Podnikání v rámci jednotné bankovní licence

Podnikání v rámci jednotné bankovní licence

Princip jednotné licence umožňuje bankovním a dalším ekonomickým subjektům využít licenci získanou v členském státě Evropské unie k podnikání v celém jejím prostoru.

Z hlediska bankovního prostředí v České republice je potom nejvýznamnější upravení činnosti poboček zahraničních bank. Podle informací České národní banky v tomto režimu k 30. červnu 2008 podniká 15 bankovních institucí.

Před čtyřmi lety, v době vstupu České republiky do Evropské unie, se jednalo o devět bankovních subjektů, které byly pobočkami a přešly do režimu jednotné licence. Z toho vyplývá, že vstup ČR do EU spojený s volným pohybem kapitálu a služeb nevedl k razantnímu nárůstu finančních institucí působících přímo na českém trhu. Valná většina z těchto poboček se soustředí na firemní nebo vybranou privátní klientelu, snad jen s výjimkou a mBank (pobočka polské BRE Bank), které se snaží o širší retailový záběr.

Jednotná licence jako zajímavá forma podnikání

Vstup nových finančních institucí tak evidentně neovlivňovala případná administrativní náročnost žádosti o licenci a následné plnění podmínek lokálního regulatorního orgánu, ale spíše fakt nasycenosti českého, relativně malého, bankovního trhu a související potenciálně omezené výnosnosti rozsáhlejších expanzních projektů. Kromě toho nově příchozí bankovní instituce následují ve většině případů při vstupu do České republiky především své klienty.

To však nic nemění na faktu, že jednotná licence je zajímavou formou podnikání v jinak poměrně regulovaném odvětví. Podívejme se proto na regulatorní, účetní a další ustanovení, kterým by současné pobočky zahraničních bank či zahraniční instituce, které plánují vstup na český trh, měly věnovat zvýšenou pozornost.

Zahájení podnikání

Na počátku celého procesu musí subjekt ve svém domovském státě informovat regulatorní orgán o svém úmyslu založit pobočku v jiném státě Evropské unie a rovněž mu musí odevzdat základní dokumenty, jako je například obchodní plán. Domovský regulátor následně oznámí tuto skutečnost regulátorovi hostitelské země. Pobočka však i po svém vzniku podléhá regulaci domovského regulátora.

Tento systém může v případě nadnárodních bankovních institucí zjednodušit úlohu compliance a také zefektivnit způsob řízení kapitálu s ohledem na pravidla Basel II, neboť kapitál pobočky může být řízen jako součást celku a není třeba aplikovat oddělenou strategii. Na druhé straně ne vždy je v praxi výhodou často nezbytně vyšší závislost na centrále, která má zpravidla i bezprostřední zájem na určování přesných pravidel řízení rizik.

Při rozhodování o formě, kterou zvolit pro podnikání na bankovním trhu České republiky, hrají roli i další faktory. Z mého pohledu nejpodstatnějším argumentem pro zachování dceřiné společnosti je požadavek právní formy akciové společností pro emitenta hypotečních zástavních listů. Pro velké retailové bankovní domy nebo pro specializované hypoteční instituce je tím pádem otevřena pouze jedna cesta -forma akciové společnosti.

Transformace z dceřiné společnosti na pobočku je také náročným administrativním úkolem, který zahrnuje zpravidla zapojení externích právních poradců při přípravě smlouvy o prodeji podniku, poradenské společnosti při ocenění podniku a také nutnost řešit migraci dat v informačních systémech a mnoho dalších úkonů. U menších institucí je poté na zvážení, zda pozitivní efekt vyplývající z přeměny na pobočku nebude menší než výše nákladů, které budou s touto přeměnou spojeny. Tento závěr však nelze paušalizovat a vždy je nutné provést podrobnou analýzu nákladů a výnosů.

Regulatorní požadavky

Přestože pobočky podnikající pod jednotnou licencí podléhají regulaci ve své domovské zemi, jejich podnikání na českém území přesto podléhá jistým pravidlům. Z pohledu regulatorního je základem Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. v platném znění, který obsahuje v paragrafu 5a výčet povinností všech bankovních subjektů, které mají sídlo a jsou držiteli bankovní licence v jiném členském státě Evropské unie. Tento zákon dále dělí tyto instituce na ty, které v České republice hodlají provozovat trvalou hospodářskou činnost a jsou proto povinné založit pobočku, a na ty, které tento atribut nenaplňují a pobočku tak zakládat nemusí.

Subjekty podnikající v režimu jednotné licence musí dodržovat ustanovení, která mají chránit zákazníky (mají povinnost poskytnout informace o úvěrovém ratingu, který byl přidělen při žádosti o úvěr a povinnost zavést systém na vyřizování stížností klientů) - a dále ustanovení, která umožní zprostit od bankovního tajemství v odůvodněných případech, jako je například trestní řízení. Ve vztahu k ochraně zákazníků si pak Česká národní banka ponechává specificky dohled nad likviditou banky, což v praxi znamená především povinnost udržovat povinné minimální rezervy - výjimkou je případ, kdy pobočka nepřijímá vklady od veřejnosti.

Pobočka se může také rozhodnout účastnit se platebního systému ČNB. Pokud tak učiní, budou se na ní vztahovat veškerá související pravidla. Další zajímavou možností je připojistit pohledávky z vkladů. Za normálních okolností je totiž systém povinného pojištění, kterému podléhá banka v členském státě svého sídla, platný i pro operace jejich poboček podnikajících pod jednotnou licencí. Následný stav, kdy by vklady u dané pobočky byly pojištěny na nižší úrovni než vklady jejich bezprostředních konkurentů, by mohl být vnímán jako nevýhoda v obchodní soutěži. Proto dané ustanovení dává možnost eliminovat případný rozdíl.

Informace a podklady pro ČNB

V souladu s § 41 odst. 2 a 3 zákona o ČNB, č. 6/1993 Sb. jsou pobočky povinny předkládat České národní bance potřebné informace a podklady. Uvedené podklady jsou následně definovány ve sdělení ČNB o předkládání výkazů bankami a pobočkami zahraničních bank ČNB, které je pravidelně aktualizováno. Tyto informace sice nejsou výrazně nižší než v případě dceřiných společností, ale slouží především pro statistické účely.

Podle zákona o účetnictví jsou všechny zahraniční osoby podnikající na území České republiky podle zvláštních předpisů povinny vést účetnictví v souladu s tímto zákonem. Pro pobočky bank to znamená postupovat také v souladu s vyhláškou českého ministerstva financí č. 501/2002 Sb. a Českých účetních standardů pro finanční instituce. Odkaz na zákon o účetnictví je obsažen rovněž ve sdělení ČNB ze dne 12. listopadu 2007 k některým ustanovením zákona o bankách, které se týkají jednotné licence.

V tomto ohledu nejsou pro pobočky bank žádné speciální výjimky, a proto zde platí povinnost vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Taktéž jsou povinné vést účetnictví v českém jazyce – a pokud pobočky bank splňují podmínky paragrafu 20 a 21 Zákona o účetnictví, nechat si ověřit účetní závěrku a výroční zprávu auditorem. Poměrně častou otázkou je také účtování o kapitálové dotaci, kterou některé pobočky bank dostávají z centrály.

Společná ustanovení ke směrné účtové osnově, která jsou přílohou Českých účetních standardů pro finanční instituce, přiřazují prostředky dlouhodobě svěřené pobočce zahraniční centrálou do skupiny 56, která je celá klasifikována do vlastního kapitálu účetní jednotky. IFRS jsou v případě vykazování kapitálové dotace poboček poměrně nejasné, ale poslední výklady zde směřují ve většině případů k vykázání těchto prostředků jako dlouhodobých závazků. Vzhledem k faktu, že tato kapitálová dotace může být rozhodnutím centrály libovolně zvyšována či snižována, vypadá současný přístup v IFRS jako logičtější.

Zvýšené nároky na compliance

Poměrně specifická je také problematika opravných položek. Ta je jako taková upravená ve vyhlášce pro banky č. 123/2007 z 15. května 2007 o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry. Nicméně pobočky zahraničních bank nepodléhají tomuto předpisu, a proto jsou povinny tvořit opravné položky pouze v souladu se zákonem o účetnictví a jeho prováděcími předpisy.

Mohou si proto v zásadě vybrat, zda budou opravné položky vytvářet v souladu s dělením do pěti skupin (standardní, sledované, nestandardní, pochybné, ztrátové) tak, jak to navrhuje zmíněná vyhláška, a zvolit klasické koeficienty, anebo si vybrat metodu používanou ve své domovské zemi, pokud neodporuje principům Zákona o účetnictví.

Poboček zahraničních bank se také týká zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů („Zákon proti praní špinavých peněz“), který i pobočkám ukládá povinnost zavést účinný systém, který tomuto jednání zamezí. Tento předpis klade zvýšené nároky na compliance oddělení poboček zahraničních bank, neboť zde platí povinnost hlášení případných podezřelých obchodů.

Kromě uvedených předpisů můžeme zmínit také Obchodní zákoník, kde v souladu s paragrafem 21, odstavcem 4 vzniká zahraniční osobě, která má podnik nebo organizační složku na území České republiky, povinnost registrace v obchodním rejstříku. Tato povinnost tak platí i pro všechny pobočky zahraničních bank. V neposlední řadě je rovněž nutné poskytovat na vyžádání jak pravidelné, tak mimořádně vyžadované informace Českému statistickému úřadu.

Z předchozího výčtu je zřejmé, že i činnost pobočky zahraniční banky je administrativně náročná a není ponechána v českém prostředí zcela bez interakce s místním regulátorem nebo dalšími státními institucemi. Mnoho informací k podnikání v České republice je obsaženo na webových stránkách ČNB, kde především článek „Jednotná licence v bankovním prostoru“ ze 17. března 2004 stále odpovídá na mnoho platných otázek. Česká národní banka zde také uvádí seznam právních předpisů, které by pobočka banky měla brát v úvahu při své činnosti.

Jednotná licence sice nepřinesla dramatický nárůst bankovních subjektů na českém trhu, nicméně téměř zdvojnásobení počtu poboček za poslední čtyři roky, zčásti způsobené i přeměnou formy některých společností, dokládá, že založení pobočky v režimu jednotné licence má své jasné výhody oproti založení dceřiné společnosti. Mírně tak snižuje bariéry vstupu na české území a poskytuje větší variabilitu výběru všem zájemcům o tento krok.

***

Jednotná licence sice nepřinesla dramatický nárůst bankovních subjektů na českém trhu, nicméně téměř zdvojnásobení počtu poboček za poslední čtyři roky, zčásti způsobené i přeměnou formy některých společností, dokládá, že založení pobočky v režimu jednotné licence má své jasné výhody oproti založení dceřiné společnosti.


Pobočky zahraničních bank (v režimu jednotné licence)

1. ABN AMRO Bank N. V.
2. Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N. V. Prague Branch, organizační složka
3. BRE Bank S. A., organizační složka podniku
4. CALYON S. A., organizační složka
5. Citibank Europe plc, organizační složka
6. COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha
7. Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, organizační složka
8. Fortis Bank SA/NV, pobočka Česká republika
9. ING Bank N. V.
10. HSBC Bank plc - pobočka Praha
11. Oberbank AG pobočka Česká republika
12. PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich, pobočka Česká republika
13. Raiffeisenbank im Stiftland eG pobočka Cheb, odštěpný závod
14. Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha
15. Waldviertler Sparkasse von 1842 AG Zdroj: www.cnb.cz