - tedy zástupcům veřejnosti. Pokud má Česká televize příjmy z vlastní podnikatelské činnosti, musí je opět použít k plnění svého poslání - poskytování veřejné služby.
 

***

Tomáš Babáček V advokátní kanceláři Ambruz & Dark působí od roku 2002. Obecné právní vzdělání získal na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Université d’Auvergne v Clermont-Ferrand ve Francii. V roce 2004 získal též postgraduální titul LL. M. Je členem České advokátní komory.